"Tak jsem kolegovi v práci řekl, že smrdí jako opice. Nechápu, proč se urazil. Možná jsem to trochu přehnal, ale vždyť jsem řekl pravdu. Jsme přece chlapi, ne," svěřil se mi nedávno kamarád z fotbalu. A nechápavě u toho kroutil hlavou.
Nejprve prý to "nevoňavému" kolegovi všichni pouze naznačovali a dostával k různým výročím pravidelně hromadu deodorantů. Ale nic, ani to s ním nehnulo. Pak ho různě přemisťovali po pracovišti – taky bez výsledku. Nakonec už to tedy kamarád nevydržel… Kolega se samozřejmě urazil, není totiž snadné někomu tak osobní problém říci.
Psychologové doporučují postupovat spíše citlivě než takhle "narovinu". A rozhovoru mezi čtyřma očima by se měl chopit buď kamarád dotyčného nebo vedoucí oddělení. Důležité je, aby se u toho netvářil smrtelně vážně, ale navodil pozitivní atmosféru, ve které lidé kritiku lépe přijímají. Nemluvil za ostatní, ale pouze za sebe a nedělal žádné dlouhé úvody. Jednoduše vyložil karty na stůl s tím, že se to může stát každému.
Každopádně je dobré připravit se i na neúspěch. Tedy na to, že dotyčný či dotyčná svou hygienu nijak nezlepší. Dokonce až v polovině případů. Vliv na to má takzvaná senzorická habituace, člověk si na svůj tělesný pach zvykne a necítí ho. Může se urazit, nechápat, nesouhlasit, či dokonce přejít do protiútoku. Co tedy dělat v případě, že to nezabere? Čeká vás druhé kolo. Nepolevujte. Čistý vzduch za to stojí…
Setkali jste se na pracovišti s "nevoňavým" kolegou?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 25. srpna 2013. Anketa je uzavřena.
