V investičních klubech investuje několik investorů se společným cílem

V investičních klubech investuje několik investorů se společným cílem | foto: Profimedia.cz

Investiční klub vám peníze nejspíš neušetří

  • 1
Pokud se vám zdá ukládání peněz do podílových fondů málo přehledné a přímé investování na burze moc drahé, můžete se dohodnout se svými známými a založit investiční klub. Budete tak rozhodovat, kam budou vaše prostředky umísťovány, a zároveň to může být levnější. Ale také nemusí.

Jak to funguje
Princip fungování investičního klubu je jednoduchý. Skupina investorů, kteří chtějí určitým způsobem zhodnocovat své prostředky a nevyhovují jim současné možnosti a produkty, se dohodne, že bude na základě předem stanovených pravidel investovat a dělit se o náklady a výnosy s tím spojené. Jednotlivé kluby se mohou orientovat buď na určité investiční nástroje (komodity, akcie, nemovitosti, starožitnosti), nebo mohou být orientované na určité skupiny lidí (dámský, manažerský).

Investiční klub mohou založit minimálně dva investoři, většinou však jde o sdružení 15-ti až 20-ti osob bez právní subjektivity (většinou vychází ze vzorů zahraničních organizací s dlouhou tradicí, jako je například National Asociation of Investors Corporations, NAIC). Členové pravidelně investují předem dohodnutou částku na společný účet a z těchto peněz pak kromě samotné investice platí všechny náklady spojené s fungováním klubu (poplatky, platby externistům apod.). Většinou se při zakládání klubu určí ve stanovách co nejpřesnější a dostatečně přísná pravidla, aby v  nepředvídatelných situacích nedocházelo ke konfliktům.

Členové si většinou rozdělují funkce (předseda, pokladník, broker, analytik), které na základě zkušeností a znalostí, případně vzdělání mohou být pevně stanovené, nebo dočasné. Při pravidelných setkáních se pak tyto funkce volí, případně se schvalují investiční záměry.

U nás nejsou investiční kluby nijak právně upravené (nanejvýš by se mohly blížit definici fondů kvalifikovaných investorů), vyslovený zákaz, podobně jako je tomu jinde ve světě, však neexistuje. Kluby však nesmějí poskytovat žádné investiční služby za účelem výdělku, které jsou povoleny pouze obchodníkům s cennými papíry, nebo je k nim potřeba alespoň živnostenské oprávnění (investiční poradenství). Jednoduchým řešením je tak spolupráce klubů s brokerskými společnostmi, které jim poskytnou kromě přístupu na trh rovněž všechen kvalifikovaný servis. V opačném případě hrozí pokuta, případně obvinění z trestného činu neoprávněného podnikání..

popisekJAK INVESTUJÍ NEJBOHATŠÍ
Hitem jsou třeba nemovitosti

Kromě výhod existují i rizika
Kromě výhod má však členství v investičním klubu několik nevýhod, které by měl každý potenciální investor zvážit. Může to být důvěra, resp. nedůvěra mezi jednotlivými členy, zejména pokud nejde o dobré známé. Snad největším problémem je skutečnost, že kluby většinou sdružují lidi, kteří nejsou v oblasti investování odborníky a hrozí, že o své investované prostředky nesprávnými rozhodnutími přijdou. Toto riziko je možné obejít členstvím v organizacích, které se zabývají poskytováním poradenství investičním klubům. S tím jsou však spojeny další dodatečné ať už jednorázové, nebo pravidelné poplatky (které navíc nejsou nejnižší), čímž se smazává výhoda ušetření prostředků.

Tyto poplatky jsou účtovány zejména za různá školení, analýzy, literaturu nebo programy, které mají na první pohled zjednodušit a zpřístupnit investování všem potenciálním členům. Většinou však jde o informace, které jsou při troše usilovnosti lehce dostupné na internetu, kde to je navíc zdarma. U nás je možné se stát členem již zmiňované Americké asociace investičních klubů (NAIC), kde platíte ročně 40 dolarů za klub a 14 dolarů za člena.

Další možností je vstoupit do Irské The Investment Club Network (TICN), která sdružuje několik stovek klubů v zahraničí i u nás doma, a ta vám dokonce slíbí zhodnocení 30 % ročně (orientuje se především na investice na amerických akciových trzích). Ani zaplacení několikatisícových částek za povinný seminář vám však dosažení této hranice nezajistí (což je zcela logické). Kromě pravidelné částky 2500 korun měsíčně je ještě navíc nutné platit 95 dolarů ročně třem společnostem, které se zabývají vypracováním analýz, poskytováním informací, vzděláváním apod.

Investiční kluby u nás rozhodně nepatří mezi často diskutované investiční téma. Je to dáno pravděpodobně tím, že domácí legislativa pojem investiční klub nezná, nebo o tomto způsobu zhodnocování peněz investoři nevědí, resp. o něj nemají zájem. Potenciální investoři by však v každém případě měli zhodnotit všechna pro a proti, které s členstvím v klubech souvisí.