Visa, karta - Visa, karta - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Jak a kde vznikly platební karty II

  • 1
Rostoucí konkurence přiměla začátkem roku 1915 americký řetězec Sears Roebuck nabídnout svým klientům splátkový prodej, nejprve ve svém zásilkovém obchodě. Úvěrová pravidla však tehdy byla velmi přísná. Např. pokud si farmář objednal zboží, které firma nepovažovala za nezbytné, nenavýšila mu zpět úvěrový rámec, i když úvěr včas splatil.

Za dva roky nabídla některým klientům kreditní kartu, kterou mohli použít v jejích obchodních domech k placení. Příklad společnosti Sears Roebuck následovaly i další obchodní domy. V roce 1924 nabídla věrnostní kreditní kartu také první síť čerpacích stanic – společnost General Petroleum Corporation of California (pozdější Mobil Oil). Nejprve ji získali její zaměstnanci a vybraní zákazníci a mohla o ni požádat později v omezeném rozsahu také širší veřejnost.

Papírovou kartu bylo možné použít k bezhotovostnímu placení pohonných hmot, náhradních dílů a služeb v síti jejích čerpacích stanic ve Spojených státech. O kartu zákazník nežádal, byla mu nabídnuta a platila obvykle 3 měsíce. Pro tyto karty se vžil název Courtesy Card. Systém „Buy now, pay later“ se začal rozšiřovat.

Brzy následovaly její příklad společnosti Mobil a Shell a později asi polovina všech větších sítí čerpacích stanic. Některé firmy zavedly plechové karty, podobné identifi kačním štítkům americké armády (tzv. Dog Tag). Na nich bylo vyraženo jméno klienta a číslo karty, které se při placení otiskly pomocí mechanického snímače a kopírovacího papíru na prodejní doklad.

Brzy zavedlo Charge Card také několik skupin obchodníků. Tyto obchodní sítě nabízely pohodlí bezhotovostního nákupu a jednoduchost společného zúčtování. Okolo roku 1936 měla jedna z těchto sítí v Seattlu – Retail Service Bureau – okolo 1000 obchodů.

Věrnostní platební karty se staly jedním z prostředků konkurenčního boje, a proto je začaly nabízet i další společnosti, zejména obchodní domy. Krize amerického hospodářství v roce 1929 zastavila další rozvoj kreditních karet. Teprve koncem 30. let se situace začala měnit.

Jak naspoříte na důchod milion? Kam ukládat peníze a jakou strategii spoření zvolit?

  Čtěte ZDE.

Telekomunikační společnost American Telephone and Telegraph (AT&T) zavedla kartu Síť obchodu firmy Bell System Credit Card, která měla podpořit věrnost zákazníků. Její příklad následovaly další telegrafní a železniční společnosti a řada obchodních domů a hotelů. Tyto karty se staly známé jako „Fidelity Cards“ (věrnostní karty).

Použití prvních platebních karet bylo velmi jednoduché a základní princip zůstal zachován až do současné doby. Stačilo, aby klient předložil svou kartu a podepsal účet. Prodávající pak ověřil, zda je předložená karta platná, a porovnal podpis na účtu se vzorovým podpisem na kartě. Účet klienta pak byl zaslán do účtárny společnosti, která vystavila celkovou měsíční fakturu.

Tuto výhodu uvítali zákazníci zejména při nákupu dražšího zboží. V této době byla kreditní karta znakem prestiže svého majitele. Pro klienta byly pohodlnější než hotovost a také s nimi mohli snáze více utratit. Kreditní karty podpořily obchod, zvětšil se objem a četnost nákupů.

Problém, jak rychle a věrohodně provést záznam o transakci, byl vyřešen v roce 1915. Americká firma Addressograph vyrobila první mechanické snímače – imprintery, které otiskly údaje z plechového štítku-karty na papírový prodejní doklad.

Věrnostní karty se velmi rychle rozšířily po celém území Spojených států. Jejich nadějný rozvoj však přibrzdila hospodářská krize ve 30. letech. Definitivní útlum pak přinesla 2. světová válka. V roce 1941 americká vláda omezila čerpání spotřebních úvěrů, které odčerpávaly zdroje potřebné pro vedení války, a tím zabrzdila i používání platebních karet (tzv.Regulation W).

Jakmile však byla omezení zrušena, většina společností začala karty znovu vydávat. Po 2. světové válce se změnil životní styl americké společnosti. Cestování se stalo více rozvinuté a dostupné většině občanů Spojených států. Proto v roce 1947 zahájilo několik amerických železničních společností vydávání tzv. Travel Card, určené pro obchodní cestující. Jejich cílem bylo udržet si obchodní cestující, kteří stále častěji začali používat motorová vozidla k obchodním cestám.

Ve stejném roce se spojilo několik leteckých společností, které nabídly svým pravidelným zákazníkům kreditní kartu Universal Air Travel Card. Podmínkou pro její vydání bylo složení vkladu 425 USD, za které dostali kredit 500 USD. Přes své nesporné výhody (bezhotovostní placení, stimulace ke spotřebě atd.) trpěly věrnostní platební karty jednou významnou nevýhodou. Jejich použití bylo omezeno pouze na obchodní síť firmy, která kartu vydala. Tuto nevýhodu odstranila až univerzální Charge Card. O ní se sozvíte v příštím díle seriálu (8.10.2005).

Ukázky z knihy
Pavla Juříka: Encyklopedie platebních karet

1. díl: Jak platit bezpečně i na internetu?

2. díl: Jak vlastně vznikl šek?

3. díl: Jak vznikly peníze?

4. díl: Jak vzniklo bankovnictví

5. díl: Kdy vznikly papírové peníze

6. díl: Peníze a Čechy: kdy vznikla koruna?

7. díl: Jak se tisknou bankovky?

8. díl: Jak vznikly platební karty

9. díl: Jak vznikly platební karty- II 

reklama


Úryvek je z knihy "Encyklopedie platebních karet" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Investování pro začátečníky
Finanční matematika pro každého, 5.vydání