Tato firma, která za 2. světové války vyráběla vojenské odznaky, vyrobila v 50. letech 2 miliony karet pro společnost Union Oil. Tato reference jí přinesla další zakázky, především pak výrobu prvních karet BankAmericard v roce 1958 a karet Master Charge v roce 1966.
V roce 1965 First National Bank of Chicago a Continental Illinois Bank začaly vydávat vlastní kreditní karty. Tyto karty pro ně vyrobila americká společnost Perfect Plastic Printing. Ta také vyrobila některé z prvních karet BankAmericard a Master Charge a také vyrobila první karty „Bankmark“ s magnetickým proužkem pro CSI ze St. Louis.
Na samém počátku se karty vyráběly tzv. dvoubarevným procesem. Používaly se k tomu např. tiskařské stroje dovezené z Německa. Ty však byly určeny k tisku papíru a pro tisk na plast musely být upraveny. V polovině 70. let se zvýšily nároky vydavatelů karet na kvalitu plastových karet.
S geografickým rozšířením platebních karet bylo potřeba zajistit jejich výrobu v mnoha tiskárnách v několika desítkách zemí. Technologie tisku však musela být taková, aby všichni výrobci mohli zaručit, že ochranné známky a bezpečnostní prvky budou kdekoli na světě naprosto stejné a karta vyrobená jiným výrobcem nebude považována za padělek.
 |
Udělejte si bohaté Vánoce! Nemáte peníze? Nevadí. Splácet nemusíte hned, ale až se vám to bude hodit, vzkazují splátkové společnosti, obchodníci i banky. Více ZDE. |
Stejný problém kvalitního tisku řešila koncem 90. let např. Evropská centrální banka před zavedením společné měny euro (1. 1. 2002). Bankovky i mince vyrábí asi 20 tiskáren cenin a mincoven v 10 zemích Evropské unie. VISA i MasterCard pracovaly koncem 70. let, z marketingových i bezpečnostních důvodů, na nových designech platebních karet, které již nemohly být vyráběny tradiční technologií sítotisku nebo litografie.
Byly vyvinuty speciální technologie, které zajišťují přesný tisk jak z hlediska stupně barvy (Paintone), tak i přesnosti umístění – to je důležité zejména u ochranných známek a mikrotextů, které musí být na všech kartách VISA nebo MasterCard naprosto stejné. Zavedení hologramu jako ochranného prvku v roce 1983 si vyžádalo další úpravu procesu výroby platebních karet, stejně tak používání mikročipu začátkem 90. let.
Od začátku 80. let se na výrobu bankovních karet vztahují stejné bezpečnostní podmínky jako na tisk bankovek nebo cestovních šeků. Karty MasterCard, VISA, American Express nebo Diners Club vyrábí několik desítek autorizovaných tiskáren cenin, které prokázaly vysokou kvalitu tisku a požadovaný stupeň vnitřní i vnější bezpečnosti. Pro sektor platebních karet by bylo katastrofou, kdyby se např. ztratily čisté platební karty, které by mohly být zneužity. Proto jsou požadované bezpečnostní podmínky velmi náročné. Např. hologramy se vyrábějí na jediném místě na světě a každý má své evidenční číslo. Bezpečnostním transportem se hologramy v podobě pásů dopravují výrobcům karet, kteří je pak v procesu výroby připevní na karty metodou zvanou „Hot Stamping“. Vyrobené karty se bankám nebo jimi určeným personalizačním centrům dopravují pancéřovými vozy s ostrahou a na větší vzdálenosti letecky.
OD NÁVRHU K VÝROBKU
První, co musí banka před výrobou karty udělat, je rozhodnout se, jaký bude design její platební karty. Bankovní asociace MasterCard i VISA vydávají interní předpisy, které stanoví umístění loga a ochranných prvků na kartě (hologram, podpisový proužek apod.) a určují barvy, které mohou být použity. Např. u Gold Card musí být zajištěna prestiž těchto karet specifickým grafickým designem, který povoluje použít jen dva přesně de. nované odstíny zlaté barvy.
Umístění loga umožňují obě asociace ve dvou variantách – pravý horní nebo dolní roh karty. Jinak se kreativitě meze nekladou. Grafik podle požadavku banky připraví zpravidla několik variant návrhu designu. Bankou schválený návrh designu připraví grafik ve formátu, který je potřebný k výrobě, a ten banka odešle výrobci. Společně s designem předává výrobci svou objednávku a zvláštní průvodku předepsanou asociacemi, která doprovází výrobu karty až do dokončení zakázky.
