Sehnat práci v zahraničí není jednoduché.

Sehnat práci v zahraničí není jednoduché. | foto: Profimedia.cz

Sedm kroků k práci v zahraničí

  • 21
Hodláte dát v současném zaměstnání výpověď a odstěhovat se za prací do zahraničí? Připravte se na to, že strávíte hodně času u počítače. Internet je totiž nejlepším zdrojem informací a jeho prostřednictvím se nové místo za hranicemi hledá nejsnáze.

Můžete se také svěřit do rukou personální agentury, která za vás všechno zadarmo vyřídí. "Zájemce o práci absolvuje podobné výběrové řízení jako uchazeči v tuzemsku. Každý kandidát by měl mít připravený kvalitně zpracovaný životopis a motivační dopis v cizím jazyce, třeba v němčině. V některých případech můžeme požádat také o vypracování nějakého zadání," popisuje praxi Simona Běhounková z personální agentury Randstad Česká republika, která zprostředkovává práci v Německu.

"Výhodou je, že první kolo výběrového řízení probíhá v lokální pobočce, uchazeč nemusí cestovat do ciziny. Tam se uskuteční až druhého kolo, v rámci kterého se pak vybere nejvhodnější kandidát."

Seznam státem registrovaných agentur práce najdete na portálu ministerstva práce a sociální věcí portal.mpsv.cz/sz/obcane/zpr_prace. Pokud budete hledat práci sami, bude veškeré vyřizování na vás, ale získáte širší nabídku zaměstnání než prostřednictvím agentur.

Jak máte postupovat? Držte se následujících sedmi kroků.

1. Využijte nabídky práce na webových stránkách EURES
Pokud ovládáte dobře cizí jazyk, můžete hledat přímo na zahraničních pracovních portálech. Jejich seznam najdete na stránkách EURES – portálu pracovní mobility. Pod jednotlivými členskými zeměmi jsou mimo jiné uvedeny i kontakty na ně.

A když už budete hledat na těchto stránkách, vyplatí se podívat do sekce "Aktuální pracovní nábory a pohovory pořádané v České republice za účelem obsazení pracovních pozic v zahraničí". V současnosti je tam pár stovek žádostí – hledají se hlavně sezonní pracovníci, kuchaři, číšníci, řemeslníci, animátoři a pečovatelé.

Pokud vás nějaká pracovní pozice zaujme, zavolejte poradci EURES podle místa vašeho bydliště a ten vás pozve na pohovor. Kontakty najdete na webu portal. mpsv.cz/eures/kontakty.

Může se hodit

Práci hledejte také na JobDNES.cz.

2. Všechny dokumenty si nechte přeložit do cizího jazyka
Objevíte-li na internetu nějaké zajímavé pracovní nabídky v zemi, kam se chcete vypravit, kontaktujte přímo budoucího zaměstnavatele – osobně, e-mailem, telefonem.

Zašlete mu dokumenty v cizím jazyce – motivační dopis, životopis, případně doporučení nebo internetové odkazy na vlastní práci, například články, studie a podobně, samozřejmě vše přeložené do cizí řeči. V případě, že cizím jazykem nevládnete na jedničku, nechte si doklady raději přeložit odborníky. Je to přece jenom vaše vizitka.

Důležité je zjistit si, zda vaše profese není regulovaná, pak by se totiž vaše cesta za prací trochu zkomplikovala. Každá země Unie má právo uchazeče o regulovanou profesi podrobit zkoušce vědomostí a schopností. Zaměstnavatel vám bez oficiálního potvrzení práci nedá. 

3. Pracovní smlouvu si nechte dát na papír
Když při pohovoru přesvědčíte budoucího zaměstnavatele o svých kvalitách, podepíšete pracovní smlouvu, v níž budou ošetřeny nejdůležitější body pracovního vztahu (místo výkonu práce, pracovní doba, mzda...). "V některých zemích je dokonce možné uzavřít pracovní smlouvu ústně, ale odborníci to rozhodně nedoporučují," říká Věra Kolmerová, vedoucí oddělení zahraniční zaměstnanosti ministerstva práce a sociálních věcí.

Praktický přehled

Co musíte zařídit, abyste mohli pracovat v zahraničí.

4. Odhlaste se z českého pojištění
Než vyrazíte za hranice, odhlaste se v Česku z pojištění – z toho zdravotního od data zahájení práce; z toho sociálního v případě, že jste osoba samostatně výdělečně činná, jinak to za vás udělá zaměstnavatel. Pojištění za vás totiž bude odvádět nový zaměstnavatel. Dostanete i Evropský průkaz zdravotního pojištění. Po návratu však musíte doložit, že jste si zdravotní pojištění platili v zahraničí, pomůže vám s tím formulář E104.

Pokud za vás zaměstnavatel bude odvádět důchodové pojištění, pak se doba strávená v zahraničí počítá do odpracovaných let. Není potřeba dokládat žádný formulář – to si úřady mezi sebou vyřídí samy.

Po příjezdu do zahraničí musíte nahlásit místo pobytu u příslušného přihlašovacího úřadu, zpravidla je to obecní úřad nebo magistrát. Informace najdete na internetových stránkách www.eures.cz.

5. Když pendlujete, budete pojištěni v obou zemích
Budete-li takzvaným pendlerem, to znamená že budete pracovat v zahraničí a bydlet v Česku, požádejte tamní zdravotní pojišťovnu, aby vám vydala formulář E106, díky kterému vám česká zdravotní pojišťovna vystaví speciální žlutý průkaz pojištěnce EU bydlícího v ČR. Budete mít nárok na zdravotní péči v obou zemích.

Po registraci u zdravotní pojišťovny jste automaticky zařazeni do systému sociálního pojištění v zahraničí. Pokud to za vás neudělá zaměstnavatel, musíte se registrovat na finančním úřadě, kde vám bude uděleno daňové číslo. Daně odvádíte v cizině.

6. Ztratíte-li práci, můžete zažádat o podporu v cizině
Může se stát, že o práci zase přijdete. "Pak máte dvě možnosti. Buď se zaevidujete u služeb zaměstnanosti v zemi, kde jste pracovali, a požádáte o podporu v nezaměstnanosti tam. Nebo se vrátíte a zaevidujete se na českém úřadu práce. Pak budete potřebovat ze zahraničí potvrzený formulář E301 nebo dokument U1, které dokládají, že jste v posledních třech letech alespoň 12 měsíců pracovali," vysvětluje Libor Šimánek, poradce EURES v Českých Budějovicích.

Pokud budete o dávky žádat v zahraničí, musíte splnit podmínky dané země. Bližší informace hledejte opět na webu www.eures. cz/e301, kde se dozvíte i to, že si můžete dávky nechat posílat do jiné evropské země.

7. Na bydlení se informujte u zaměstnavatele
Je možné, že vám zahraniční zaměstnavatel nabídne ubytování. Pokud ne, je nejlepší se poptat nových kolegů, zda o nějakém bydlení nevědí, případně se obrátit na místní realitní kanceláře.

Například v Německu existuje takzvaný mezinájem, kdy si na omezenou dobu (týdny, měsíce) pronajmete byt od někoho, kdo jej má rovněž najatý, ale momentálně ho nepotřebuje. A také spolubydlení, při němž obýváte jeden pokoj ve větším bytě, jejž sdílíte s dalšími lidmi.