Uspět v podnikání není nic jednoduchého. Existuje sice spousta chytrých knížek o tom, jak správně řídit lidi, jak vypracovávat marketingové strategie, jak oslovit zákazníky, kde hledat nové tržní příležitosti... V praxi však často člověk zjistí, že platnost moudrostí vyčtených z knih je omezená a že sebelepší projekt neobstojí, když má někdo zkrátka pech.
Jistotu úspěchu nemůže mít nikdo. Ani zavedená firma, která dlouhá léta šlape – budoucnost je vždy nejistá a v současné době se podmínky na trhu mění často rychleji, než by si byl kdo vůbec schopen představit. Vznikají nové tržní příležitosti, zároveň ale mnoho z těch, které do jisté doby docela dobře „nesly“, zase zaniká. Otázka zní, jak uspět. Odpovědi se mohou různit třeba i podle toho, co si kdo pod úspěchem v podnikání představuje. Pro někoho to může být jen fakt, že si vydělá na svou obživu vlastní živností, pro jiného třeba skutečnost, že svůj obrat zvýšil o další miliardu. A nikdo nemá jistotu, že jeho úspěch bude trvat už pořád.
Ve skutečném životě totiž hraje roli celá řada proměnných. K tomu se ještě připojují různé snahy státu – ten se snaží podnikatelům život co nejvíce znepříjemnit různými změnami vyhlášek, nařízení a zákonných předpisů, jejichž cílem většinou je podmínky pro podnikání ještě více zpřísnit. Podnikání se tak stává opravdovým dobrodružstvím.
Podnikatel na startu
Těžké je vůbec s podnikáním začít. Samotné formality spojené s počátky podnikání až tak obtížné být nemusí – pokud člověk chce začít podnikat jako fyzická osoba, vyřízení formalit spojených s ohlášením živnosti nezabere většinou delší dobu než pár dnů – obzvlášť pokud si nevybral žádnou tzv. vázanou živnost, kde je nutné splnit určité kvalifikační předpoklady.
Stačí si vystát frontu na výpis z rejstříku trestů, dojít na živnostenský úřad, zaplatit 1000 korun za živnostenský list a oběhnout si úřady – přihlásit se na finančním úřadě k placení daně z příjmu fyzických osob, na zdravotní pojišťovně k placení zdravotního pojištění a na obvodní správě sociálního zabezpečení k platbě pojištění sociálního – pokud je samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů.
Nevýhodou podnikání „na vlastní triko“ jako fyzické osoby je fakt, že člověk pak ručí za všechny své případné podnikatelské neúspěchy celým svým majetkem. Založit firmu coby právnickou osobu je už o poznání složitější. Nicméně výhodou některých forem právnických osob je (mimo jiné) limitovaná míra ručení za případné neúspěchy v podnikání.
ČÍM SI SNÍŽÍ DANĚKde vzít a nekrást
Vyřizování formalit ohledně vzniku živnosti či firmy ale není tím hlavním problémem, před kterým stojí začínající podnikatel. I složitější byrokratické překážky se dají zvládnout. Mnohem důležitější je mít dobrý nápad – ten by měl být důvodem, proč člověk začíná podnikat. Dobrý nápad ale sám o sobě nestačí. Sebelepší nápad je k ničemu, pokud chybí peníze na jeho realizaci. Přístup k financím se tak stává pro řadu začínajících podnikatelů i rozvíjejících se malých a středních firem limitujícím faktorem.
Možností je omezené množství – banky sice změnily strategii vůči malým a středním podnikatelům a začaly si uvědomovat, že pro ně mohou být více než zajímavou potenciální klientelou. Na ty, kdo stojí úplně na prahu podnikatelské kariéry, však stále ještě hledí s nedůvěrou.
Hlavně přežít
Když už člověk přijde na to, co by vlastně chtěl dělat, dá dohromady nějaké ty peníze a vyřídí potřebné formality, aby se mohl vrhnout do nebezpečného světa soukromého podnikání, má před sebou jako nejdůležitější úkol prosté přežití. „Podle statistik Evropské unie má jen jedna ze čtyř založených firem šanci přežít dva roky,“ tvrdí Jiří Havel z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Jen z deseti procent začínajících podnikatelů se tak stanou šťastlivci, kteří mají šanci na úspěšné podnikání. A jen ze zlomku těchto šťastlivců se stanou skuteční boháči – i když je těžké doložit toto tvrzení nějakými přesnými statistickými daty.
