Jak vás napadlo pustit se do detektivní činnosti?
Na prvopočátku jsme hlídali lidi jako osobní stráž. Při práci, která je poměrně specifická, protože se pořád přesouváte z místa na místo, potřebujete mít někoho, kdo vám zajišťuje prostředí před akcí. Ovšem bez informací se člověk hlídat nedá, to byste byl sebevrah. Postupně jsme se začali na sbírání informací zaměřovat. Český trh je malý a rozhodně není o tom, že by se každá celebrita nechala hlídat. V roce 1996 jsme pochopili, že toto podnikání nikam nevede. Hlídáte lidi, kteří si to nezaslouží, sice mají peníze, ale moc dobře vědí, proč se musí bát. Chtěli jsme, aby pro nás měla práce trošku smysl a nebyla jenom o vydělávání peněz.
Jak dlouho fungujete na trhu? Jak vypadala konkurence tenkrát a dnes?
Od roku 1995. Myslím, že jsme byli jediní na trhu. Teď bych tipoval, že je tak 200 až 300 firem jenom v Praze.
Čím se vaše detektivní agentura nejčastěji zabývá?
Klienti přicházejí z několika směrů. Ze soukromého sektoru hlavně kvůli nevěrám. Druhá skupina lidí, která nás vyhledává, je z firem s případy, kdo co komu ukradl, sebral, vzal, odnesl. Dále pak třeba advokátní kanceláře s dohledáváním materiálů a svědků nebo s problémy s neoprávněným užíváním bytu.
Máte u sledování nevěr standardizovaný postup?
Vždycky je to individuální věc, protože každý člověk funguje jinak, žije jinak. Na každou objednávku je poměrně specifické nastavení činnosti a každého hlavně zajímá jiný důkaz. Někdy jde o to druhého fyzicky přistihnout, jiného zajímá jenom důkaz potřebný k rozvodu. Nebo se manželské páry při rozvodovém řízení tahají o majetky. Dochází k tomu, že většinou muži odlijí majetek a finance tak, aby v momentě majetkového vyrovnání byli v podstatě chudí.
Nejdůležitější je, aby si člověk udělal čas a svěřil se nám. Bez informací nemáme šanci. Jsou nevěry, které jsou opakované, prostě se dějí každý rok. Partneři se s tím smířili a chtějí z nich jen nějakým způsobem těžit. Odhalení je komplikovanější, protože to jsou, já jim říkám sportovci, kteří už to umí. Pro ně není nevěra citová záležitost. Sejdou se s druhým jednou za čtrnáct dní za účelem, za kterým si ho našli. Je to poměrně chladnokrevně realizovaná nevěra.
U nevěry, kde dojde k citovému vzplanutí, se dá strefit přesně do období, kdy jsme schopni ji prokázat během pár hodin.
Ve finále se hlavně snažíme pátrání co nejvíce zkrátit. Sice nedostaneme tolik peněz, ale jsme efektivní. Nemá cenu někde sedět čtrnáct dní a mít nespokojeného zákazníka, který nám sice zaplatí sto tisíc, ale nepřinese mu to vůbec nic. Nám se vrací lidé zpátky. Ne, že by se po druhém rozvodu znovu dostali do stejné situace, ale spíše k nám posílají a doporučují nové zákazníky.
S čím konkrétně jste oslovováni nejčastěji u případů rozkrádání?
Z praxe, co máme, jde nejčastěji o stavební materiály. Za poslední roky rozkrádání narůstá a jde skutečně o milionové ztráty. A dále interní krádeže uvnitř firem, ale to není ani tak o rozkrádání majetku, spíše jeden okrádá druhého.
Když k vám někdo přijde s tím, že se mu ztrácí ve firmě materiál, co se děje pak? Jak postupujete?
Pokud nás někdo osloví s tím, že se mu ztrácí nějaký materiál ve větším množství, ztráty jsou opakované a dlouhodobého charakteru, v té chvíli má smysl si nás najmout. Jsme schopni vystopovat způsob, jak materiál uniká. Nejdříve nás seznámí se strukturou chodu firmy a my v mechanismu hledáme díry. Když ji najdeme, soustředíme se na ni. Buď firmě stačí najít jenom systémovou díru, a nezajímá je pachatel, nebo chtějí někoho precedentně potrestat. Mají snahu odhalit konkrétního pachatele, kterého předávají sami policii nebo ho propustí z práce - odstrašující efekt, aby všichni věděli, že se na krádeže přijde.
