Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

První její zisk byl 500 tisíc. Teď vydává knížky, jaké nikdo nedělá

aktualizováno 
Ivana Pecháčková vystudovala ekonomii a pár let vyvážela do zahraničí čerpadla. Na mateřské si přivydělávala odbornými překlady a přes ně se dostala k literatuře a k podnikání v oboru, který jí otevřel cestu dokonce až do Číny.

„Nedávno jsem počítala všechny své profese, v nakladatelství musím dělat prakticky všechno. Spočítala jsem to skoro na třicet profesí,“ říká Ivana Pecháčková. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Knížky, které vydává její nakladatelství Meander, jsou totiž výjimečné. Sklízejí řadu prestižních ocenění například v soutěži Nejkrásnější české knihy roku, Magnesia Litera a dalších soutěžích.

To, co Ivana Pecháčková umí a v čem ji uznávají i ve světě, však znamenalo roky hledání, učení a přesvědčování. Na začátku jejího podnikání byl i tak trochu truc. Před více než dvaceti lety totiž dostala k překladu americký kalendář. „To bych pro naše děti o českém adventu napsala lépe,“ řekla si tehdy a zkusila to. Výsledkem byl netradiční adventní kalendář. Když obešla velká vydavatelství, zda budou mít o její prvotinu zájem, všude ji odmítli.

Ivana Pecháčková (1958)

  • Vystudovala Vysokou školu ekonomickou.
  • Je překladatelka, spisovatelka a nakladatelka.
  • V prosinci 1995 založila nakladatelství Meander, vydává nezaměnitelné knihy pro děti i dospělé.
  • Od roku 2010 pořádá festival nazvaný Děti, čtete?

„Vždycky si vzali do ruky kalkulačku a zjistili, co to bude stát. Pak pokrčili rameny a řekli, že se jim to líbí, ale je to strašně drahé. V Albatrosu mi známá redaktorka doporučila, ať to vydám sama a ve více jazycích,“ vzpomíná na své podnikatelské začátky.

A vy jste dala na jejich radu, založila jste vlastní nakladatelství a kalendář jste si vydala sama. Bylo to tak trochu na truc velkým vydavatelům?
Jiná cesta nebyla, jinak by knížka nespatřila světlo světa. Kalendář jsem vydala v češtině, slovenštině, angličtině, němčině a italštině. Měla jsem známé a kamarády překladatele, kteří mi to přeložili víceméně zdarma. Spočítala jsem si, že nemá cenu nést to někomu na zlatém podnose. Navíc se mi na vydání podařilo sehnat i peníze. Potkala jsem podnikatele, který se vrátil z emigrace a vozil k nám zahraniční literaturu, a ten mi na vydání knihy poskytl asi 650 tisíc korun. Za to jsem mu musela odevzdat celý náklad a knihy jsem si pak od něj musela kupovat. To mi ale nevadilo, já byla ten nakladatel, který si kalendář vydal.

Podařilo se kalendář prodat? Byl to nakonec dobrý obchod?
Ano, zisk byl asi 500 tisíc korun a za ty peníze se daly vydávat další knihy.

Fotogalerie

Jste nakladatelka, překladatelka, spisovatelka. Která z těchto tří rolí vám sedí nejvíc, kde je vaše nejsilnější parketa?
Nedávno jsem počítala všechny své profese, v nakladatelství musím dělat prakticky všechno. Spočítala jsem to skoro na třicet profesí: editor, závozník, skladník, technický redaktor, překladatel, tlumočník, organizátor, manažer, účetní.
Úplně nejvíc mě ale baví překládat, samozřejmě taky psát a pak nakladatelovat. A úplně nejmíň mě baví shánět peníze, aby knihy mohly vyjít, bez toho to prostě nejde.

Může se hodit

Buďte úspěšní. Nastartujte svoji kariéru na jobDNES.cz. Vyberte si z aktuálních pracovních nabídek.

Vydala jste už 180 titulů a některé jste v listopadu představila na čínském knižním veletrhu v Šanghaji. Jak jste se tam vlastně dostala?
Na pozvání. Dodatečně jsem se dozvěděla, že z 97 přihlášek od nakladatelství z celého světa vybrali jedenáct, kterým uhradili veškeré náklady na cestu. Mě si vybrali proto, že se jim líbily knížky, jaké nikdo ve světě nedělá.

To byl úspěch.
Asi ano. Na veletrhu jsem měla i přednášku o ilustraci a o tom, že knihy lze vydávat třeba v šesti jazycích najednou v jednom soutisku a prodávat je do celého světa. Číňané by také chtěli ve světě uspět, proto je zajímá, jak má vypadat globální ilustrace. Rádi by obrázkové knihy pro děti exportovali do celého světa.

