Co se mu tak asi honí v hlavě? Tato otázka napadne každého, kdo se octne nečekaně u svého nadřízeného. Ještě než začne debata, dá se z gest, výrazu tváře i intonace vyčíst, jakým směrem se asi bude ubírat. Odborníci hovoří o nonverbální komunikaci nebo řeči těla - i nepoučený laik ví, že třeba hněv doprovází zvýšený hlas a často také rozmáchlá gesta. Schopnost »číst lidi« pomáhá v jednání se šéfem, nerudným prodavačem stejně jako při setkání s revizorem v tramvaji.
Jednání s nadřízeným nebývá vždy příjemné. Někdy je to i proto, že kvůli pozici - já trpaslík, on obr - je celý rozhovor ještě složitější, než kdyby proti sobě stáli psychicky stejně dobře připravení protivníci. Ovšem existuje pár triků, které nic nestojí a mohou v podobných situacích pomoci.
Čtyřicet pět centimetrů a ani o píď blíž
Lidé by při žádných úředních jednáních neměli být u sebe příliš blízko. Vzdálenost menší než čtyřicet pět centimetrů se považuje za intimní zónu. Vstoupit do ní je dovoleno jen blízkým osobám, a pokud ji naruší někdo jiný, není to vždycky příjemné - někdo to dokonce vnímá jako nepřátelský akt. Pokud to tak podřízený cítí, nemusí si přílišnou blízkost šéfa nechat líbit. Ovšem ne tím, že mu řekne, ať jde o kousek dále, ale že to udělá sám. Optimální vzdálenost pro dialog je mezi 75 až 120 centimetry. Nepříjemně se jedná i vsedě, když partner - protivník - stojí. Má totiž v tu chvíli psychologickou převahu. Přijde o ni, pokud se pozice vyrovnají a jednání se z obou stran odehrává buď vestoje, nebo vsedě. Ideální jednací pozice není ani s protivníkem v zádech - naštěstí je většinou snadné se zvednout a přesunout se v místnosti jinam.
Nikdo by si neměl nechat líbit neurvalé jednání
Někdo má štěstí, že mu sebedůvěra nechybí, ale dost je těch, kteří chyběli, když se rozdávala. Ovšem ani ti by si neměli nechat líbit neurvalé nebo hrubé jednání. Pomoci může zdravá míra asertivity, tedy osvojení schopností překonat emoce, kontrolovat vlastní chování a zachovat si sebeúctu, i když teče do bot. Těžké chvíle nastávají ale i pro hypersebevědomé při kritice dopadající na jejich hlavu. V takové chvíli je dobré si říct, že jedna nebo několik chyb ještě neznamenají totální neschopnost. Pokud je kritika nekonkrétní, je dobré se slušně zeptat, zda by kritik mohl své námitky konkretizovat.
Použito informací z knih Paddy O'Brianová: Asertivita, Eleri Sampsonová: Jak vytvořit působivý image a Zdeněk Klein: Atlas sémantických gest
Co mohou znamenat některá gesta:
* naklánění hlavy na stranu - signalizuje vzdání se nebo chuť odejít
* odstraňování neviditelných nečistot ze šatů - nuda, nevyřčený nesouhlas
* mnutí rukou - energičnost, odhodlanost porvat se s problémem nebo také nadměrná dychtivost
* přihlazování vlasů, kontrola make upu - nedostatek důvěry
* ruce v kapsách - ledabylost
* překřížené ruce před sebou - obavy, nejistota, nedůvěra
* zdvižený prst - varování
* ruce v bok - nadřazený postoj
Jak vystupují profesionálové
* upřeně pohlížejí do očí, nikdy je neklopí
* nezvedají obočí, když nechtějí dát najevo hněv a zlobu
* nezaklánějí hlavu vzad, protože by tím naznačovali, že protivníkem pohrdají
Jednání s nadřízeným nebývá vždy příjemné. Někdy je to i proto, že kvůli pozici - já trpaslík, on obr - je celý rozhovor ještě složitější, než kdyby proti sobě stáli psychicky stejně dobře připravení protivníci. Ovšem existuje pár triků, které nic nestojí a mohou v podobných situacích pomoci.
Čtyřicet pět centimetrů a ani o píď blíž
Lidé by při žádných úředních jednáních neměli být u sebe příliš blízko. Vzdálenost menší než čtyřicet pět centimetrů se považuje za intimní zónu. Vstoupit do ní je dovoleno jen blízkým osobám, a pokud ji naruší někdo jiný, není to vždycky příjemné - někdo to dokonce vnímá jako nepřátelský akt. Pokud to tak podřízený cítí, nemusí si přílišnou blízkost šéfa nechat líbit. Ovšem ne tím, že mu řekne, ať jde o kousek dále, ale že to udělá sám. Optimální vzdálenost pro dialog je mezi 75 až 120 centimetry. Nepříjemně se jedná i vsedě, když partner - protivník - stojí. Má totiž v tu chvíli psychologickou převahu. Přijde o ni, pokud se pozice vyrovnají a jednání se z obou stran odehrává buď vestoje, nebo vsedě. Ideální jednací pozice není ani s protivníkem v zádech - naštěstí je většinou snadné se zvednout a přesunout se v místnosti jinam.
Nikdo by si neměl nechat líbit neurvalé jednání
Někdo má štěstí, že mu sebedůvěra nechybí, ale dost je těch, kteří chyběli, když se rozdávala. Ovšem ani ti by si neměli nechat líbit neurvalé nebo hrubé jednání. Pomoci může zdravá míra asertivity, tedy osvojení schopností překonat emoce, kontrolovat vlastní chování a zachovat si sebeúctu, i když teče do bot. Těžké chvíle nastávají ale i pro hypersebevědomé při kritice dopadající na jejich hlavu. V takové chvíli je dobré si říct, že jedna nebo několik chyb ještě neznamenají totální neschopnost. Pokud je kritika nekonkrétní, je dobré se slušně zeptat, zda by kritik mohl své námitky konkretizovat.
Použito informací z knih Paddy O'Brianová: Asertivita, Eleri Sampsonová: Jak vytvořit působivý image a Zdeněk Klein: Atlas sémantických gest
Co mohou znamenat některá gesta:
* naklánění hlavy na stranu - signalizuje vzdání se nebo chuť odejít
* odstraňování neviditelných nečistot ze šatů - nuda, nevyřčený nesouhlas
* mnutí rukou - energičnost, odhodlanost porvat se s problémem nebo také nadměrná dychtivost
* přihlazování vlasů, kontrola make upu - nedostatek důvěry
* ruce v kapsách - ledabylost
* překřížené ruce před sebou - obavy, nejistota, nedůvěra
* zdvižený prst - varování
* ruce v bok - nadřazený postoj
Jak vystupují profesionálové
* upřeně pohlížejí do očí, nikdy je neklopí
* nezvedají obočí, když nechtějí dát najevo hněv a zlobu
* nezaklánějí hlavu vzad, protože by tím naznačovali, že protivníkem pohrdají