Spolupracujete s policií?
Spíše je to tak, že to, co policie není schopná zajistit a ani ve svých pravomocích nemůže, nahrazuje soukromý sektor, což jsme my. Neříkám, že by policie byla neschopná, ale policie je tu pro účely trestněprávní. My děláme oblast spíše z obecného práva.
I mechanismus naší činnosti je trošku jiný než u policie. My můžeme pracovat laickým způsobem. Policie musí použít postup, který nemůže nikdo zpochybnit, aby s ním mohli dál pracovat státní zástupci. My můžeme pachatele úplně jednoduše odhalit, zajistit důkaz a předat tomu, kdo si nás najal.
Jsme často podnětem k tomu, aby začalo trestněprávní řízení, ale to pak stejně musí projít procedurou od samého počátku. My můžeme dát důkaz, svědectví, ale policie si musí provést proces znovu sama. Nebo zajišťujeme důkazy ve spolupráci s policií, kde nás ona řídí. Stává se to u velkých případů rozkrádání majetku. Provádíme činnost s jejím souhlasem a v kooperaci se dopracujeme k tomu, že si pachatele zajistí.
Co děláte, když narazíte během své práce na trestný čin?
Vzhledem k tomu, že jsme vždy někým objednáni, má objednavatel právo zasahovat. Pokud nechce věc postoupit trestnímu řízení, respektujeme samozřejmě jeho požadavky. Pokud je trestná činnost méně nebezpečného charakteru jako krádeže, předáme důkazy a je na něm, jak s nimi naloží.
Měli jste někdy problém se zákonem na ochranu osobních údajů?
My se k osobním údajům většinou nedostáváme. Z devadesáti procent je naše práce v terénu, je o odhalení samotného zloděje a jeho fyzickém přistižení. Je to standardní monitorování osob, kdy na veřejnosti sledujete člověka. Nemáme osobní data, která by se mohla dostat na veřejnost a být zneužita.
V případech nevěr a podobně je to trošku jiné, protože dostáváme informace od objednavatele, od partnerů. Blízká osoba nám musí předat osobnější informace, protože s nimi pracujeme. Z 99 procent záznamy likvidujeme do třiceti dní, nezůstává ani záznam, že si u nás určitý člověk něco objednal, kromě účetních dokladů.
Jak u vás probíhají objednávky? Odmítáte zakázky?
Já vždycky říkám, že jsme něco mezi psychologickou poradnou a farářem. Jsme pro lidi poslední štace. Někteří odcházejí i s nepořízenou, protože to nemá smysl nebo to ani nejde.
Veškeré vstupní konzultace máme zdarma. Když k nám někdo přijde, dvě hodiny si s ním povídáme. Někteří se prostě přijdou vypovídat jako do zpovědnice. Přijdou s tím, že chtějí něco řešit, ale jejich požadavky jsou neuskutečnitelné. Zacházím opravdu do extrému, ale někdy by byla klientka spokojená, až kdyby manžela porazilo auto, ale to nejde.
Máme jedenáctiletou praxi, dokážeme rozlišit, kdo přijde zdravý a kdo není úplně v pořádku. Ne, že by zrovna musel být blázen, ale dá se vycítit, že není úplně logicky uvažující. Ještě se nám nestalo, že bychom do něčeho podobného spadli. Jakmile máme pochyby, zakázku neuděláme. Přijít na to, že jste našli děti, které se otce bojí a jejich odloučení nařídil soud, je věc, se kterou se u nás nemůže nikdo smířit. Pořád jsme lidé a tohle za peníze nestojí.
Jak stanovujete s klientem ceny?
Cena je u nás poměrně jednoduchá věc. Vychází vždy z hodinové sazby za práci detektiva, což je 450 korun za výkon pro fyzické osoby, pro právnické je to 540 korun. Je jedno, o jakou se jedná činnost. Snažíme se mít vše co nejprůhlednější, aby se samotné účtování nekomplikovalo. Klient hned na začátku ví, kolik zaplatí. Vytvoříme mu návrh, plus mínus tisícikoruna, na kolik ho zakázka celkem vyjde. V průběhu se samozřejmě může stát, že se vyskytnou komplikace nebo nový směr, kterým se vydáme. To ale neuděláme bez souhlasu strany, která nás objednává.
Stává se, že třeba nic nenajdete? Jak byste zhodnotil vaši úspěšnost?