Dnes má vaše nakladatelství 20 let a knihy, které vydáváte, sklízejí jedno ocenění za druhým. Máte v sobě nějaký radar, který vám říká: toho autora vydám, toho ne? Podle čeho si vybíráte?
Některé autory a ilustrátory si vyberu sama, některé mi doporučili mí přátelé a známí. Ví se, že spolupracuji s dobrými výtvarníky a grafiky, kteří dokážou vytvořit krásnou knihu.

Jak se rodí takový titul?
To je různé. Většinou se mi do ruky dostane nějaký rukopis, který se mi líbí. K němu si vybírám výtvarníka, který by ho dokázal nějak nápaditě ilustrovat. Pak vždycky seznámím autora s výtvarníkem, přizveme i grafika. Debatujeme o knížce, pak vzniknou první ilustrace. Někdy tomu ale bývá i obráceně. K již hotovým ilustracím vzniká text až později.

Takže se snažíte propojit stejnou „krevní skupinu“ lidí, aby si porozuměli a narodilo se více, než by si na začátku mysleli?
Přesně tak. Když se podaří propojit všechny, včetně těch, kteří nakonec knihu vytisknou a svážou, je to krásná tvůrčí práce.

Důležité je i samotné zpracování knížek. Co je na výrobě nejrizikovější?
Když si hlídáte celý výrobní proces i předtiskovou přípravu, nepodstupujete rizika, máte to v rukou. Když v tiskárně vidí, jak jsem do toho zapálená, jdou do toho také tak. Někdy vznikají i zajímavé tiskové nápady, jak knihu dotvořit a jak jí dát lepší barvy. Stejně tak je to s vazbou. U jednoho titulu jsme kdysi například zjistili, že se bude muset ručně vázat, protože strojově to nešlo. Tak ji tehdy navrhl grafik Robert V. Novák. Ta kniha se pak stala nejkrásnější knihou roku. Někdy je to kouzlo nechtěného.

Takže je to i tak trochu o tiskařské alchymii a hledání nových možností?Ano, vymýšlí se i za pochodu. Kniha je už sice připravená, ale postupně se rodí další nápady. V tomto podnikání je to podobně jako s uměním. Musíte umět nadchnout všechny, nejen umělce, ale i tiskaře a ty, kteří knihu svážou. V některých tiskárnách dokonce slýchám, že když přijde nějaká komplikovaná zakázka se jménem Pecháčková-Meander, předem se křižují: „To zas bude něco, ta si zas bude vymýšlet...(smích)“. Ale pak knížka dostane cenu a oni mají z toho, že se povedla, stejnou radost jako já.

Když se podíváte na knihu, co musí mít, abyste o ní řekla, že je kvalitní a krásná?
Už z dálky mě u krásné knihy upoutá obálka, už ta většinou napoví, co najdete uvnitř. Když knihu otevřu, musí zaujmout i papír v knižním bloku, vazba, použité plátno. A pak, když už dostanu chuť se do knížky začíst, protože mě zaujme i typografie, vybrané písmo a grafická úprava, text nesmí škobrtat. Ale co hlavně – knížka musí být o něčem.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

Další příběhy čtěte zde.

Jste tedy náročná nakladatelka?
To bezesporu. Krásná knížka musí splňovat všechna zadaná kritéria. Je velká škoda, když zjistíte, že některá knížka je krásná jen po výtvarné stránce, ale uvnitř nic není. Kolikrát to u dětských knížek vidím, chybí jim příběh. Přečtete ji a na konci se nic neuděje, nemá žádné poselství. A platí to samozřejmě i naopak. Máte skvělý text a když se dostane k ilustrátorovi „neumětelovi“, je po kráse. Také si myslím, že se na knihách v mnoha nakladatelstvích mohlo více redakčně zapracovat.

Bohatě ilustrované knihy nemohou být levné. Je těžké prosadit je u knihkupců, aby je zařadili na knižní pult?
Je to velmi těžké. Tak například jsem vydala knihu Petra Nikla nazvanou Pohádka o Rybitince v edici Modrý slon. Bylo to pár let po sametové revoluci, v době, kdy vycházely disneyovky a reprinty Káji Maříka, Gabry a Málinky a trh jimi zdánlivě stále nebyl nasycen. Říkala jsem si, že je čas i na nové knížky pro děti od českých autorů. I když náklad takových nových knih pro děti nebyl vysoký, v češtině například tisíc kusů a v angličtině 300 kusů, prodávaly se tři, čtyři roky. Postupně si ale čtenáři začali na tento typ dražších uměleckých knih zvykat.