V České republice pokračuje úbytek podnikatelů, který započal po reformě veřejných financí v roce 2003, jejíž součástí bylo i zavedení institutu minimální daně. Podle údajů České správy sociálního zabezpečení klesl loni počet soukromých lékařů, umělců a dalších samostatně výdělečně činných osob o sedm tisíc, v současné době je jich 904 tisíc. Z živnostníků nejčastěji loni končili živnostníci ve službách a obchodníci.
Podle prezidenta Hospodářské komory Jaromíra Drábka se však počet podnikatelů v České republice spíš stabilizoval. Přesto dodal, že pokud má být úbytek zastaven, je třeba snížit podnikatelům daně a zjednodušit jim administrativu. Jako jeden z velmi nepříznivých faktorů pro podnikatele při jejich snaze uhájit své místo na slunci je často uváděn institut minimální daně. Často kritizované jsou také investiční pobídky pro velké zahraniční investory.
Recept na úspěch? Tvrdá dřina, zdravý rozum a trocha štěstí
Fakt ale je, že svádět všechny krachy podnikatelských projektů libovolné velikosti na objektivní nepřízeň podmínek, by bylo příliš zjednodušující. Začínající podnikatelé si mohou za řadu svých problémů sami – často dělají zbytečné chyby v důsledku své nezkušenosti a nedostatečně ujasněných priorit. Nedostatek zkušeností bývá zcela zásadním problémem – začínající podnikatel často vůbec netuší, do čeho jde, a neuvědomí si, že k podnikání patří i spousta papírování, které si většinou musí také zajistit vlastními silami, pokud nemá peníze na to, aby zaplatil někoho, kdo to bude dělat za něj.
Mnozí začínající podnikatelé se také obtížně srovnávají s realitou časové náročnosti podnikání „Především je třeba nezapomenout nikdy na to, co řekl velký Albert Einstein: Recept na úspěch spočívá v 1 % inspiration (tj. v nalézavosti) a 99 % transpiration (tj. námahy, práce),“ odpověděl na otázku, jaký je jeho recept na úspěch v průmyslu, pro který je typický ostrý konkurenční boj, Antonio Pasquale, prezident a majitel společnosti Karlovarské minerální vody.
Příčiny neúspěchu
Řada začínajících podniků dělá na začátku jednu chybu za druhou. Často chybí jakákoli výrobní nebo obchodní strategie – existují sice různé strategie podnikání a nelze jednoznačně říct, která je ta správná a určitě vede k úspěchu, nicméně určitě není dobrou strategií nemít žádnou strategii. Podnikatel by měl od začátku vědět, komu chce výrobek či službu nabízet, znát, zda bude produkt firmy konkurenceschopný, a teprve poté začít budovat podnik. Také není dobré trpět na začátku přehnaným optimismem o velikosti potenciálního trhu a odhadovat potenciál služby či výrobku od stolu s tím, že »podle mě se tohle určitě musí chytnout«.
Je dobré si udělat alespoň základní průzkum trhu a poznat jak své potenciální spotřebitele, kteří rozhodně neočekávají netrpělivě příchod nové malé firmy na trh, tak své konkurenty. Je třeba si také uvědomit, že od myšlenky založit vlastní podnik po chvíli, než bude uskutečněn první „kšeft“, proběhne poměrně dlouhá doba. Vždy je proto nutné počítat s dobou potřebnou ke zřízení provozovny, jejímu vybavení, případně k nákupu zásob apod.
Velké problémy také může způsobit neznalost peněžních toků – na počátku je nutné peněžní toky velmi dobře odhadnout a uvědomit si, jaké jsou rezervy, pokud vyvstane nutnost dodat další finance do podnikání v případě dočasného finančního propadu podniku – je také nutné uvědomit si smutnou skutečnost, že někteří odběratelé zaplatí se zpožděním a někteří vůbec. A nenechávat se ukolébat pocitem, kolik peněz visí ve vzduchu, ale pracovat na tom, aby tyto peníze dorazily tam, kam mají – tedy na účet firmy. Pokud podnikatel trpí v počátcích podnikání nedostatkem financí, rozhodně není dobré investovat nadbytek peněz do vybavení podniku či do luxusního auta – nejprve je nezbytné rozhýbat obchody, až pak přijde čas na pořizování luxusnějšího vybavení.
