Třeba bodováním - nula minimum, deset bodů maximum. Bodovat vám pomohou dvě myšlenkové otázky vůči sobě samému: Co nastane pozitivního, když daný úkol splním? Co nastane negativního, když daný úkol nesplním?
Pak stejným bodovým systémem přidělte každému úkolu naléhavost. Pomocné otázky nyní znějí: Co nastane pozitivního, když úkol zvládnu co nejdříve? Co nastane negativního, když jej odložím na později?
Součet bodů za naléhavost a za důležitost vám dá pořadí, v jakém byste se úkolům měli věnovat. Vyčleňte tu polovinu úkolů, která má nejvyšší bodové součty. Ale pozor! Teď přichází to nejdůležitější - ta největší zbraň dobrých hospodářů s časem - delegování.
To znamená lidově řečeno hození úkolu na někoho jiného - ale za něco. To je přípustné a seriózní. Ptejme se sami sebe, co můžou za nás uspokojivě zvládnout druzí.
Pamatujme, že trocha nejistoty, že dotyčný to nesvede tak dobře, v nás zůstane vždycky. Snažme se tuto nejistotu unést, protože druhá varianta je horší - dělat všechno sám a brzy se z toho zbláznit.
Většinou naše delegování úkolů navíc dopadne dobře a díky tomu nebudeme některé činnosti vůbec muset zahrnovat do seznamu "Co dřív, co později". Delegovat můžeme třeba za peníze. Například na opraváře spravení pračky nebo ústředního topení.
Čím vyspělejší společnost, tím častěji se takto deleguje, člověk nakonec dělá pouze to, v čem je nejlepší a co mu za jednotku času přinese nejvíce peněz. A za ně se pak nechá ve zbytku povinností kvalitně obskakovat.
Delegovat můžeme také za protislužbu. Já ti, sousede, pomůžu přeložit dopis do angličtiny a ty mi za to seřídíš anténu.
