Většina rodin funguje tradičně a změn je jen poskrovnu. Stále je zvykem mít v rodině jen jeden účet. Pokud existují dva, pak zvláštním, záhadným způsobem má jeden charakter "provozní" (platí se z něj všechny náklady a různé poplatky za rodinu), druhý pak charakter "rozvojový a šetřicí". Ten prvý je obvykle manželky, ten druhý pak manžela. Jak český přístup! V cizině by měli účty buď tři (třetí společný, kam by oba manželé přispívali na společné náklady), anebo by každý přispíval rovným dílem na všechny náklady. Přitom roste počet mužů a žen, kteří pokládají ekonomickou aktivitu obou partnerů za stejně důležitou. A to nejen z hlediska pracovní seberealizace, ale v závislosti na udržení životního standardu rodiny a dohodnutých finančních strategiích.
Složitost rodinného života výše uvedené převládající "finanční trendy" v mnoha směrech často překonává a vede k odlišnostem finančního hospodaření, takže se dá někdy tvrdit, že co rodina, to vlastní model hospodaření s penězi. Ve vztahu k penězům se odrážejí nejen uznávané hodnoty, ale obvykle také vliv původní rodiny, životní zkušenosti a také fakt, kolik peněz máme, vyděláváme a co očekáváme od budoucnosti.
V českých rodinách je také stále zvykem, že s penězi na domácnost hospodaří žena a o větších nákupech či investicích se diskutuje nejen mezi partnery, ale často i s dětmi.
Význam fungujícího hospodaření s penězi roste, zejména se stoupajícími sociálními riziky, kterým je rodina vystavena. Proto by měla být "finanční gramotnost" součástí výchovy dětí nejen v rodině, ale i ve škole. A nespoléhala bych se na to, že to okoukají. O penězích je v rodinách potřeba mluvit. Samozřejmě, že ne od rána do večera, ale v přesně vyvážených dávkách.
Autorka je socioložka
