Ačkoli jste v pracovním týmu noví, neznamená to, že jste ten nejposlednější, ke kterému si mohou kolegové a nadřízení dovolit cokoli. Tím, že vás firma přijala, vám dala důvěru. Dala vám najevo, že potřebuje do svých řad člověka s vašimi schopnostmi a zkušenostmi a je už jen na vás, jak se poperete s novými úkoly, jak se začleníte do týmu, jak se ukážete před kolegy i vedením.
Naučte se říkat NE
Někteří lidé mají ve zvyku si dělat z nováčků poskoky. A teď mluvíme o jakémkoli týmu – třeba o střední manažerské linii. Zbavují se práce, která jim není příjemná, ovšem která jim podle zákonitostí dané firmy přísluší. Pokud by jste byli právě vy v pozici nováčka, musíte mít na paměti, že máte od svého vedoucího nastaveno, co je vaším úkolem a co není.
Přebírat po svém kolegovy nepříjemného klienta, papírování, které vám nepřísluší a jiné neadekvátní úkoly rozhodně nemusíte. Naopak, pokud si nejste jisti, zda jste úkolováni správnou osobou a správnými úkoly, jděte a přeptejte se svého nadřízeného. Kvůli plnění úkolů, které vám nepřísluší, totiž můžete mít nedostatek času na ty úkoly, které vám byly jasně zadány a za které jste hodnoceni. Jak by se vám líbilo dostat malý bonus za nesplnění stanovených cílů, ačkoli byste věděli, že jste jinak práci věnovali maximální úsilí?
Dojdete-li k závěru, že vás kariérně starší kolega, který s vámi například sedí v kanceláři, nemá co úkolovat, popřípadě se k vám od vedení dostávají věci, které vám evidentně nepřísluší, nebojte se říci NE. Například slovy: „Promiňte pane kolego, ale obávám se, že úkoly od vás nemohu přebírat. Mám od šéfa jasně stanovené vlastní úkoly, které musím promptně splnit.“
JAK SE PODÁNÍM RUKYNení –li to nutné, nepracujte přes čas
Řada šéfů má ve zvyku trávit velkou část času ve večerních hodinách. A často už nejde ani o to, že by měli tolik věcí k vyřízení, které nestíhají v běžných pracovních hodinách. Práce přesčas jim přijde jako samozřejmost, vnímají to jako součást svého pracovního týdne.
To ovšem neznamená, že budete i vy po vzoru svého šéfa sedět v kanceláři do osmi, do devíti do večera jenom proto, abyste šéfovi ukázali, jak jste vůči firmě loajální, že vám nevadí trávit v práci každý den více času než je třeba. Ruku na srdce, přiznejte si, že si dovedete představit příjemnější náplň svého večerního času?
Primární by pro šéfy měla být efektivita jejich podřízených. Pokud si podřízení dokáží své úkoly splnit v průběhu řádné pracovní doby, proč by měli v kanceláři sedět déle? Nemělo by to být logicky chápáno tak, že člověk, který „pracuje“ denně několik hodin přesčas, je neefektivní? Neměl by se šéf zamyslet jednak nad jeho kvalitami a jednak nad zvládnutelností úkolů, které jeho podřízený musí plnit? Rozhodně měl.
POZOR NA TYKÁNÍ:Nenechte na sebe křičet
Je normální, že například nový člen týmu sem tam udělá nějakou tu chybu. Omluvou mu může být neznalost přesného chodu firmy, směrnic, vnitropodnikových vztahů atd. Šéf by měl nového zaměstnance rozhodně na chyby upozorňovat, aby se neopakovaly. Ale co by rozhodně neměl, tak na své podřízené křičet, dělat jim scény, a to vůbec nejhůře – před ostatními kolegy. Takový šéf by se měl nad sebou dobře zamyslet, neboť má určitě nějaký vlastní problém.
Chyby je třeba řešit, ale v klidu, konstruktivně. Nemá cenu podřízeného psychicky ničit a před ostatními ztrapňovat. Nevede to k ničemu jinému než ke ztrátě jeho loajality ve svého šéfa, ve firmu. Následkem jsou přirozeně zaměstnancovy špatné výkony a v konečném důsledku třeba i odchod z podniku.
Křičí-li na vás nadřízený, nebo někdo z kolegů, jasně mu dejte najevo, že vám takový přístup není příjemný a že jej nehodláte akceptovat. Nepomůže-li to, zvažte změnu týmu, nebo firmy. Křičet na sebe přeci rozhodně nemáte zapotřebí a současná firma není jediná na světě.
