Když spolu lidé nedokáží spolupracovat nebo se zabývají malichernými konflikty, firemní loď směřuje neodvratně ke ztroskotání. Ledovec v podobě špatné komunikace se stále víc vynořuje ze studených vod, důležití klienti začínají přecházet ke konkurenci a zisky klesají do temných hlubin. Lékem mohou být třeba kurzy budování týmu (teambuilding), jež, díky netradičním společným zážitkům účastníků, dokážou odkrýt příčiny problémů.
„V naší firmě existovaly dva tábory, které si dělaly neustále naschvály. Nepomohly ani šéfovy domluvy či výstrahy. Na teambuilding jsme všichni odjížděli s tím, že se alespoň pořádně opijeme. Výsledek spoustu lidí překvapil. Kamarády jsme se nestali, ale dokážeme spolu už pracovat,“ říká s úsměvem technik Jaroslav z firmy zabývající se výrobou nábytku. Aby práce se zaměstnanci byla úspěšná, je nutné po dohodě s pořadatelskou firmou důkladně celý kurz naplánovat a stanovit cíle. „Dříve se teambuilding chápal více odborně, šlo především o rozvoj týmu. Postupně si ho firmy začaly spojovat se zábavnější formou programů, které slouží spíš jako odměna zaměstnancům. Rozdíly mezi oběma filozofiemi je však třeba při přípravě rozlišit,“ říká Jiří Uher, ředitel společnosti Outward Bound - Česká cesta. S jeho slovy souhlasí i Radka Maňáková, ředitelka sekce teambuildingu ve společnosti Adventura: „Dnes je tendence slovo teambuilding používat pro téměř všechny firemní neformální události, což tento termín znehodnocuje na ,všechno, co si za firemní peníze užijeme‘.“
Principem je dobrovolnost
Jestliže si účastník kurzu má z něj něco odnést, měl by být sám aktivní a přistupovat k programu bez odporu či nechutě. Podle slov advokátky Markéty Tillerové nemá zaměstnavatel v žádném případě právo nutit své pracovníky do náročných fyzických aktivit; účast musí být dobrovolná. „Jedinec, který odjede na kurz, ale přitom nechtěl, působí ve skupině nesourodě a určitě může program hodně ovlivnit,“ říká Jiří Uher. „Na našich akcích ctíme pravidlo dobrovolnosti bez nutnosti překročit některé své fyzické či psychické meze,“ doplňuje Radka Maňáková. Jiná situace může nastat, když se teambuildingem myslí prohlubování dosažené kvalifikace. Zde by si zaměstnanec měl rozmyslet, nakolik chce riskovat projevení nezájmu o vlastní rozvoj. Při případné možnosti povýšení by totiž zcela jistě neměl šanci.
Jestliže budování týmu probíhá během víkendu, měla by firma přítomným zaměstnancům čas nahradit.
Nabídka převyšuje poptávku
Teambuildingové aktivity již dávno nejsou vyhrazeny pouze členům managementu, programů se zúčastňují všichni firemní zaměstnanci. Statisticky však klesá počet dní, které firmy hodlají kurzům věnovat. „Dříve nebyla výjimečná délka až čtyři dny, nyní se vyjíždí v průměru na den a půl. Výrazně se také přesunuly z pracovních do víkendových dnů,“ tvrdí Jiří Uher.
Vzestup poptávky po kurzech s sebou přinesl také zaplavení trhu mnoha různými firmami či jednotlivci, jež nabízejí své služby. Orientace mezi nimi je však stále obtížnější. „Přibývá klientů, kteří nám vyprávějí o svých špatných zkušenostech. Někdy jsou motivem výběru méně známých firem jejich menší finanční požadavky, jindy opravdu zajímavá nabídka, kterou však už firma nedotáhne do konce. Selháními pak trpí celý obor,“ vysvětluje Jiří Uher.
Podle psychologa Petra Voplatka jsou pro úspěšný teambuildingový program potřeba kromě již zmíněného jasného stanovení cílů zkušení instruktoři, vhodný výběr činností a minimálně jeden lektor v roli pozorovatele, který zprostředkuje účastníkům zpětnou vazbu. Jestliže má program splnit svůj účel, měla by se věnovat pozornost i tomu, co bude následovat po návratu domů. „Profesionály poznáte podle toho, že se více ptají, než mluví, a že chtějí vědět, k čemu budou zaměstnanci získané zkušenosti využívat,“ radí lektorka Lenka Dočkalová.
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