Tiskárna zkontroluje, zda dodaný návrh odpovídá předpisům pro zvolený typ karty (MasterCard, Maestro apod.) a vyrobí vzorek karty, který zašle bance k odsouhlasení. Původně se používaly tzv. Chromalin Proof – vzorky vytištěné na plastovou fólii v co nejpřesnějších barevných odstínech (viz obr.). Barvy se na těchto vzorcích mohou nepatrně lišit od skutečných karet, protože vzorek karty nebylo možné vyrobit stejnou technologií, jaká se používá pro jejich výrobu. Okolo roku 2001 zavedli někteří výrobci nové technologické postupy (digitalizace tisku apod.), které umožňují vytisknout vzorek karty přímo na výrobní lince (tzv. swatch).
Ke vzorku karty se vyjadřuje banka i bezpečnostní oddělení MasterCard nebo VISA. Banka ověřuje, zda provedení designu odpovídá jejímu zadání, a schvaluje případné změny, které provedla tiskárna (úprava barevnosti podle předpisů pro daný typ karty apod.). Bezpečnostní oddělení příslušné asociace ověřuje, zda design odpovídá stanoveným předpisům. Důležité je např., aby u karet MasterCard byl na designu zajištěn kontrast loga a hologramu. Buď proto musí být kolem loga a hologramu použita modrá barva v tzv. Security Area, nebo musí bezpečnostní oddělení jinou barvu nebo design schválit.
Po odsouhlasení výroby karty bankou a asociací zajistí výrobce tisk karty, který probíhá v několika krocích:
1. Příprava tisku
Specialisté výrobce naplánují výrobu karty a připraví pro její jednotlivé fáze potřebné podklady.
2. Výroba jednotlivých vrstev karty
Přední i zadní strana jsou vytištěny na samostatné fólie, které jsou později spojeny dohromady.
3. Umístění hologramu
U karet VISA a MasterCard je technologií Hot Stamping připevněn hologram.
4. Magnetický a podpisový proužek
Na kartu je nažehlen magnetický proužek a proužek obvykle ceninového papíru, sloužící pro záznam podpisového vzoru. U karet MasterCard a VISA je pod podpisový proužek předtištěno slovo „VOID“, které se objeví na povrchu v případě pokusu o vygumování podpisu klienta.
5. Umístění mikročipu
Pokud má být na kartu umístěn mikročip, musí nejprve proběhnout jeho výroba podle zadání banky. Existuje řada typů čipů, které je pak třeba během výroby tzv. iniciovat. Jde o záznam programu čipu a jeho zajištění proti zneužití do doby personalizace karty tzv. transportním klíčem. Aby mohl být čip na kartu připevněn, vybrousí v ní frézky prohlubeň, do které je čip přilepen.
6. Laminace karty
Karta je z obou stran zalaminována průhlednou fólií (lesklou nebo matnou podle volby banky). V 60. letech tento proces trval 45 minut, dnes trvá jen 6–8 minut.
7. Vyražení jednotlivých karet
Karty jsou tištěny na velké fólie obvykle v počtu 54 nebo 72 kusů, ze kterých se jednotlivé karty speciálním strojem vyseknou.
Celý proces výroby je pečlivě kontrolován výrobcem, aby bylo možné případné závady okamžitě odstranit a zabránilo se výrobě zmetků. Dokončené karty jsou v krabicích na paletách převezeny do trezoru, který má podobu skladu s pancéřovými dveřmi, které veřejnost zná z velkých bank. Několik kusů karet pak výrobce zašle bezpečnostnímu oddělení příslušné asociace ke konečnému schválení. Kontroluje se shoda vyrobených karet se schváleným návrhem a kvalita zpracování (tisk, barvy, umístění hologramu apod.). Je-li vše v pořádku, mohou být karty dodány bance – vždy bezpečnostním transportem.
Koncem 90. let některé banky z marketingových důvodů nabídly klientům možnost vybrat si z více designů karty (až několik set) nebo dokonce dát na kartu vlastní obraz (kresba, fotografi e apod.). U těchto karet se používá technologie dodatečného tisku vybraného obrazu v průběhu personalizace karty. Karta je v tiskárně cenin vyrobena se všemi ochrannými a dalšími předepsanými prvky, ale zvláštní vyhrazená oblast zůstává bílá – do ní se potom vytiskne požadovaný obraz. Přední strana karty je pak zalaminována a je personalizována (tisk a magnetický záznam údajů).
|
Ukázky z knihy | |
reklama
Úryvek je z knihy "Encyklopedie platebních karet" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Investování pro začátečníky
Finanční matematika pro každého, 5.vydání
