- Jak se stalo, že si chemický inženýr založil dnes dobře zavedené pivní studio?
Pivo jsem měl vždycky rád, a když jsme v našem domě opravili byt v patře, uvědomil jsem si, že přízemí není pro bydlení příliš vhodné. Jelikož zde za první republiky již hospoda byla, vyžadovaly tyto prostory jen minimální stavební zásahy. Největší překážkou byl nedostatek finančních prostředků, a tak bylo možné opravovat a vylepšovat jen postupně a po malých krocích. Vyřizování nejrůznějších povolení -živnostenský list, hygiena, souhlas obce s provozovnou, řada revizí a podobně - bylo sice hodně náročné, s nějakými zásadními obstrukcemi ze strany úřadů jsem se však nesetkal.
-
A jaké překážky zdoláváte dnes? Je těžké být živnostníkem v tomto oboru?
Žádný med to určitě není. Zatímco ještě před několika lety uživila hospoda celou naši rodinu, nyní už bychom se bez manželčina příjmu ze zaměstnání obešli jen velmi těžko. I přes nárůst cen jsou totiž tržby již alespoň deset let zhruba stejné. Částečně to souvisí i s mou snahou o zvyšování pivní kultury. Jestliže chci, aby naši zákazníci pivo hlavně vychutnávali, musím zároveň počítat s tím, že i méně utratí. Přistupuji k pivu trochu odlišně než v běžných restauracích. Chci dát pojmu „zajít na pivo“ jiný obsah než „nalít do sebe osm gambáčů“ a snažím se zákazníkům nabídnout různá piva co do síly, plnosti chuti, hořkosti, zpřístupnit i piva tmavá, kvasnicová a speciální. Konkurence je, nové hospody sice v okolí nevznikají, zato herny, kde se také čepuje pivo, rostou jako houby po dešti.
-
Za pípou často stojíte sám. Nenecháte to na zaměstnancích?
Zaměstnance nemohu mít žádné. Jednak by malá pivnice dalšího člověka neuživila, jednak by se nevyplatila námaha spojená s jeho kontrolováním. Proto spoléhám jen na manželku, syna a občasnou výpomoc několika dalších studentů, které dobře znám a mohu jim plně důvěřovat.
-
Občas i vaříte pivo. Je to vzpomínka na léta, kdy jste pracoval v laboratoři?
To je hodně nadnesené. Zkusil jsem uvařit pár litrů skutečně „v hrnci na plotně“ a podle hodnocení lidí, kteří výsledek okusili, to nedopadlo špatně. Bez patřičného vybavení je to těžké. Například nejobtížnější podomácku prováděnou operací je takzvané scezování, to znamená oddělení sladiny od mláta. Mláta je jen malé množství při přípravě domácího nealkoholického piva, a tak si ho občas v létě uvařím zatím jen pro sebe a pro manželku. S prací v analytické laboratoři to má pramálo společného.
 |
HERNÍ A ZÁBAVNÍ PRŮMYSL: můžete na něm vydělat i vy? |
-
Nechcete být označován jako podnikatel. Proč?
Ačkoliv je pivní studio již velmi dobře zavedené a opakovaně se vracejí i hosté ze vzdálených měst či ciziny, o velkém podnikání se nedá hovořit. Skutečný podnikatel přece vlastní kapitál, který vhodně investuje. Ať už do vlastní firmy, nebo do cenných papírů - a následně tak vstupuje do řízení dalších firem, vždy je hlavním cílem vytváření zisku. Vzpomínám si na jeden vtip: Nový pracovník je při nástupu do velké pivovarnické firmy dotázán, zda ví, co tato firma produkuje. Odpovídá, že pivo. Je však poučen: „Omyl, mladý muži. Zisk.“ Naproti tomu, chcete-li dělat příjemnou hospůdku a živnost obecně, musí být peníze až na druhém místě.
-
Organizujete ochutnávky piva za účasti odborníků z malých pivovarů. Snažíte se tímto způsobem o osvětu?
Chceme-li zjistit, které pivo zákazníkům opravdu chutná, máme jedinou možnost, a to uspořádat přímo pro ně degustaci anonymních vzorků piva. Jakýkoliv jiný marketingový průzkum je zcela znehodnocen předsudky, které vyvolává především reklama a tradice. Několik takových akcí jsme již uspořádali. Výsledky vždy ukázaly, že právě to nejprodávanější pivo lidem chutná nejméně. Reklama tedy lidem vnutí výrobek, který by jinak odmítli.
-
Vy reklamu nepoužíváte, když má takový účinek?
Mně osobně reklama, zvláště ta televizní, od koupě výrobku spíše odrazuje, protože vím, že cenu reklamy stejně musí zaplatit konečný spotřebitel. Krom toho necítím pražádnou potřebu sponzorovat ani komerční televize, ani reklamní agentury.
-
Jak vidíte budoucnost svého podniku? Máte nějakou vizi, kterou byste ještě rád uskutečnil?
Samozřejmě, že by bylo třeba rozšířit prostory, našlo by se toho víc. Mně už je ale 55 let a nevím, jak dlouho to ještě zvládnu, takže už žádné dluhy dělat nehodlám. Spíš uvažuji o tom, že bych provozovnu v budoucnu nabídl některému solidnímu pivovaru k provozování pivovarské restaurace.
