Pro pochopení úpravy podporované vládou ČR i poslanci je podstatné, že se nejedná o všeobecné motivace pro rozvoj životního pojištění, ale cílově zaměřené na podporu státního důchodového pojištění. Aniž to nějak významně zaznělo, je možné konstatovat, že daňová podpora životního pojištění a penzijního připojištění se státním příspěvkem je též určitým krokem v důchodové reformě.
Cílové zaměření navrhovaných daňových výhod je nastaveno tak, že nárok na ně získá jen ten poplatník, který uzavře takovou pojistnou smlouvu, že výplata pojistného plnění může nastat až po 60 kalendářních měsících a současně nejdříve v roce dosažení věku 60 let. Kromě toho se daňové úpravy týkají jen tzv. soukromého životního pojištění, tj. pojištění pro případ dožití nebo pro případ smrti nebo dožití nebo důchodové pojištění.
Rozsah úlev byl v Poslanecké sněmovně podrobně posuzován. Kromě vládního návrhu a návrhu zpravodaje pana poslance Kocourka, jež zahrnovaly odpočet od základu daně poplatníka až do výše 12 tis. Kč ročně, předložil návrh také pan poslanec Kořistka, který uvažoval s odpočtem do výše 18 tis. Kč..
Poslanecká sněmovna schválila zmíněných 12 tis. Kč. V praxi to znamená, že pokud bude mít poplatník základ daně 9 100 Kč, což může odpovídat průměrnému měsíčnímu příjmu brutto a bude měsíčně platit na životní pojištění 1 000 Kč, tak získá ročně úsporu na daních 1 800 Kč. U základu daně ve výši 18 200 Kč měsíčně by to při stejné výši placeného pojistného znamenalo 2 400 Kč.
Vláda a Poslanecká sněmovna neopomněly ani skupinová životní pojištění, kdy platí pojistné za zaměstnance zaměstnavatel. V tomto případě platí stejné podmínky pro získání nároku na daňové výhody jako u individuálních pojištění, tj. sjednání výplaty pojistného plnění až po 60 kalendářních měsících a současně nejdříve v roce dosažení věku 60 let. Příjemcem pojistného plnění může být v zásadě jen zaměstnanec. Pojistné, které bude za něho placeno, má být osvobozeno od daně do výše 12 tis. Kč ročně. Zaměstnavatel by měl získat možnost zahrnout do daňově uznatelných nákladů částku do 8 tis. Kč ročně na jednoho zaměstnance. Tímto řešením se otevírá prostor, aby zaměstnavatelé mohli přispívat na soukromé skupinové životní pojištění více, a to ze zisku, přičemž zaměstnanec by měl další až 4 tis. Kč osvobozeny od daně.
V návrhu je propracováno rovněž prokazování nároku na získání daňových úlev i vazba na související zákony u skupinových pojištění, konkrétně na zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a na zákon o pojistném na sociální zabezpečení. K těmto ustanovením je zatím předčasné se podrobněji vyjadřovat, nicméně nezbytná „administrativa“ nebude nijak náročná.
Věřme, že i Senát návrh novely zákona o daních z příjmů podpoří, aby její účinnost mohla nastat již od 1.1.2001. Životní pojištění by pak mohlo prokázat všechny své přednosti v daleko větším rozsahu než dosud, a to jak pro občana i jeho rodinu, tak pro zaměstnavatele a jejich zaměstnance. Rozvoj životního pojištění přinese pozitiva i státu. Odklad spotřeby může tlumit inflaci, technické rezervy pojišťoven mohou podpořit financování ekonomiky a nakonec dlouhodobě získá i státní rozpočet zdaněním příjmů pojišťoven i zdaněním rozdílu mezi vyplaceným plněním a zaplaceným pojistným každého jednotlivého poplatníka. Navíc je tento zákon i dalším krokem do Evropy. Současné srovnání s EU není totiž zrovna příznivé. V České republice se v roce 1998 podílelo předepsané pojistné u životního pojištění na hrubém domácím produktu 0,8 %, kdežto průměr EU činil 4,3 %.
