Co si vlastně máme pod pojmem „riziko“ představit? Obecně můžeme za riziko považovat možnost, že výnos z investice nebude odpovídat očekávanému výnosu. Podle této definice se za riziko nejčastěji považuje kolísání cen nástrojů či hodnoty portfolia. Existuje mnoho druhů rizik, kterým je investor vystaven. Výčet můžeme začít od rizika zprostředkovatele a rizika vypořádání, což jsou rizika spojená s nedodržením závazků druhou stranou při obchodu (na rozvinutých trzích by mělo být toto riziko minimální). Přes politické a systematické riziko trhu se dostáváme k riziku konkrétního nástroje, do kterého investujeme.
Je mnoho strategií obchodování na trzích, které se snaží různými metodami dosáhnout stejného výsledku: neprodělat, ale naopak rozmnožit investované prostředky. Bez použití složitějších nástrojů (derivátů, certifikátů, krátké prodeje) vede k tomuto cíli jediná cesta: prodat nástroje v portfoliu dráž, než za kolik jsme je nakoupili. Můžeme jmenovat tři základní přístupy (aktivní investiční strategie), které jsou k dosažení zisku používány (odhlédneme-li od obecné alokace mezi jednotlivé druhy aktiv, která je považována za nejdůležitější pro dosažení investičního cíle). Jde o nakupování nástrojů do portfolia na základě fundamentální analýzy, technické analýzy a pomocí různých psychologických přístupů. Tyto metody by měly odpovědět nejen na otázku, jakou akcii, dluhopis,…, zařadit do portfolia, ale také v jaký čas nakoupit a kdy prodat.
Hledáte výhodný způsob, jak si zabezpečit životní úroveň ve stáří? Váš zaměstnavatel si může příspěvek na Vaše penzijní připojištění odečíst z daní. Může vám tak při stejných nákladech nabídnout více peněz.
V práci si pořádně nemáte ani kam odložit věci. Když kolega vstává od stolu, musí mu místo uvolnit dva další. Namačkáni jako sardinky. Vedro, vydýcháno.
Jestli má cestovní kancelář pěkný katalog, luxusní autobus či velmi výhodné ceny a příjemný personál, není tolik důležité. Mnohem důležitější je to, zda je pojištěna proti úpadku.
Odlišná je metoda tzv. buy-and-hold, tedy „nakup a drž“. Je postavena na té vlastnosti trhů, že v dlouhém horizontu je krátkodobé kolísání cen (volatilita) nepodstatné a převýší je dlouhodobý růstový trend. Vychází z historických údajů, že v dlouhém horizontu se na trhu většinou vydělává. Více ZDE (S jakou strategií vyděláte nejvíce?).
Pravidelné investování přináší výhody
Poslední metodou, kterou zde uvedeme a která slouží k co nejefektivnějšímu investování, je tzv. pravidelné investování (nazývané např. dollar cost averaging, čili průměrování nákladů). Pravidelné investování bývá často předkládáno hlavně začínajícím investorům jako nástroj pro snadnou eliminaci rizika. Musíme však dodat, že ne vždy je pravidelné investování efektivní. Co ve skutečnosti znamená a jaké jsou jeho výhody?
*pro příklad byla použita historická data (fond Parvest Euro Equities) za poslední dva roky
Tabulku s kompletním přehledem vývoje investice v obou případech naleznete ZDE |
Podstatou pravidelného investování je nakupování nástrojů (akcií, fondů,…) na trzích v přesně stanovených intervalech a za stejnou částku, bez ohledu na situaci na trhu. Tento přístup je v přímém kontrastu s market timingem. Zde se investor zříká jakéhokoli časování s cílem dosažení co nejnižší nákupní ceny. Naopak investor se smíří s tezí o nepředvídatelnosti pohybů na trhu a spokojí se s „průměrnou“ cenou
Vyzkoušejte si své dovednosti portfolio manažera. |
Investiční hra o Škodu Octavii |
Tímto postupem se dá dosáhnout nižších nákladů na jeden podíl, akcii,…, ale hlavně se jím odstraní nejistota spojená s načasováním investice při realizaci dlouhodobých cílů investora. Musíme dodat, že pravidelné investování samo o sobě nezaručí zisk z investice, ani případný pokles hodnoty investice při dlouhodobém poklesu trhů.
Investiční rozhodování můžeme rozdělit na dvě alternativy. První z nich je situace, kdy investor na základě svého finančního plánu investuje pravidelně malou částku do zvoleného portfolia. V tomto případě se sice jedná o pravidelné investování, ale zde není primárním cílem odstranění nejistoty ohledně načasování. V tomto případě má pravidelné investování smysl (takřka) pokaždé. Jde totiž o plnění investičního cíle investora ve vztahu na jeho disponibilní zdroje.
Druhou možností je situace, kdy se investor s volnými finančními prostředky rozhoduje, zda v tomto okamžiku nakoupit, či nikoliv. Průměrování nákladů je v tomto případě opodstatněnou variantou, jak naložit s penězi, neboť se vyhneme případnému nákupu, kdy je cena na (krátkodobém, či střednědobém) vrcholu. Ovšem ani zde to neplatí obecně, ale pouze v případech, kdy se jedná o aktivum, které má vysokou volatilitu. Jen u aktiv, jejichž cena v čase vysoce kolísá, dosahuje pravidelné investování největšího efektu. Vyplatí se tak např. u akciových a smíšených fondů, u dluhopisových fondů se již touto metodou dosahuje nižšího efektu. U fondů peněžního trhu je pravidelné investování s výše zmíněným cílem zbytečné či neefektivní.
Jak pravidelné investování do fondů podporují banky?
Prakticky ve všech největších bankách, které mají ve skupině i investiční společnost, lze pravidelně investovat. Výhodou takového investování je to, že lze investovat i po řádově nižších částkách. U investic do fondů bývají stanoveny minimální počáteční investice (v řádu tří až několika desítek tisíc) a následné investice. Tyto další investice jsou u některých fondů opět v řádu tisíců, jinde již v řádu stokorun.
Nákupní informace neleznete vždy u profilu fondu v sekci FONDY |
Výhody pravidelného investování lze tedy shrnout následovně: vyhnete se nesprávnému načasování nákupu, můžete investovat i po menších částkách a dosahujete postupně svých finančních cílů. Je však nutné dodat, že abyste dosáhli požadovaného efektu z průměrování nákladů, musíte dodržovat maximální disciplínu. Jinak se z vás stávají market timeři, kteří nemusí být vždy úspěšní.
Používáte pravidelné investování? Jak si vybíráte vhodný okamžik pro investici? Těšíme se na vaše názory a zkušenosti.