Stává se, že se nic nenajde. Výsledek nikdy nemůžeme úplně garantovat. Není to nákup výrobku, nás klient platí za čas. V nevěrách, pokud existují, je úspěšnost stoprocentní. Pokud tam nevěra není a šlo jenom o domněnku, tak ji vyvrátíme. Podobně je to i u objednávek z firem. Pokud krádež existuje, tak se k důkazu většinou dostaneme a pachatel se odhalit dá.
Ale jsou případy, kdy se něco zajistit nedá. Obrací se na nás třeba lidé, kteří po někom pátrají. Pokud ten člověk žije a je na českém území, tak dohledatelný je. Ale pokud hledáme životní cesty lidí, kteří už zemřeli, pak úspěšnost není stoprocentní, protože se prostě nedostaneme do určitých archivů, do určitých složek, kam není přístup a tím pátrání skončí.
Kolik lidí má vaše firma? Jaké typy zaměstnanců máte?
Základ tvoří tři lidé, kteří přijímají objednávky a vědí, jak mají s klienty dále komunikovat, získat od nich informace. Ti nastaví postup a kalkulaci. Od nich přecházejí dílčí úkoly k dalším lidem.
Dále máme patnáct až osmnáct detektivů. Někteří s námi spolupracují externě, něco jsou naši lidé. Ale řádově je patnáct průměr. Osmnáct, když se nahromadí více zakázek.
Jaké lidi vlastně přijímáte na práci detektiva? Musí mít nějaké konkrétní vzdělání nebo zkušenosti?
Můžete mít vysokou školu, ale neslyšíte vůbec nic. Já chci, aby lidé hlavně komunikovali s klientem určitým způsobem. Taky nesmí brát svou práci osobně, což chvíli trvá se naučit.
Na druhou stranu tím problémem, který právě řešíte, musíte žít vlastně 24 hodin. Jinak se nedokážete soustředit a začnete dělat chyby. Nevšimnete si věcí, kterých byste si všimnout měli. Dobré je, že máte za sebou většinou skupinku lidí, která vám sbírá střípky a vy se soustředíte na to, abyste je dali dohromady. Každý má v týmu na starosti to, v čem je dobrý.
Jsou lidé, kteří jsou schopní zajistit informaci i z němého a pak jsou lidé, kteří by tohle nedokázali. Je to hodně o tom, jestli jste dostatečně drzý. Někomu je převléct se za vandráka proti srsti a není v té situaci schopný chladnokrevně řešit nějaký problém. Ale jiný to považuje dokonce za zábavu hrát takovou roli.
Někdo je průbojný, schopný v určitém ohledu, podle toho je zařazen. Někdo je prostě dobrý v tom, že vydrží 24 hodin sedět na místě a sledovat pohyb.
Když máte hodně práce, berete i brigádníky?
Ne, to ne. Nejde vzít úplně cizího člověka. Vypomáháme si navzájem s lidmi kolem nás, někdo je dokonce od naší konkurence. Jiná společnost má třeba lepší speciální techniku, skryté kamery nebo monitorovací zařízení do bytů. Máme případy, kdy si jeden z partnerů myslí, že druhý týrá děti, tak nainstalujeme do bytu kamery.
Tohle není trestně postižitelné? Kdyby mi třeba manželka nainstalovala doma kameru?
Pokud si objednavatel nechá nainstalovat kameru do vlastního bytu, je jeho riziko, když materiály svého dítěte nebo partnera použije. Nikdy jsme to neinstalovali do cizího bytu, nelezli jsme nikomu do domu. Stejně se dá nainstalovat zařízení do vozidel a podobně. Je na objednavateli, kam si zařízení dá. My jen dodáme technologii, která mu zajistí informace. Co s nimi udělá dál, je na něm.
Můžete manželku žalovat. Pokud materiály někdo zneužije bez vašeho souhlasu, tak pravděpodobně vyhrajete.
Co si myslíte o špionáži?
My se o špionáž nesnažíme. Konkurence ji nabízí, ale pravděpodobně na to moc objednávek nemá. Dělat špionáž v našich poměrech? Tady vám řeknou na vesnici v samoobsluze všechny informace, co potřebujete znát, na všechny sousedy. Na to není nutná speciální špionáž. A místo pronikání do firem a kradení know-how se stačí zeptat jednoho ze zaměstnanců, který je nespokojený s platem. Je to jednoduchá práce, jak já říkám detektiv z dvacátých let na bázi „kdo co řekne“.
