Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Historie platebních karet: podvody

aktualizováno 
V minulém díle seriálu jsme si pověděli o tom, jak banky začaly vydávat platební karty. Ne všechny projekty však byly úspěšné. Např. Chase Manhattan Bank zavedla v roce 1958 vlastní kreditní kartu. Uzavřela smlouvy s asi 350 obchody a vydala okolo 53 000 karet. O dva roky později s nimi klienti utratili 25 milionů dolarů. V roce 1962 banka pro karty zvolila název UNI-CARD.
Visa, karta

Visa, karta - Visa, karta - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Také Chase Manhattan Bank zaznamenala velké úvěrové ztráty jako daň za nezkušenost v řízení úvěrového rizika. V roce 1965 díky nim projekt kreditních karet zastavila, podobně jako řada dalších amerických bank, a hledala jiné řešení. V roce 1968 Chase Manhattan Bank své karty zapojila do systému Master Charge.

Další velké ztráty utrpěly Continental Bank a First Bank of Chicago. Obě banky v roce 1965 odstartovaly masové projekty kreditních karet, které se podobaly projektu Bank of America. Snažily se vybudovat kritickou masu klientů, atraktivní pro obchodníky, plošnou nabídkou svých karet (5 milionů poštovních nabídek). Vydávaly kreditní karty prakticky bez jakékoli kontroly svým i cizím klientům, aniž by je o to žádali.

Díky špatné koordinaci nalezla řada obyvatel Chicaga ve svých poštovních schránkách i několik karet od téže banky podle toho, kolikrát se z různých zdrojů dostali do jejich databází. Někteří bankéři říkali, že obě banky zasílaly karty také podle telefonního seznamu, kde si vybíraly klienty podle adresy. Vydávaly je proto téměř bez ověřování bonity klientů. Velkou chybu udělaly také u obchodníků – poplatky, které jim platili, byly hluboce pod úrovní obvyklých 3–5 % a v řadě případů byly menší než 1 %. Výsledkem jejich projektů byly velké finanční ztráty, které ostatní americké banky odrazovaly od dalšího zavádění kreditních karet.

V roce 1966 napsal časopis American Banker: „Kreditní karty jsou něčím, kde banky chtějí být „in“. Vyžadují však velmi pečlivé plánování, agresivní prodej a především odvahu pokračovat, i když ztráty rostou.“ O pět let později časopis znovu referoval o kartách: „Vrcholový management mnoha velkých celostátních vydavatelů kreditních karet propadá stále větší beznaději díky ztrátám jejich kartových programů a ptá se, zda si mohou dovolit zůstat v tomto druhu obchodu.“

Jak naspoříte na důchod milion? Kam ukládat peníze a jakou strategii spoření zvolit?

  Čtěte ZDE.

Ztráty z úvěrových karet amerických bank byly v 60. letech 19. století alarmující. Např. banka Wells Fargo hlásila v letech 1967–1970 čistou ztrátu téměř 28 milionů USD, Citibank přišla o 11 milionů USD v roce 1971, Banker Trust přišel o 21 milionů USD a mnoho bank bylo ve stejné situaci.4 Celkové ztráty amerických bank způsobené kreditními kartami dosáhly v roce 1970 425 milionů USD. Aby bylo zabráněno zasílání karet klientům, kteří o to nepožádali, podepsal prezident Nixon v roce 1970 zákon, který to zakázal.

George Briggs, první marketingový ředitel asociace Master Charge, v rozhovoru v červnu 1994 o problému zasílání kreditních karet klientům řekl: „Vyprávěla se historka, kde chlapík přijde do banky Continental a ptá se „Kolik mi dáte za tenhle kufr?“a pak ho otevře a uvnitř musel mít tak pět tisíc kreditních karet a všechny byly platné!“Když obě banky požadovaly zaplacení nákupů od klientů, velké množství z nich to odmítlo, protože o kartu nepožádali a žádným podpisem se k ničemu nezavázali. Dalším problémem byli obchodníci. Aby banky vybudovaly rozsáhlou síť obchodníků, která by motivovala klienty karty používat, nabídly řadě z nich v té době neuvěřitelně nízké provize – a díky vzájemné konkurenci i nula procent! S takto nízkou provizí a velmi nízkou platební morálkou klientů nebylo možné dosáhnout provozního zisku.

Během čtyř měsíců tak Continental Bank a First Bank of Chicago dosáhly ztrát ve výši několika desítek milionů dolarů. Ostatní americké banky byly vyděšeny. Kromě těchto bank existovala ještě celá řada dalších, které vydávaly kreditní karty. Patřily mezi ně např. Mellon Bank s Mellon Card, First National Bank v Seattlu, BankMark a další. First National Bank of New York (nyní Citibank) se chystala agresivně vstoupit na trh kreditních karet koncem 60. let.

Jedním z prvních a úspěšných projektů kreditních karet ve Spojených státech se stala karta Marine Midland Bank v Buffalu. 3. června 1953 nabídla svým zákazníkům v pobočce v Binghamtonu kreditní kartu Midland Shoper Credit Service. Během příštích 10 let se tato karta, přejmenovaná později na Midland Charge Plan (viz obr.), stala jednou z nejúspěšnějších Charge Card – podle hodnocení týdeníku Business Week koncem roku 1962. Ale Marine Midland Bank přemýšlela o celostátním systému kreditních karet, a proto se o několik let později stala jedním ze zakladatelů Interbank, neziskové asociace, jejímž úkolem bylo pomoci bankám vybudovat a spravovat celostátní systém kreditních karet, který by konkuroval kartám Diners Club a American Express.

