Kdykoli se rozhodnete požádat o jakýkoli úvěr či půjčku, počítejte s tím, že si vás banka bude chtít prověřit. Musí mít jistotu, že se jí půjčené peníze i s úroky vrátí. Banky od svých klientů vyžadují ručení v několika případech. Zejména je to nízká bonita žadatele, nebo jeho věk v případě klienta, který je v důchodovém věku, či je naopak nezletilý (platí zejména při žádostech o úvěry ze stavebního spoření).
Bonita, tedy schopnost splatit úvěr, však není jedinou věcí, kterou banka prověřuje. Bance toto ohodnocení nestačí. Chce záruku, že i kdyby její klient například přišel o stálý finanční příjem a nebyl schopen dluh splácet, ona své pohledávky získá zpět. Právě z tohoto důvodu si stanovuje ještě další podmínku pro půjčení peněz, a tím je určitá forma zajištění úvěru.
Banky používají základní formy zajištění úvěrů, jejichž použití se liší podle výše tzv. nezajištěné částky úvěru. V nejlepším případě (zvláště pokud je nezajištěná částka úvěru nižší) se banky obejdou bez zajištění a k získání úvěru postačí doložení příjmu klienta.
Pokud jsou však úvěry vyšší, pak požadují banky záruku pro případ nesplácení. Bankovní úvěry lze zajistit několika formami ručení. Je možné ručit těmito způsoby:
-
ručitel (jedna či více osob ručící za splácení úvěru)
-
zastavení nemovitosti v osobním vlastnictví, kde lze úvěr získat max. do výše, kterou stanový banka. Běžně se jedná o 60 - 80 % odhadní ceny nemovitosti
-
zastavením finančních pohledávek (to znamená, že pokud by klient měl v depozitních vkladech (temínované vklady, zástavní listy, aj.) milión korun, může je vinkulovat ve prospěch bankovního domu a od banky milión získat.
-
zastavením movité věci ve prospěch banky (automobil, starožitnost aj.)
|
|
Proč (ne)vsadit na spořící účet. |
Zajištění úvěru pomocí ručení třetí osoby, tzv. ručitele, je zřejmě na první podhled nejjednodušší, může ale být pro samotného ručitele někdy překážkou k vlastnímu úvěru, neboť se splátka za úvěr při hodnocení bonity odečítá i z jeho příjmu.
Od určité výše úvěru bankám nestačí ani ručitelé a vyžadují zajištění úvěru zástavním právem k nemovitosti. V některých případech umožňují i další formy zajištění, jakým může být třeba finanční pohledávka. Někdy je požadováno doplňkové zajištění úvěru, například v podobě životního pojištění dlužníka, které je vinklováno ve prospěch banky, nebo pojištění úvěru (opět s vinkulací pojistného plnění na banku).
Ručit, nebo neručit? Může se zdát, že pokud jsme požádáni, zda bychom mohli dělat ručitele úvěru někomu z okruhu svých blízkých, nic se pro nás vlastně nemění. Dlužník splácí svůj úvěr a ručitel ručí pro případ, že by dlužník na splátku neměl, což samozřejmě nepředpokládáme.
Zdání jednoduchosti však klame. Pokud jednou ručitel podepíše ručení úvěru, až do splacení tohoto úvěru je bankami brán tak, jako by úvěr sám splácel. Jeho bonita se tím snižuje – pokud je hodnocena, z disponibilního příjmu se ručiteli odečítá splátka úvěru, za který se svým podpisem zaručil.
Vypadá to, že nejlepším zajištěním je bonitní ručitel. Pro mnoho klientů je to však velký problém. Je třeba si uvědomit, že manželé jsou bráni jako spoludlužníci, a proto si nelze druhého manžela vzít jako ručitele. Dále musí ručitel být v době přepokládaného splácení úvěru v produktivním věku. Což přináší někdy tu překážku, že rodiče nemohou svým dětem pomoci se získáním úvěru. Opačně to mnohdy není lepší, protože bonita ručitele se určuje s ohledem na jeho rodinu a pokud má ručitel dvě nezaopatřené děti a manželku na mateřské dovolené, nemusí být již příjmy celé rodiny pro banku dostačující.
Máte problém sehnat ručitele? Požádal vás někdo, abyste mu ručili? Těšíme se na vaše názory, napište nám.
reklama