Kolik máte klientů? Kdy za vámi chodí lidé se svými problémy nejčastěji?
Týdně máme tak čtyři až pět klientů, někdy více. Ale je to sezónní. Třeba Vánoce jsou období, kdy je úplně mrtvo, lidé se soustředí na jiné starosti. Leden je pak měsíc, kdy se to rozjede. Je zajímavé, že když začíná červenec, období prázdnin, nic se neděje, ale v srpnu a v září přijde nápor. Možná reakce na první vlny nečekaných dovolených, kdy partner odjede sám po patnácti letech na dovolenou, což nikdy před tím neudělal.
Byla při rozjezdu potřeba investice?
Je to obor, ve kterém můžete začít s nulou. Jen musíte vědět, co máte dělat a jak to máte dělat. Vím o soukromých detektivech, kteří dělají činnost sami na sebe a ne v nasazení jako my. Pak stačí mobilní telefon a prezentace, kde si vás zákazník najde. Kdybych oddělil bezpečnostní služby, tak není potřeba investice skoro žádná. Stačí základní záznamové zařízení, fotoaparát, mobilní telefon. Musíte být drzý a dostat se hodně blízko, pak teoreticky nepotřebujete nic. Možná dalekohled, ale za jedenáct let jsme ho použili asi třikrát.
Jak se o vás zákazník dozví? Na internetu?
Internet je dnes pro nás asi největší reklamní plocha. Používali jsme Zlaté stránky tak do roku 2000. Posledních sedm let je to ale hlavně internet. Musíte pořád viset na jedné pomyslné nástěnce, kde lidé hledají, když vás potřebují.
Kde působíte? V Praze, v České republice, v Evropě?
Protože jsme v Praze, více než polovina objednávek je z Prahy. Menší města jsou takové vesnice, kde se všichni znají, lidé se bojí najímat někoho z místních, aby nedošlo k informačnímu průniku. Najímají si firmy z Prahy, aby zůstala zachovaná anonymita. Asi třetina je mimopražských. Co se týče zahraničí, jde většinou o objednávky z českého území ven, eventuelně monitorujeme pohyb osoby. Najímají si nás i cizinci, kteří chtějí, abychom jim zajistili informace o cizincích, kteří se pohybují na území ČR. Paradoxně to jsou nejhorší platiči.
Vyhrožoval někdo vašim lidem nebo je napadl?
Většina detektivů si kdysi vyřizovala zbrojní průkazy, ale dneska by zbraň nenašli asi ani doma. Lidi, které máme, jsou suverénní. Dokáží se z toho vyvléknout tak, že se nic nestane. Sledovaný je v psychicky horším postavení vůči nám. On neví, není si jistý a nejistota mu nedovolí být tolik agresivní. Takže se to ještě nestalo. Naše práce je pořád poměrně v lidských mezích.
Stalo se vám někdy, že by si vás shodou okolností najaly obě dvě strany, jak to známe z filmů? Jak byste něco podobného řešil?
Řešili bychom to stopem, to nemůžeme. Mohlo by se to stát i nevědomky, kdy už o předchozí akci ani nemáme informaci, protože je likvidujeme. Ale střet tohoto typu se nám ještě nestal.
Měl jste neobvyklou zakázku?
Spíše máme neobvyklé klienty. Někdo se třeba ve tři v noci začne škrábat do čtvrtého patra a vnikne do okna jenom proto, že má pocit, že tam jeho partnerka je. Dost často objednavatelé nezvládnou situaci. Přichycení při nevěrách je někdy na pobavení, někdy k zamyšlení. V rozkrádání firemních majetků se osobně neangažujete, to se vás žádným způsobem nedotýká, naopak máte pocit, že jste vyhrál, když máte informaci. Ale u nevěr vlastně spustíme proces v životě člověka. Člověk si zvykne, dneska už mi to nepřijde, ale pamatuji si, že v prvopočátcích to se mnou docela zamávalo. 
Jan Boček, majitel detektivní kanceláře
HR Protection, s.r.o., o sobě:
Mám rodinu, zatím jsem se nerozváděl. Možná je člověk trošku poznamenaný prací a přijde mi, že si toho víc vážím.
Koníčky mám všestranné. Chlapské záliby jako sport, motorku. Jezdím na kole a mám psa. Nic mimořádného, nemám žádné speciální výcviky, neskáču padákem. Jsem normální člověk.
