Takové okamžité zrušení pracovního poměru je však protiprávní, a tedy neplatné. V praxi se bohužel s neplatným rozvázáním pracovního poměru ze strany zaměstnavatele nesetkáváme výjimečně. Často zaměstnavatel neplatnou výpověď či neplatné okamžité zrušení pracovního poměru riskne s tím, že si pracovník možná nebude stěžovat. Zaměstnanec si však neplatné skončení pracovního poměru nemusí nechat líbit a na ochranu jeho práv myslí také zákoník práce.
Pozor na lhůtu
Jako zaměstnanci se vždy můžete bránit u soudu. Se sepsáním žaloby vám může pomoci odborová organizace nebo se lze obrátit na advokáta. Rada, jak takovou žalobu sepsat, se najde i na internetu či se můžete pokusit ji získat bezplatně v takzvaných občanských poradnách. Osobně však doporučuji vždy se obrátit na odborovou organizaci nebo advokáta a případně se i nechat v soudním řízení zastupovat.
Důležité je vědět, že žalobu můžete k soudu podat nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr neplatným rozvázáním skončit. Pokud byste například dostali neplatnou výpověď s dvouměsíční výpovědní dobou 27. září a váš pracovní poměr by měl skončit k 30. listopadu, musíte žalobu podat nejpozději do 31. ledna. V případě okamžitého zrušení pracovního poměru ke dni 27. září, musíte žalobu podat nejpozději 27. listopadu.
Nárok na náhradu mzdy
Pokud byste u zaměstnavatele rádi pracovali dále, musíte vedení co nejdříve oznámit, že trváte na tom, abyste byli dále zaměstnáni. V případě, že firmě oznámíte, že trváte na dalším zaměstnávání, pak vám v případě neoprávněné výpovědi náleží náhrada mzdy. Náhrada vám náleží ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy jste oznámili zaměstnavateli, že trváte na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy vám firma umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Od okamžiku, kdy znovu začnete pracovat, vám náleží mzda, nikoli náhrada mzdy.
Pokud se s firmou včas nedohodnete, čeká vás soudní řízení a v rámci toho má soud možnost na žádost zaměstnavatele rozhodnout, že náhrada mzdy bude vyplacena v nižším rozsahu. Takové právo má soud v případě, že celková doba, za kterou by vám měla být poskytnuta náhrada mzdy, přesahuje šest měsíců. Jde tedy o celkovou dobu, kdy jste nemohli pracovat, ač jste zaměstnavateli oznámili, že chcete být u něj dále zaměstnáni. Náhradu může soud přiměřeně snížit, případně za některé měsíce vůbec nepřiznat. Vychází přitom z toho, zda zaměstnanec v mezidobí pracoval někde jinde, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl, ale i k tomu, proč zaměstnanec v mezidobí nepracoval vůbec.
Pokud byste na dalším zaměstnávání u firmy netrvali, pak platí, že pracovní poměr skončil dohodou, a to v případě neplatné výpovědi ke dni, kdy uplynula zkušební doba, v případě neplatného okamžitého zrušení pracovního poměru či neplatného skončení pracovního poměru ve zkušební době dnem, kdy měl pracovní poměr z rozhodnutí zaměstnavatele skončit.
Byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