Řada začínajících podnikatelů má s penězi často ještě jeden problém – plete si tržby se ziskem. Peníze, které proudí do podniku, nesmí být považovány za jakousi podnikatelovu mzdu, kterou podnikatel použije pro zlepšení svého životního standardu – nejprve je třeba zaplatit dodavatelům, zaplatit za energie a podobně, poplatit daně a odvody na zdravotní a sociální pojištění a teprve to, co zbude, může použít pro své potřeby. Úspěšní podnikatelé však většinu těchto peněz také investují zpět do rozvoje firmy.
Potíže může ale paradoxně působit i to, když se začnou obchody hýbat příliš rychle. S růstem objemu prodeje či zakázek je zároveň třeba stále více peněz na pokrytí potřeb tohoto růstu – dochází tak k podnikatelskému kolapsu, kdy počet zakázek roste tak prudce, že k jejich realizaci nestačí podnikové tržby.
Rozjet úspěšný podnik chce také usídlit se v dobrém místě za přiměřený nájem, najít si pro realizaci svého podnikatelského nápadu správné spolupracovníky a také – protože o peníze jde až v první řadě – postarat se o kvalitně vedené účetnictví. Zrovna to poslední řada začínajících, především těch nejmenších podnikatelů, podceňuje jako zbytečnou byrokracii – v březnu pak tráví bezesné noci přemýšlením, jak uvařit z ničeho daňové přiznání.
Čas stáhnout roletu
Přes veškerou snahu může v životě podnikatele nastat chvíle, kdy je čas stáhnout roletu a zkusit něco jiného. Pokud podniká jako fyzická osoba a nenadělal si dluhy, stáhne roletu, zruší živnostenské oprávnění a s podnikáním je konec. Zánik právnické osoby už je o něco složitější. Zánik obchodní společnosti je proces, který definitivně končí až výmazem z obchodního rejstříku.
ZAMĚSTNEJTE SI SVÉHO VĚZNĚ,Tomu předchází zrušení společnosti, a to buď s likvidací, nebo bez likvidace. Rozdíl mezi těmito druhy zrušení spočívá v tom, že v případě zrušení podniku bez likvidace přechází obchodní jmění na právního nástupce (sloučení, splynutí nebo rozdělení společnosti). Pojem likvidace může vyvolávat zdání neúspěchu v podnikání. Ne vždy však tomu tak je – neboť i dobře prosperující společnost, například když splnila účel, pro který byla založena. Účelem likvidace je vyjasnit majetkové vztahy zrušené právnické osoby a vypořádat je.
Postupuje se při ní podle obchodního zákoníku, příp. podle zvláštních právních předpisů. Cílem likvidace je řádné a úplné vypořádání majetkových poměrů společnosti, tj. zejména uspokojení práv všech věřitelů společnosti a rozdělení eventuálního výtěžku mezi společníky. V případě předlužení společnosti není možné likvidaci realizovat a pokračovat v ní. Likvidátorovi vzniká podle § 3 odst. 1 zákona 328/1991 Sb. o konkurzu a vyrovnání povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu společnosti v likvidaci.
Zkrachovat není hřích
V české společnosti se většinou na zkrachovalého podnikatele pohlíží jako na životního ztroskotance, v horším případě jako na podvodníka. Úpadek přitom představuje přirozený proces tržní selekce. Podnikatelské projekty jsou prověřovány trhem a přežívají jen ty nejlepší. Úpadek je pouze signálem o trendech v ekonomice. Firmy v úpadku nejsou specialitou zchudlých rozvíjejících se ekonomik východní Evropy, v tomto neblahém stavu se ocitá i velký počet firem ve vyspělých tržních ekonomikách zemí západní Evropy a počet úpadků v těchto zemích výrazně neklesá.
Dokonce se říká, že šestkrát či sedmkrát za život dobře zkrachovat zase není až takové neštěstí a dá se na tom slušně vydělat. Potvrzením toho je, že v bývalém Rakousku-Uhersku vznikla už rok po přijetí konkursního zákona potřeba vytvořit Spolek na ochranu věřitelů, aby chránil věřitele před nejrůznějšími spekulanty či před upřednostňováním některých věřitelů.
