Nicméně kvalita poskytovaných služeb i přístup personálu jsou v českých nemocnicích na velmi vysoké úrovni. Vyplynulo to z výzkumu společnosti GfK Praha, kterého se na konci ledna zúčastnilo 1000 respondentů starších 14 let.
Přístup ošetřujících je hodnocen pozitivně
Nejpozitivněji respondenti hodnotili přístup lékařů ke své osobě. Plných 90 procent dotázaných pacientů vyjádřilo s tímto parametrem svoji spokojenost (průměrná známka 1,59), častěji pak muži a generace šedesátníků. Spokojenost s péčí a pobytem v nemocnici hodnotili pacienti na stupnici od 1 do 5, přičemž jednička znamenala, že pacient byl s daným typem péče (parametrem) velmi spokojen, a pětka naopak znamenala, že spokojen vůbec nebyl.
S chováním zdravotních sester bylo spokojeno 83 procent dotázaných (průměrná známka 1,77), a to především žen, nespokojeno bylo 7 procent pacientů. V případě hodnocení přístupu pomocného personálu byla situace obdobná – spokojenost vyjádřilo 80 procent oslovených osob (průměrná známka 1,80), nespokojenost jen 6 procent respondentů.
Dlouhé čekání lidem vadí
Nejhůře dopadlo hodnocení spokojenosti s organizací léčebného a vyšetřovacího procesu, k němuž patří například doba buzení nebo čekání na vyšetření (průměrná známka 2,26). Čtvrtina dotázaných označila tuto organizaci pouze průměrnou známkou 3 a 15 procent dalších nebylo spokojeno vůbec.
Až 80 procent oslovených pacientů bylo spokojeno s informovaností o důvodu svého pobytu v nemocnici (průměrná známka 1,70). Obdobně je tomu v případě hodnocení informovanosti týkající se vyšetření a výkonů/zákroků, které pacienta v nemocničním zařízení čekají (průměrná známka 1,76). Pozitivněji hodnotí oba parametry ženy.
Nejčastější délka hospitalizace je týden
Polovina dotázaných strávila v nemocnici týden a téměř 40 procent dalších pobylo v nemocnicích až dva týdny. Osmina pacientů byla hospitalizována déle než dva týdny. Obecně jde častěji o osoby starší 50 let (ve věkové kategorii 50 až 59 let bylo 24 procent hospitalizovaných, v kategorii 70 až 79 let již 31 procent pacientů). Zdá se tedy, že nepříliš příjemné dny, které musíme občas strávit v nemocnicích, se nám lidé okolo snaží udělat co nejvíce snesitelnými. Lékařům, sestrám i ostatnímu personálu se tím daří také naplňovat tezi o tom, že jejich povolání by mělo být spíše posláním.
