Jak se firmy (ne)ptají na děti

Na počet dětí či majetek se vás zaměstnavatel při pohovoru nesmí ptát. Dejte si pozor na otázky, kterými z vás tyto informace dostane oklikou.

Hledáme mladého bezdětného muže bílé pleti. Měl by to být dobře situovaný heterosexuál, nejlépe bez vyznání, který bydlí v blízkém okolí. Žádná firma si už dnes nedovolí takto formulovat svou poptávku po novém zaměstnanci.

Zaměstnavatelé se nesmějí uchazečů na podobné věci ptát ani v dotaznících či při pohovoru. Protože řada z nich nechce „riskovat“, že jim nová zaměstnankyně odejde na mateřskou dovolenou nebo že cizokrajný původ pracovníka ovlivní jeho zvyky, někdy tyto informace vyzvídají rafinovaně.

Nabízíme dotovanou školku
„Máte zájem využívat dotovanou firemní školku? A kolik chcete přihlášek?“ ptá se spiklenecky personalista. „Ne díky, syn půjde do školky až za rok,“ odpovídá nic netušící uchazečka.

Jindy může být otázka ještě zaobalenější: „Co byste říkala na to, kdybyste měla pracovat od desíti dopoledne do osmi večer?“ Že vám to nevyhovuje? Proč? A kdyby firma čistě náhodou přesídlila do sousedního regionu, zůstali byste jí věrni a přestěhovali se?

Ačkoliv náboženské přesvědčení či partnerský život nebývá pro české zaměstnavatele rozhodujícím kritériem, i tady by se našel způsob, jak se na podobné věci zeptat. Nevadilo by vám pracovat v neděli? Měli byste případně zájem o firemní garsonku, pokud by se nějaká uvolnila? Proč ne? Byla by vám malá?

Jaro, nebo podzim
Vyčerpávající výčet zakázaných otázek nenajdete v zákoně na jednom místě. „Zákoník práce je vymezuje tak, že stanoví, na co se zaměstnavatel smí ptát,“ vysvětluje pražská advokátka Zdeňka Beranová. „Povolené jsou jen otázky, které bezprostředně souvisí s uzavřením pracovní smlouvy.“ Jde hlavně o vzdělání kandidáta, jeho předchozí zkušenosti, zvláštní schopnosti či motivaci k práci.

Pokud se vás zaměstnavatel zeptá třeba na to, zda máte radši jaro, nebo podzim, z okruhu povolených otázek vybočí, ale pravděpodobně vám to nijak neublíží.

Svou povinnost vážně poruší, bude-li po vás vyzvídat skutečnosti, které by vás mohly diskriminovat podle zákona o zaměstnanosti. Patří k nim etnický původ, náboženství, politický názor, majetek, sexuální orientace či rodinný stav. Zákon také výslovně zmiňuje těhotenství a mateřství.

Není přitom důležité, zda po vás personalista odpovědi vyzvídá přímo, nebo oklikou. Informace nesmí zjišťovat, aby k nim nemohl přihlížet při výběru kandidátů.

Bránit se proti nedovoleným otázkám je v praxi problém. „Těžko prokážete, že se vás na tyhle věci někdo ptal při rozhovoru mezi čtyřma očima. Důkazem by byl třeba dotazník, pokud vám zaměstnavatel pokládá otázky písemně,“ upozorňuje Zdeňka Beranová.

Samotné položení otázky ještě nemusí znamenat diskriminaci. U soudu by se vám zřejmě nepodařilo dosáhnout, aby vás firma zaměstnala přesto, že si vás nevybrala.

Pokud se vám otázky firemních personalistů nezdají, můžete upozornit úřad práce. Ten zahájí šetření, a bude-li mít důkazy o diskriminaci, může firmě udělit až milionovou pokutu. „I pro nás je těžké to prokázat. Uchazeč řekne, že se ho na nepřípustné otázky ptali, zaměstnavatel to popře. Prokáže se to spíše v případě, že je postižených víc,“ říká Zuzana Maschkeová z právního oddělení ostravského úřadu práce.

Vyvraťte pochybnosti
Nechcete-li jít se zaměstnavatelem do sporu a o místo nadále stojíte, zvažte, zda pro vás není jednodušší na všetečné otázky odpovědět a rovnou rozptýlit obavy, že vás bude ta která věc omezovat při práci. Řada firem se například na rodinné poměry či místo bydliště neptá proto, že by chtěla uchazeče diskriminovat, ale proto, že chce předejít problémům a zbytečným výdajům.

„Nesmíte se ptát, kde uchazeč bydlí. Pak se třeba stane, že máte vybraného konečného kandidáta, který je ve vaší pražské firmě už potřetí, strávíte s ním hodně času, a on vám nakonec řekne, že si to rozmyslel, protože má ženu v devátém měsíci a čerstvě zkolaudovaný dům v Olomouci,“ dává příklad Martin Vosecký, jednatel personální společnosti Catro. „V tu chvíli je vám jedno, jestli má uchazeč děti, je ženatý, nebo svobodný. Jen chcete předejít průšvihu,“ vysvětluje.

Zájemce o práci by měl k této skutečnosti přihlédnout. Často udělá lépe, pokud zádrhel sám přizná a připojí návrh řešení, než když zaměstnavatele nechá, aby si budoucí potíže domyslel sám a dal rovnou přednost někomu jinému.

Na co se mě vlastně ptají

  • Kolik chcete přihlášek do firmou dotované školky? Využijete příspěvek na letní tábory?
    Rozuměj: Máte děti? Jak staré?
  • Máte zájem o příspěvek na meziměstskou dopravu? Je pro vás problém být v kanceláři na sedmou?
    Rozuměj: Kde bydlíte?
  • Umíte si představit, že byste bydleli v malé firemní garsonce? Chcete na zahraniční cesty druhou letenku?
    Rozuměj: S kým žijete?
  • Budete se účastnit sportovních akcí? Uvítal byste jako benefit týden zdravotního volna?
    Rozuměj: Jaký je váš zdravotní stav?

Poradce MF DNES
Upozorněte personalistu, že otázka, kterou vám pokládá, je nezákonná. Je možné, že to ani neví. Pokud to ví a o práci opravdu stojíte, raději mu odpovězte a vyvraťte pochybnosti.

STUDIUM V CIZINĚ: rok na zahraniční univerzitě může být užitečný pro vaši praxi

, ,