Úspěch Master Charge

Na problémy bank v Chicagu a na úspěch kreditní karty Bank of America a Charge Cards American Express a Diners Club reagovalyn banky zejména na západním pobřeží USA. Uvědomovaly si hlavní příčiny dosavadního neúspěchu bankovních karet, které byly tři:

1. Americké zákony (McFaddenův zákon) zakazovaly bankám působit mimo hranice svého sídelního státu. To banky významně¨omezovalo v obchodu. Pro bankovní platební karty to byla vážná překážka – karty nemohly platit na celém území USA, na
rozdíl od karet Diners Club, American Express a dalších nebankovních společností.

2. Obchodníci byli karty ochotni přijímat, jen pokud je používalo co nejvíce klientů. Nebyli ochotni přijímat karty několika desítek bank, protože jim to komplikovalo provoz, a preferovali proto silnější kartové systémy velkých bank.

3. Žádná banka nemohla bez neúměrného úvěrového rizika vydat kreditní karty klientům, kteří u ní neměli vedeny účty. Bylo proto nutné dohodnout se s dalšími bankami na vytvoření společného systému kreditních karet. Některé banky proto začaly uvažovat o sdružování do kartových asociací, aby si zajistily lepší podmínky pro úspěch svých kreditních karet. Princip spolupráce spočíval ve vybudování zúčtovacích centrál v jednotlivých státech americké unie (tzv. hlavní banky), které plnily úlohu obchodního a zúčtovacího centra. Na ně by byly napojeny další přidružené banky, které karty vydávaly svým klientům a získávaly za provizi obchodníky pro akceptaci platebních karet.

Odvaha riskovat, dobrý nápad, chuť podnikat a píle, to jsou nezbytné předpoklady pro vybudování úspěšné živnosti. Když něco chybí, výsledek podnikání je nejistý. Čtěte v aktuálním tématu ZDE.

Tím by bylo dosaženo tří cílů:

1. Vybudovat rozsáhlou síť obchodů, která bude karty akceptovat na celém území USA.
2. Vydat velké množství kreditních karet, které bankám přinesou příjem z poplatků, provizí a úroků z čerpaných úvěrů.
3. Minimalizovat provozní náklady vybudováním společné infrastruktury. Ve Spojených státech na těchto principech postupně vznikly tři bankovní skupiny, které se později spojily do dnešní asociace MasterCard. Nejprve v roce 1965 založily čtyři banky v Chicagu Midwest Bank Card Association a začaly provozovat společný
systém kreditních karet.¨

Další skupina vznikla na západním pobřeží USA. Na jejím počátku stála Wells Fargo Bank, jeden z tradičních konkurentů Bank of America v Kalifornii. Její projekt kreditních karet řídil Jack Elmer, zkušený viceprezident této banky. S myšlenkou kartové asociace oslovil další velké banky a společně s Crocker Bank, Bank of California a United California Bank pak byly v létě roku 1966 položeny základní kameny nového systému platebních karet.

Asociace měla mít společné technické zázemí, název karty i znak. Jen tak bylo možné vytvořit kreditní kartu vydávanou řadou bank, kterou budou akceptovat obchodníci v celé Kalifornii (o celém území USA banky zatím neuvažovaly). Na podzim 1966 byly dokončeny provozní a právní analýzy, zejména vliv antimonopolního zákona na fungování asociace. V listopadu byl marketingovým výborem navržen název asociace – California Bank Card Association (CBCA), logo a název karty – Master Charge. Tento název zvítězil nad návrhy California Card a Master Card.

Ukázky z knihy
Pavla Juříka: Encyklopedie platebních karet

1. díl: Jak platit bezpečně i na internetu?

2. díl: Jak vlastně vznikl šek?

3. díl: Jak vznikly peníze?

4. díl: Jak vzniklo bankovnictví

5. díl: Kdy vznikly papírové peníze

6. díl: Peníze a Čechy: kdy vznikla koruna?

7. díl: Jak se tisknou bankovky?

8. díl: Ochrana bankovek proti padělání

9. díl: Jak a kde vznikly platební karty

10. díl: Jak vznikly platební karty-II

11. díl: Kdo vydal první univerzální platební kartu

12. díl: Kdy začaly banky vydávat karty

reklama


Úryvek je z knihy "Encyklopedie platebních karet" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Investování pro začátečníky
Finanční matematika pro každého, 5.vydání


 

Autor:


Můžete si ještě půjčit?

%
Vypočítat
Zjistit přesnější výpočet


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Sazby hypoték se dál zvedají, rostou však i objemy a počty žadatelů

Rok 2017 je zatím ve znamení rostoucích úrokových sazeb u hypotečních úvěrů. Lidé ale předpokládají, že sazby ještě porostou. Navíc dostupnost hypoték bude...  celý článek

Ilustrační snímek
Hypotéky zdražují, sazby překonaly dvě procenta

Úrokové sazby u hypotečních úvěrů pokračují v pozvolném růstu. Průměrná úroková sazba v dubnu stoupla na 2,01 procenta. Na této úrovni byly sazby naposledy...  celý článek

Ilustrační snímek
Přichází renesance úvěrů ze stavebního spoření? Rozhodne o tom ČNB

Zdá se, že úvěry ze stavebního spoření jsou opět v kurzu. Naznačují to údaje o nově poskytnutých úvěrech i aktivity stavebních spořitelen přizpůsobit svoji...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.