S doručováním písemností, které se významně dotýkají práv a povinností občanů, jsou mnohdy problémy, zejména pokud jde o doručování žalob v trestním řízení, kdy obviněný doručení úmyslně maří. Doručování v pracovních vztazích je jednodušší a průhlednější. Přispívá k tomu výslovná zákonná úprava přímo v zákoníku práce, která se - na rozdíl od úpravy podle trestního nebo občanského zákoníku nemusí odvolávat na poštovní řád. Doručování v pracovněprávních vztazích upravuje kromě zákoníku práce od 1. července 2000 také nový zákon o poštovních službách, který novelizuje zákoník práce.
Zákoník práce k platnosti právního úkonu, například výpovědi z pracovního poměru, dohodě o hmotné odpovědnosti či o skončení pracovního poměru, s nímž je spojen vznik, změna nebo zánik práv a povinností zaměstnance, vyžaduje jeho doručení. Přitom právě tyto písemnosti musí být doručeny do vlastních rukou, nesmí je tedy převzít ani manželka. Ostatní písemnosti nemusí zaměstnavatel doručovat do vlastních rukou. Písemnosti se zaměstnanci doručují na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen. Stává se často, že pracovník ji odmítne na pracovišti převzít. Potom zaměstnavateli stačí, když odmítnutí prokáže (třeba svědecky) a písemnost se považuje za doručitelnou.
Přednost má osobní doručení
Zákoník práce sice dává přednost osobnímu doručení, to ale někdy není možné. Potom může být doručováno poštou. S tím jsou ovšem spojena určitá rizika, které musí zaměstnavatel brát v úvahu, protože jinak by důsledky špatného doručení nesl sám. Když jde o písemnost, zasílanou poštou, která se citelně dotýká zaměstnance jako může být třeba výpověď nebo změna pracovní smlouvy může se stát, že se adresát chce jejímu doručení vyhnout nebo ji převzít odmítne. Právo ale není na jeho straně. Jestliže pracovník svým jednáním nebo opomenutím doručení písemnosti zmařil, považuje se zásilka přesto za doručenou. A to k datu, kdy se vrátila zaměstnavateli poštou jako nedoručitelná.
Poštovní zákon přináší změny
Nový zákon o poštovních službách přináší pro doručování písemností v pracovněprávních vztazích významné změny, platné od 1. července 2000. Do zákoníku práce zařadil nové ustanovení. To říká, že pokud nebyl zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u orgánu obce, což může být například obecní či městský úřad. Zaměstnance o tom vhodným způsobem uvědomí. Druhé místo uložení písemnosti se nemění: příslušnou provozovnou držitele poštovní licence bude zpravidla pošta, ale podle nového zákona to může být i jiná právnická nebo fyzická osoba, která k tomu bude mít povolení Ministerstva dopravy a spojů. Písemnost se podle novely zákoníku práce uloží u jednoho z uvedených míst po dobu deseti dnů a počátek této doby musí být na písemnosti vyznačen. Jestliže si pracovník písemnost v této lhůtě nevyzvedne, vrátí ji instituce, kde byla uložena, zpět zaměstnavateli jako nedoručitelnou. Odmítne-li pracovník zásilku převzít, držitel poštovní licence na ni tuto skutečnost vyznačí a zaměstnavateli ji vrátí.
Adresát zásilku nepřijímá
Za maření nebo vyhýbání se doručení písemnosti se ze strany zaměstnance považuje například to, když nebylo možné ho na poslední zaměstnavateli známé adrese zastihnout, změnil-li adresu, zásilku si v odběrní lhůtě nevyzvedl a podobně. Jako doručená se považuje i zásilka v případě, že zaměstnanec odmítl stvrdit její přijetí na doručence nebo trval na tom, aby byla na poště otevřena ještě dříve, než ji převezme. Naproti tomu není možné jako zmaření doručení písemnosti posuzovat, jestliže v době doručování byl pracovník na dovolené, jejíž nástup mu zaměstnavatel určil. Podmínkou je, že jeho adresa, kterou zaměstnavateli nahlásil, souhlasí se skutečností a zaměstnavatel písemnost zasílá do místa jeho bydliště, a nikoliv do místa pobytu o dovolené.
