Dojet si pro automobil do ciziny se jistě vyplatí.

Dojet si pro automobil do ciziny se jistě vyplatí. | foto: Profimedia.cz

Jak jsem ušetřila 30 000 korun: radíme, jak pořídit levně vůz ze zahraničí

  • 213
Podělíme se s vámi o zkušenost s reálným nákupem automobilu za hranicemi. Vyplatí se smlouvat, je třeba se připravit na maraton po úřadech, ale úspora oproti tuzemským cenám je evidentní.

Internetových severů, na kterých můžete vozidlo vytipovat, je několik. Já jsem si ho vyhlédla na www.mobile.de.Když zadáte do vyhledávače typ auta, který chcete, a cenovou relaci, která je pro vás ještě přípustná, vyběhne na vás řada možností po celém Německu. Například 12. května bylo v nabídce www.mobile.de 496 Fordů Focus od roku výroby 2006 a v ceně do 11 000 eur.

O konkrétním autě si uděláte už předem celkem jasnou představu: na webu je podrobný popis a vždy několik fotografií, základní informace si můžete přečíst občas také v češtině. Údaje ze servisní knížky vám z bazaru v případě zájmu zafaxují nebo pošlou mailem.

Pokud si vyberete, pak se vyplatí udělat hned dva kroky: kouknout se na mapu, kde bazar vlastně je, aby náklady na cestu nákup příliš neprodražily. A pak neprodleně zavolat do bazaru a auto rezervovat. To, že na vás kouká z internetové nabídky, totiž vůbec neznamená, že tam fyzicky v tu chvíli opravdu stále ještě je.

Vyrážíme směr Lipsko
Vybrala jsem si focuse v autocentru v Lipsku (bazarová prodejna) specializovaném na značku Ford. Kamarád Jirka, který ovládá němčinu a domluvil podrobnosti nákupu, radí: "Pojedeme brzy, i když to není daleko. Musíme počítat několik hodin na nákup a hlavně zařizování všech formalit.“

Využívám plánovače cest na webových stránkách Michelinu a připravuji si na cestu itinerář, svačinu a peníze. O placení kartou neuvažuji, tohle je přesně okamžik, kdy raději budu platit hotově.

Cesta je plynulá, dobře značená, hranice projíždíme, aniž si nás kdokoli všímá. Dostáváme se na okraj Lipska, ještě poměrně dlouho jedeme po okruhu, než odbočíme do města. Projedeme městem a bez problémů dorazíme k autocentru na Lutzner Strasse.

Když skousnete odřeniny, ušetříte
Autosalon má v přízemí klasický showroom, kde nabízejí nová auta a je tu i odpočinková místnost pro zákazníky. V prvním patře jsou ojeté fordy.

Další stojí také v několika řadách na vyasfaltované ploše vedle bazaru. Soukromá, firemní, ale skoro na každém z nich je nějaká odřenina. Žádné vymydlené kousky, naopak neumytá, nevyluxovaná auta, jako by z nich před chvílí vyskočila rodina, která v autě právě doobědvala.

Pán z bazaru nás upozorňuje na to, že tahle auta nejsou tak dobře prověřená jako ta, jež jsou vystavená pod střechou. Naopak jejich výhodou je o pár set eur nižší cena, na výběr je víc kousků. Kdybychom s sebou měli nějakého automechanika, asi si zkusíme vybrat právě z nich. Takhle zvolím vůz z nabídky uvnitř salonu.

Prohlédneme ho, posadíme se do něj, zkontrolujeme WIN (identifikační číslo). Líbí se nám o to víc, že má na cedulce 10 380 eur, což je za dva roky starý Ford Focus 1.6 s najetými 45 000 kilometry slušná cena. Je zcela bez šrámů, má až podezřele čistý motor. Sázím na německou pořádkumilovnost a nehledám v tom žádnou záludnost.

Dvě stě eur chtějí navíc za autorádio s CD přehrávačem, to se mi zdá dost, počítala jsem, že rádio bude součástí výbavy vozu.

Smlouváme, jde to!
Prohlížíme auto ze všech stran, sedáme si dovnitř a kamarád mezitím smlouvá o ceně. Chvíli se dohadují a pak Jirka hlásí: to rádio bude grátis a ještě nám sleví, za auto dáme 10 080 eur. Mám pocit, že jsme udělali dobrý obchod. Jdeme vyplnit a podepsat kupní smlouvu. Je to jeden jednoduchý list papíru. Dále dostávám servisní knížku a potvrzení o zaplacených penězích. Manuál k obsluze auta chybí.

Jirka mezitím dohaduje krátkodobé pojištění odpovědnosti auta (je povinné) u vedlejší přepážky. Stojí 120 eur na pět dní, to je skoro tolik, jako zaplatím v Česku za povinné ručení na půl roku.

Pro čísla s protekcí
Nákup auta a jeho pojištění jde rychle, asi za hodinu jsme hotoví, ale čeká nás ještě návštěva úřadu registru aut, kde odhlásíme auto z německé evidence a získáme dočasný technický průkaz a převozní značky. Jede s námi zástupce bazaru a brzy je jasné, že je to výhra. Registr funguje podobně jako v Česku, vytisknete si lísteček s pořadovým číslem a čekáte, až na vás přijde řada. Čekajících je plná hala. Vidím to pesimisticky – tak na tři hodiny zdržení. My však nečekáme. Bazarista nás vede ke známé úřednici (už chápeme, proč má v igelitce šampaňské). A registrační značky si odvezeme hned.

Ani v Praze návštěvy úřadů nekončí. Objednávám se na kontrolu emisí a technickou prohlídku, auto musím také nechat zaregistrovat. Při technické servismani žádnou špatnost nenacházejí. Hurá! Sčítám všechny náklady, koukám na nabídku tuzemských bazarů: udělala jsem dobrý obchod. Úspora nejméně 30 000 korun. Takže mi zbylo na zimní gumy a benzin na celý rok.