Dnes si řekněme něco o indexových akciích, známých také pod zkratkou ETF. Exchange traded fund, v překladu fond obchodovaný na burze, neboli indexová akcie je ve své nejčastější a základní formě cenný papír vydaný velkou finanční institucí, kopírující podkladové aktivum, kterým je většinou akciový index.
Největší oblibě se ETF těší v USA, ale velký rozmach zaznamenávají v posledních letech také v Evropě. Největším trhem, kde se ETF obchodují, je American Stock Exchange (AMEX) v New Yorku, v Evropě se indexové akcie obchodují zejména na Německé Xetře a Euronextu. ETF jsou podobně jako akcie dostupné na burze a u nás je možné do nich investovat prostřednictvím kteréhokoli brokera, který působí na zahraničních burzách.
Rostoucí oblibu ETF dokazuje také fakt, že v poměrně krátké době (poprvé byl ETF emitován v roce 1990 v Torontu, podkladovým aktivem byl akciový index ETX 35) se jejich počet vyšplhal na několik stovek obchodovaných po celém světě a zejména v posledních letech se jejich počet rapidně zvyšuje. Kromě klasických akciových indexů (DJIA, S&P 500) může být podkladovým aktivem také dluhopis.
V poslední době se díky zvětšujícímu se zájmu o obchodování s komoditami (kterým se v průběhu minulého roku skutečně dařilo) rozšiřuje také nabídka ETF zaměřených právě na komodity. Jednou z posledních novinek v této oblasti jsou produkty společnosti ETF Securities (ETFS), která uvedla na trh (nejprve na Londýnské burze, pak také na Xetře v Německu a Euronextu v Amsterodamu) několik desítek produktů nazvaných Exchange-traded commodities. Od klasických ETF se liší právě tím, že kopírují vývoj jednotlivých komodit (resp. futures na jednotlivé komodity), případně komoditní indexy. Zvláštností v nabídce společnosti ETFS je velké množství produktů navázaných na jinak málo rozšířené zemědělské komodity. Ostatní společnosti, které vydávají ETF, se zaměřují na všeobecně rozšířené komodity, jako je ropa, drahé kovy apod.
Kdo je nejlepší?
ETF jsou nejčastěji porovnávány s klasickými podílovými fondy, nebo s indexovými certifikáty, které také nabízí klientům možnosti diverzifikace svých portfolií nákupem minimálního množství cenných papírů. Argumentů pro i proti jednotlivým produktům je nespočetně mnoho, válka mezi jejich příznivci je prakticky nekonečná, přesto si několik vlastností, které odlišují ETF, fondy a certifikáty, uvedeme.
UNIPETROL SI ZAHRÁVÁPravdou je, že každý produkt nabízí určité vlastnosti, které maximálně vyhovují určité skupině investorů a jiným naopak vyhovovat nemusí. Příznivci každého investičního nástroje mají velkou tendenci zveličovat výhody, bagatelizovat nevýhody „svého“ produktu a naopak je to při hodnocení konkurence. Ani v jednom případě však nelze tvrdit že některý ze zmíněných produktů je nejlepší, nebo nejhorší.
Největšími výhodami, které se uvádějí v souvislosti s indexovými akciemi, jsou neomezená doba trvání, velmi malá, nebo nulová odchylka od podkladového indexu, vyplácení dividend, vysoká likvidita a transparentnost a velmi často se zmiňují i nízké poplatky.
Neomezená doba trvání je samozřejmě velká výhoda. V porovnání s klasickými podílovými fondy však není co porovnávat, jelikož ty jsou také „open end“. Výhoda otevřenosti se zmiňuje především ve srovnání s certifikáty, mezi nimiž je velké množství cenných papírů na dobu určitou, existuje však mnoho certifikátů otevřených a investor si z nich určitě vybere.
Velkou, objektivně prokázanou výhodou ETF v porovnání s podílovými fondy je malá pravděpodobnost, že indexový podílový fond překoná nebo jen dosáhne na výnos samotného indexu. ETF prakticky věrně kopíruje index (i když určité krátkodobé odchylky existují i zde), pro podílový fond je však nemožné kopírovat index stoprocentně (a většinou tak na index dlouhodobě ztrácejí).
S tím souvisí také transparentnost, která je jak u ETF, tak u certifikátů prakticky ideální. Stačí vědět, které akcie jsou zastoupeny v indexu, který je podkladovým aktivem a víte, co nakupujete. U fondu to platit nemusí, protože tam je výběr cenných papírů čistě v režii portfolio manažera.
V porovnání s certifikáty i fondy je velkým plusem ETF vyplácení dividend jednotlivých akcií obsažených v indexu. Pro fondy ani certifikáty toto není typické (i když i tady už existují produkty orientující se na dividendové tituly, nebo vyplácející dividendy, není to však pravidlem). Další výhodou ETF je neexistence kreditního rizika emitenta u ETF, které naopak existuje u certifikátu (ten je v podstatě dlužným úpisem emitenta).
Likvidita produktů je u ETF zajištěna existencí tvůrců trhu, kteří zajišťují, aby bylo možné cenný papír kdykoli prodat, nebo nakoupit. Vybrané druhy ETF a certifikátů navíc umožňují obchodovat s produkty využívajícími pákový efekt, nebo spekulace na pokles kurzu, což u běžných podílových fondů není možné.
VYDĚLEJTE INVESTOVÁNÍMVelmi často diskutovanou odlišností zmiňovaných produktů jsou poplatky. ETF mají díky skutečnosti, že „pouze“ kopírují index, mnohem menší správcovské poplatky (do 0,5 % ročně) než podílové fondy (zejména u aktivně spravovaných akciových fondů mohou dosahovat i několik procent). Druhou stranou mince je ale nutnost platit vyšší poplatky obchodníkům s cennými papíry při nákupu ETF. Vstupní poplatky u fondů jsou mnohem nižší. Ve výsledku tak můžeme zkonstatovat, že ETF se vyplatí při investování vyšších částek, fondy jsou pak určeny pro investory s menší disponibilní částkou.
I ETF mají slabé stránky
Jedním z mínusů, který jsme zmínili při porovnávaní ETF fondů a certifikátů, je skutečnost, že ani u ETF nemusí hodnota vždy přesně odrážet hodnotu indexu. Obchodování s ETF na burze se totiž řídí kromě vlastní hodnoty indexu také vztahem nabídky a poptávky. Při velkém nesouladu mezi nimi pak může vést k tomu, že se cena přiblíží na jednu stranu a vzdaluje se reálné hodnotě podkladového indexu. Tento jev, nazývaný také tracking error se vyskytuje zejména u méně likvidních ETF. To však platí nejen pro ETF, ale také pro certifikáty i fondy.
Velkým handicapem indexových akcií z hlediska domácích investorů je neexistence ETF denominovaných v české koruně. Tato skutečnost prakticky diskriminuje většinu investorů, kteří nejsou ochotni, nebo schopni investovat v cizí měně. V časech výrazného posilování české koruny oproti EUR a zejména USD hraje tento argument jednoznačně ve prospěch jiných druhů investičních nástrojů dostupných v domácí měně.
