Jak se bránit každodennímu stresu

Husitský chorál vždy plnil česká srdce nadějí v těžkých dobách. Jeho funkce v patnáctém století byla navíc veskrze pracovní. Zejména v dalších slokách si Žižkovi vojáci opakovali důležitá komunikační pravidla během boje - že je třeba všímat si, jaká znamení dává velitelství, zda je třeba papežence bít, nebo ustupovat.

I mnohý dnešní zaměstnanec se může cítit ztraceným mravenečkem při porovnání s přesilou mocného vedení své firmy nebo instituce. Ale proč by každý zaměstnanec - to jest každý z vás, čtenáři - nemohl mít svoji vnitřní obranu? Co nebo kdo vám může zabránit ve vnitřním sebeposílení proti nástrahám každodenní praxe?

Ostrůvky takové obrany se objevují u leckoho. Řada mých žáků má třeba nad pracovním stolem heslo: „Rozčilováním se pouze mstím na sobě za chyby druhých.“ Pohled na ně, přeříkání v okamžicích, kdy se ve vás začíná pěnit krev, samozřejmě citelně pomáhá. A to nikomu menšímu než vám samým. Anebo tam mají: „Když mi nějaký mizera provedl tři ošklivé podrazy, dovolím mu provést mi ještě čtvrtou nepříjemnost - a sice vstoupit do mé mysli rozčilujícím způsobem a vyvolat v ní negativní emoce?“

To opět pomáhá, protože při přečtení takové chytré otázky vám jakýsi vnitřní hlas (odborně - vaše oponující podvědomí) řekne, že ten mizera opravdu za tu čtvrtou nepříjemnost nestojí a že na rozdíl od oněch tří, které se staly a neodstanou, máte vznik nebo „nevznik“ této čtvrté nepříjemnosti ve své moci a své režii. A že lepší a naprosto možné je volit druhou možnost.

Tato dvě úsloví jsou prima - ale zasahují jen do jedné z mnoha pracovních oblastí - do zvládání průšvihů a následných negativních emocí. Další zásady se mohou týkat vaší koncentrace, stanovování priorit, vyjednávacích technik a umění přesvědčovat, zvládání denní záplavy e-mailů apod. Dohromady třeba takové půlstránkové povídání. Vymyslete a sepište si je, naučte se nazpaměť, přeříkejte si každé ráno. Zrýmujte, zvládnete-li to. Nebo přezpívejte na nějakou populární melodii. To bude váš pracovní chorál.