Hovornou kolegyni v práci rázně odmítněte

Kolegyně, která je se mnou v kanceláři, má starosti s dětmi. Neustále se mi sáhodlouze svěřuje se svými rodinnými starostmi. Nejenže mě to ruší od práce, už mě to ani nezajímá.

Žádosti, aby toho nechala, nepochopí a stále opakuje do kola své. Vím, že má problémy, proto ji nechci tvrdě odbýt. Ale jak dosáhnout toho, aby se mi přestala svěřovat a přitom to nenarušilo naše pracovní vztahy? Jana H., Praha

Budete-li se vymlouvat na pracovní povinnosti, kolegyně ví, že se najde volná skulina, a když ne, namítne, že zvládnete poslouchat při práci. Odvoláte-li se na kontrolu nadřízeného, bude oponovat, že vás nikdo spolu hovořit nevidí.

Sdělíte-li jí, že vás svými problémy rozrušuje, jistě bude tvrdit, že vy jste ta jediná, komu se může svěřit. Jakékoli vytáčky se snahou zastavit proud stížností se nevyplatí. Jistě jste již mnohé vyzkoušela, tyto způsoby se užívají tehdy, když nestojíte o vyhrocený konflikt.

V případě, že chcete nějakému chování zabránit, doporučuje se zpříma a pevně postavit nevítanému jednání bariéru. Jste zavedena jako „naslouchačka stesků“, a to musíte změnit. Zvolte metodu jednoznačného odmítnutí.

Sdělte kolegyni „ne, už tě nebudu poslouchat“ a zdůrazněte, že její problémy vy za ni vyřešit nemůžete. Důležité je dát slovní vyjádření do souladu s řečí těla. Z vašeho chování musí být jasné, že již stesky opravdu dále nemíníte poslouchat (a nebojte se neposlouchat!). Mluvit k někomu bez zpětné odezvy ztrácí smysl.

Za svým sdělením si musíte stát. Jde-li o postoj klidné síly, nebude kolegyně vaše chování rozhodně moci označit za hrubost či netaktnost. Mělo by vás posílit vědomí, že „pasivní trpění nevyžádaného“ silně narušuje duševní pohodu.

,