Pracovník může doručovat jinak
Zásady pro doručování písemností zaměstnanci neplatí však naopak, pro doručování zaměstnavateli. Zaměstnanec může své písemnosti (například výpověď z pracovního poměru) doručit jakýmkoliv způsobem. Například osobně na personální útvar zaměstnavatele, do podatelny nebo pověřenou osobou.
(autor je právník)
Zákoník práce k platnosti právního úkonu, například výpovědi z pracovního poměru, dohodě o hmotné odpovědnosti či o skončení pracovního poměru, s nímž je spojen vznik, změna nebo zánik práv a povinností zaměstnance, vyžaduje jeho doručení. Přitom právě tyto písemnosti musí být doručeny do vlastních rukou, nesmí je tedy převzít ani manželka. Ostatní písemnosti nemusí zaměstnavatel doručovat do vlastních rukou. Písemnosti se zaměstnanci doručují na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen. Stává se často, že pracovník ji odmítne na pracovišti převzít. Potom zaměstnavateli stačí, když odmítnutí prokáže (třeba svědecky) a písemnost se považuje za doručitelnou.
Přednost má osobní doručení
Zákoník práce sice dává přednost osobnímu doručení, to ale někdy není možné. Potom může být doručováno poštou. S tím jsou ovšem spojena určitá rizika, které musí zaměstnavatel brát v úvahu, protože jinak by důsledky špatného doručení nesl sám. Když jde o písemnost, zasílanou poštou, která se citelně dotýká zaměstnance jako může být třeba výpověď nebo změna pracovní smlouvy může se stát, že se adresát chce jejímu doručení vyhnout nebo ji převzít odmítne. Právo ale není na jeho straně. Jestliže pracovník svým jednáním nebo opomenutím doručení písemnosti zmařil, považuje se zásilka přesto za doručenou. A to k datu, kdy se vrátila zaměstnavateli poštou jako nedoručitelná.
Poštovní zákon přináší změny
Nový zákon o poštovních službách přináší pro doručování písemností v pracovněprávních vztazích významné změny, platné od 1. července 2000. Do zákoníku práce zařadil nové ustanovení. To říká, že pokud nebyl zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u orgánu obce, což může být například obecní či městský úřad. Zaměstnance o tom vhodným způsobem uvědomí. Druhé místo uložení písemnosti se nemění: příslušnou provozovnou držitele poštovní licence bude zpravidla pošta, ale podle nového zákona to může být i jiná právnická nebo fyzická osoba, která k tomu bude mít povolení Ministerstva dopravy a spojů. Písemnost se podle novely zákoníku práce uloží u jednoho z uvedených míst po dobu deseti dnů a počátek této doby musí být na písemnosti vyznačen. Jestliže si pracovník písemnost v této lhůtě nevyzvedne, vrátí ji instituce, kde byla uložena, zpět zaměstnavateli jako nedoručitelnou. Odmítne-li pracovník zásilku převzít, držitel poštovní licence na ni tuto skutečnost vyznačí a zaměstnavateli ji vrátí.
Adresát zásilku nepřijímá
Za maření nebo vyhýbání se doručení písemnosti se ze strany zaměstnance považuje například to, když nebylo možné ho na poslední zaměstnavateli známé adrese zastihnout, změnil-li adresu, zásilku si v odběrní lhůtě nevyzvedl a podobně. Jako doručená se považuje i zásilka v případě, že zaměstnanec odmítl stvrdit její přijetí na doručence nebo trval na tom, aby byla na poště otevřena ještě dříve, než ji převezme. Naproti tomu není možné jako zmaření doručení písemnosti posuzovat, jestliže v době doručování byl pracovník na dovolené, jejíž nástup mu zaměstnavatel určil. Podmínkou je, že jeho adresa, kterou zaměstnavateli nahlásil, souhlasí se skutečností a zaměstnavatel písemnost zasílá do místa jeho bydliště, a nikoliv do místa pobytu o dovolené.
Pracovník může doručovat jinak
Zásady pro doručování písemností zaměstnanci neplatí však naopak, pro doručování zaměstnavateli. Zaměstnanec může své písemnosti (například výpověď z pracovního poměru) doručit jakýmkoliv způsobem. Například osobně na personální útvar zaměstnavatele, do podatelny nebo pověřenou osobou.
(autor je právník)
