Potřebujeme fakta." Kdo z nich má pravdu? První se naučil využívat intuici, náhlé vnuknutí a je úspěšný. Druhý se k úspěchu dopracoval tak, že využívá ověřené údaje. V praxi se obvykle k prvnímu kolegovi málokdo přidá. Jak zdůvodnit nadřízenému své tušení? Rozhodovat se na jeho základě je problematické a někdy i nemožné. Ale například v marketingu, obchodní sféře či ve výzkumech je intuice velmi cenná, získávání informací smysly i intuicí je stejně úspěšné. Lidé, kteří věří faktům a pamatují si je, bývají praktičtí. Stojí oběma nohama na zemi, je pro ně charakteristická důkladnost, konkrétnost. Dobře snášejí rutinu, pracují vytrvalým tempem s jasnou představou, jak dlouho jim to bude trvat. Jejich druhou stránkou je to, že nemilují nové úlohy, pokud nejsou k dispozici standardní postupy.
Jsou netrpěliví a vyčerpává je, když se věc komplikuje. Mají nedůvěru k inspiraci. Lidé s převahou intuice (v populaci jich je méně, kolem 35 procent) se zaměřují na nápady, možnosti, ideje, teprve pak je zajímají fakta. Nechávají se vést inspirací, a to dobrou i špatnou. Rádi řeší nové problémy. Pracují v návalech energie a se střídavým klidem. Jen nevědí, kdy budou hotovi. Bez problému mění zadání a berou v úvahu nové okolnosti. Zkoumají několik variant najednou, nerespektují standardní postupy, rutina je nudí. Složité situace jim dodávají energii. Nevěnují se detailům, chybují ve faktech. Zdroje nedorozumění mezi lidmi s těmito rozdílnými charakteristikami patří v psychologii práce k jedněm z nejvýraznějších. Přitom by k tomu nemuselo docházet, pokud víme, proč náš nesouhlas s druhým kolegou vzniká a co nám jako protipól může přinést kvalitního pro spolupráci.
