Pouze osm procent dětí nedostává kapesné. To zní dobře: většina dětí má své peníze a musí s nimi hospodařit. Jenomže ve více než 40 procentech případů to vypadá tak, že kapesné se vyplácí, když děti potřebují nebo rodiče mají. A to je spíš finanční anarchie, kterou nelze nazvat výchovou ke správnému přístupu k penězům.
Jak vysoké kapesné?
Pozn.: Orientační kapesné (záleží, kde rodina žije a jak je situována). |
Dagmar Prajzlerová z poradenské společnosti Partners takový model kritizuje. "To je nejhorší řešení. V dětech mylně pěstuje pocit, že peníze jsou snadno k mání, tedy vždy, když je potřebují. Podobné chování může v dospělosti vést k větší nezodpovědnosti a snadnému zadlužování se."
U mladších školních dětí si dokonce polovina rodičů myslí, že vlastní peníze jsou pro ně zbytečné, vždyť jim přece dají vždy, když na něco potřebují nebo něco chtějí.
Šestkrát "ano" pro kapesné
Výhody pravidelného kapesného jsou přitom neoddiskutovatelné.
- Dítě se učí hospodařit s určitým množstvím peněz, když je utratí najednou, musí si v následujících dnech odepřít to, co by chtělo.
- Učí se postupně spořit na věci, na které jedno kapesné nestačí.
- Ve chvíli, kdy má dítě svůj účet a internetové bankovnictví, začíná ovládat dovednosti, které se ve škole neučí, ale jsou pro praktický život potřeba.
- Při využívání bankovního účtu žije s imaginárními penězi: ví, že musí počítat, i když opravdové bankovky z peněženky nemizí.
- Když ve starším školním věku rodiče zavedou model "dáme ti víc, ale budeš si z toho platit obědy ve škole a telefon", dítě se učí, že některé výdaje jsou nezbytné a musí na ně mít rezervu.
- Až se dítěti poprvé stane, že "ujede" a přešvihne třeba účet za telefon, bude si muset půjčit u rodičů. A pozná pocit dluhu i zavazující nutnost splátek.
Měli jsme systém, teď dáváme, když je třeba…
To, že kapesné je mnohdy v rodinách imaginární pojem, potvrzuje 45letá Markéta z Prahy: "Původně jsme měli dost propracovaný systém, ve kterém výši kapesného ovlivňovaly školní známky. S prvními dvěma dětmi to fungovalo, ale další potomci by, vzhledem ke školním výsledkům, museli vyplácet nás, a tak se systém zhroutil. Mladší děti dostávají peníze účelově: na kino se školou, na výlet, na tramvajenku… Podle stavu své peněženky jim občas nechám něco navíc."
Podobné je to i v jiných rodinách. Rodiče jsou často přesvědčeni, že jejich děti kapesné mají, ty si na druhou stranu stýskají, že rodiče na den výplaty mnohdy "zapomínají". Dětem je hloupé se připomínat, a tak zůstávají bez peněz.
Kapesné snědly bonbony? Víc peněz už nedostaneš!
Se začátkem školního roku se ve spoustě rodin otázka kapesného řeší. A jak to udělat, aby právě u vás doma kapesné neztratilo svůj smysl?
- Stanovte pravidla a buďte v jejich dodržování důslední hlavně vy sami.
- S vyplácením kapesného začněte, když děti nastoupí do školy. Nevadí, že ještě neumějí počítat, o to ochotněji se budou sčítání a odčítání učit.
- Pokud vydáváte peníze na základě domácích prací či školních výsledků, nastavte to tak, aby dítě dostávalo nějaký pevný základ a jen část byla závislá na tom, jak je či není vzorné.
- Systém by měl být motivující. Raději odměny za kladné počiny než pokuty za nedostatky. Ale pozor, když je vše motivováno penězi, mohlo by se dítě po čase zeptat, kolik dostane, když půjde vyvenčit psa nebo navštívit prababičku.
- Hned jak to půjde, založte dítěti účet a naučte je, jak ho spravovat přes internet.
- Vyplácejte kapesné po vaší výplatě. V mnoha rodinách se platí "prvního", ale to už rodiče mohou mít hluboko do kapsy.
- Nastavte si na svém účtu trvalý příkaz a posílejte dětem kapesné automaticky. Banka na rozdíl od vás nezapomene.
- Motivujte děti ke spoření. Osvědčený způsob je třeba: "Ušetři si polovinu na vytouženou hračku, zbytek ti doplatíme."
- Staršímu dítěti posílejte víc, ale dejte mu na zodpovědnost pravidelné platby, které byste jinak řešili vy sami (obědy, dopravné, telefon...).
- Když dítě s penězi nevyjde, nedotujte je. Maximálně mu půjčte a vyžadujte, aby vám dluh splácelo.
- Nemluvte dítěti do toho, za co bude peníze utrácet. Pokud hned druhý den nahází vše do sušenkového automatu ve škole, je to jeho věc. Můžete však říct, že vy byste to takhle neudělali. A hlavně, na další sušenky už mu nedávejte ani korunu.
- Mluvte s dětmi (přiměřeně jejich věku) o rodinných penězích, řešte velké nákupy i finanční problémy. Děti by neměly mít pocit, že peníze se rodí v bankomatu ani že taťka chodí do práce a tam si automaticky vydělá na všechno.
- Starší děti motivujte, aby si přivydělaly mimo rodinu, třeba doučováním, letní brigádou.
- Připravujte děti na to, že až nebudou studovat a budou-li s vámi dál bydlet, očekáváte od nich příspěvek na domácnost.