A začínají si zvykat i knihkupci?
Dnes jsou dva tábory – jedni tyto knížky milují a ptají se: „Kdy už vyjde další kniha, kdy bude dotisk té nebo oné knížky.“ Pak jsou knihkupci, kteří nám knížky vracejí poničené a potrhané a říkají: „Vždyť jsme vás upozorňovali, když to nemá lamino, aby si u knížky dítě posvačilo, není to pro děti.“

Co jste si z toho vzali?
Začala jsem si hledat cestu ke čtenářům, kteří tyto knihy ocení. Postupně jsme začali dodávat knihy do designových obchůdků a také do galerií, jsou například ve Veletržním paláci, v Umělecko-průmyslovém muzeu či v Rudolfinu.

Stává se vám, že s vámi chtějí distributoři nebo knihkupci smlouvat o cenu, aby měli vyšší marži?
Ani ne, oni vědí, že vyrobit takové knížky není levné a nakladateli zůstává minimum. Když taková knížka stojí třeba 380 korun a je ručně vázaná, jen samotná vazba stojí 80 korun. Můj rabat je zpravidla nižší, než mají velké nakladatelské domy. Lidé si ale zvykají, že krásné knihy nemohou být levné, začínají si vybírat, co si koupí do své knihovny.

Knihy, které vydáváte, dnes nejsou jen v knihovnách dětí, ale i dospělých. Čím tyto knížky oslovují dospělé lidi?
Znám to z příběhů, které se ke mně dostanou. Někteří nechtějí knížky příliš malým dětem dávat do ruky. Jednak proto, aby je nezničily, ale zároveň i proto, aby jim z nich sami četli a trochu i dovyprávěli a dovysvětlili příběh. Tyto knížky jsou určeny vyloženě pro rodinné čtení. Tento trend jde ostatně právě světem a my to děláme vlastně už dvacet let. Ukazuje se, že v době, kdy děti nerady čtou a rodiče začnou číst s nimi, a to denně a z náročnějších knížek, baví to všechny. Rodiče i děti. Když dítě něčemu nerozumí, rodič to vysvětlí, funguje to. Dítě pochopí, že kniha je něco krásného, co si zaslouží pozornost všech členů v rodině.

Vaše knížky jsou tedy klíčem, který otevírá cestu k rodinnému čtení?Myslím, že ano. Mívám ohlasy, že u četby některých knížek si rodiče užili jako už dlouho ne, zatímco dítě nerozumí humoru, který je tu pro dospělého čtenáře. A naopak, děti se smějí humoru, jemuž rodiče už odrostli.

Dá se vydáváním knih zbohatnout?
Myslím, že ano, ale člověk by musel dělat více kompromisů a ústupků tomu, co si trh žádá. A možná kdybychom pořádali výstavy, o něž nám stále někdo píše, a ty si pak nechali zaplatit. My ale k vydávání knížek děláme spoustu aktivit zcela zdarma, jedním z typických příkladů je pražský literární festival Děti, čtete?, jehož 7. ročník právě začínám připravovat.

Co vás tedy živí, překlady?
Ty také, pořád mě baví. Mám ale spoustu dalších aktivit.

Žijeme v internetové době, děti koukají na internet, čtou se knížky v elektronické podobě. Nemáte obavu, že krásné publikace jednou zmizí?
Nemám. Myslím, že zmizí jen knížky na jedno přečtení, standardní tituly. V Číně, kde jsem byla už víckrát, vidím, jak všichni čtou ze čteček a chytrých telefonů, jsou to stovky milionů. Tentokrát jsem tam mimo veletrh viděla už jen jednu jedinou dívku číst z tištěné knihy. Internetová doba ale nebude znamenat konec krásných knih, jdou to artefakty, které jsou víc než to, co můžete mít v té čtečce.

Měla jste někdy chuť podnikání zabalit?
Měla. Říkala jsem si, že bych mohla nakladatelství výhodně prodat a mít čas na překlady a začít opět víc psát. Mám rozpracovaný jeden rukopis a dva scénáře, nemám na ně ale pořád čas.

A přišla taková nabídka?
Jedna taková přišla. Ale jeden známý grafik mi řekl: „To by už ale nebyly takové knížky jako od tebe!“ Možná jsem o tom měla víc přemýšlet, ale nelituji, má práce mě baví. I když tvůrčí práce je v tom tak jen osm až deset procent. Ostatní je vyplňování formulářů a žádostí o granty a další nakladatelské rutinní práce. Ale když se začtu do nějakého nového rukopisu, který se mi líbí, a začnu ho redigovat, nebo když přinese výtvarník ilustrace a začneme je dávat do knížky, to je něco neuvěřitelně zábavného.

Vánoční iDNES.cz
Autor:

UNEX a.s.
Specialista povrchových úprav (Uničov

UNEX a.s.
Jihomoravský kraj, Zlínský kraj, Olomoucký kraj, Moravskoslezský kraj
nabízený plat: 20 000 - 24 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.