Kreditní karta už není jen výsadou lidí s tučným kontem. Banky je nabízejí čím dál častěji také lidem s průměrnými příjmy. V peněžence mají dvě bankovní karty a řeší, kterou z nich platit. Kreditní karta by neměla sloužit jako druhá platební karta - jde v podstatě o úvěr, který nabízí vyšší, i když často dražší komfort než spotřebitelská půjčka nebo kontokorent. Proč volit kreditní kartu, když je možné půjčit si od banky například formou kontokorentu?
Aby byla kreditní karta vůbec zajímavá, musí nabídnout něco víc než spotřebitelský úvěr nebo kontokorent. Její velkou výhodou je bezúročné období. Po zaplacení nákupu začíná jejímu držiteli běžet určitá časová lhůta - zpravidla 45 až 55 dní - během které není dlužná částka úročena. Jestliže splatí celou sumu v předepsaném termínu, půjčila mu banka vlastně zadarmo. Tuto výhodu si užijí jen lidé, kteří mají své příjmy a výdaje pod kontrolou a dokážou vždy dluh uhradit v bezúročném období. Pokud ne, nákupy se jim dost prodraží.
V případě, že majitel karty nestihne vrátit celou sumu, musí počítat s mnohem většími úroky než u spotřebitelského úvěru nebo kontokorentu. Půjčené peníze jsou totiž obvykle až na výjimky úročeny průměrně cca 22 procenty, celkové rozmezí je u bankovních kreditních karet 15,4 - 26,4%. Některé banky úrokově zvýhodňují klienty, kteří u nich mají běžný účet. Dlouhodobější úvěr vychází o dost levněji s klasickou debetní kartou od běžného účtu, protože úročení kontokorentu se pohybuje od 10,2 do 19 procent.
Pozor na poplatky
Kromě bezúročného období je výhodou kreditní karty, že půjčka na nákupy je hned po ruce. Kromě první návštěvy v bance, kde zájemce požádá o kartu, už není potřeba žádného dalšího papírování. Za tento komfort si však banky nechají zaplatit. Roční vedení karty stojí stovky, ale i tisíce korun. Celkové poplatky se však mohou ještě zvýšit při výběru hotovosti z bankomatu, který je v naprosté většině případů zpoplatněn vyšší částkou, než je zvykem u karet debetních. Navíc nejsou výběry z bankomatu s výjimkou kreditních karet ČSOB a Komerční banky zahrnuty do bezúročného období.
Kreditní karta není pro každého
Věřit reklamním sloganům bank o dostupnosti kreditní karty se příliš nedá. Každý žadatel o kartu musí totiž projít hodnocením banky, zda je dostatečně bonitním klientem. Některé finanční ústavy prověřují zájemce svým hodnotícím systémem, který nezveřejňují; to znamená, že jen dostatečně vysoký příjem nestačí. Jiné bankovní domy schvalují žádosti pouze podle výše čistého měsíčního příjmu.
Kolik peněz se smí z karty vyčerpat, záleží na přiděleném úvěrovém rámci, v jehož mantinelech se musí útraty klienta pohybovat. Výše limitu bývá odvozena od velikosti příjmu (obyčejně maximálně dvoj- až trojnásobek), takže nakonec nemusí být celková suma úvěru nijak závratná. Obvykle se u standardních karet pohybuje v rozmezí 10 000 až 250 000 korun.
Podle čeho vybírat?
-
Bezúročné období
V tomto ohledu se od sebe kreditní karty příliš neliší – klasicky je poskytováno v délce 45 dní až 55 dní. Co pojem bezúročné období znamená? Jde o maximální lhůtu, ve které může klient čerpaný úvěr uhradit, aniž by platil úroky. Ovšem pozor, tato výhoda se obyčejně vztahuje na platby kartou, výběry z bankomatu bývají úročeny.
V běžném životě pak průběh bezúročného období může vypadat následovně: Když majitel karty nakoupí 10. listopadu, běží mu bezúročné období. Na začátku prosince pak dostává výpis, kde je přesně uvedeno datum splatnosti – například 21. prosince. Pokud by tedy klient uhradil do tohoto termínu celou dlužnou sumu, neplatí žádné úroky. V případě, že termín nestihne, bude mu nesplacená část úvěru normálně úročena. Každopádně je však bance potřeba zaslat do data splatnosti první splátku.
-
Minimální měsíční splátka
Další charakteristikou, která je pro výběr karty důležitá, je minimální měsíční splátka. Ta udává, kolik musí dlužník měsíčně zaplatit. Čím nižší měsíční splátka, tím déle bude klient úvěr splácet a tím více se mu prodraží. Jde obvykle o deset nebo o pět procent z celkové dlužné částky – což je čerpaný úvěr, poplatky, úroky. Případně může banka stanovit určitou přesnou sumu.
-
Poplatky
Čím se tedy „kreditky“ jednotlivých bank liší především? Na první pohled cenou – ročně může její majitel zaplatit tři sta, ale i tisíc korun. Cena některých karet ovšem zahrnuje určité přidané služby. Jde nejčastěji o různé druhy pojištění. Dalším bonusem, který zákazníky jistě potěší, je bezplatná stoplistace v případě ztráty či krádeže – v úvahu je však nutno vzít i moment, od kterého banka za možné zneužití ručí. Některé banky nabízejí při určité roční útratě kartou vedení karty zdarma.
-
Úroková sazba
Cena zaujme všechny. Ovšem pro ty, kteří nevyužijí bezúročného období a chtějí úvěr čerpat po delší dobu, může být daleko důležitější úroková sazba. Rozdíl mezi nejnižším úročením v Živnostenské bance a nejvyšším v Citibank činí totiž 11 procent.
-
Výše úvěrového limitu
Volit lze samozřejmě i na základě výše úvěrového limitu. Je však nutné pamatovat na to, že maximum uvedené v charakteristikách karty nemusí zdaleka získat každý; záleží na bonitě klienta.
Zájemce dostane úvěr ve výši několikanásobku svého platu. Kolik to však skutečně bude, závisí na finanční situaci klienta i na pravidlech jednotlivých bank.
-
Dodatkové služby
|
Hledáte informace o kreditních kartách? Pak neváhejte a nahlédněte do této SPECIÁLNÍ PŘÍLOHY. |
O výběru rozhodují i další kritéria, jako například počet a cena dodatkových karet – samozřejmě se společným úvěrovým rámcem. To však záleží na potřebách žadatele. Dodatková karta může být poskytnuta i zdarma. Dále rozhodnutí může ovlivnit i fakt, zda lze kartu připojistit - např. proti zneužití v případě ztráty či krádeže či proti neschopnosti splácet. Tato kritéria však již budou u každého zájemce značně individuální.
