Jak vzít život do svých rukou?

  • 2
Jen málo lidí svůj život řídí cílevědomě a aktivně. A drtivá většina je životem - dalo by se říci - méně či více vláčena. Kdyby se obyvatelstvo naší země přirovnalo ke stádu koní, pak jen minimum lidí zařadíme do kategorie "tažní" a zbylou většinu do kategorie "chovní".

Jen málo lidí svůj život řídí cílevědomě a aktivně. A drtivá většina je životem - dalo by se říci - méně či více vláčena. Kdyby se obyvatelstvo naší země přirovnalo ke stádu koní, pak jen minimum lidí zařadíme do kategorie "tažní" a zbylou většinu do kategorie "chovní".

Být mezi chovnými není zločin; patří sem mnoho slušných lidí. V určitých fázích života je to i docela pohodlné. Ale pohodlí a plynutí s proudem průměru může být záludné; dlouho se zdá, že je vše v pořádku - a najednou to s vámi zle smýkne. Pak si říkáte: "Proč já jsem už před lety nezačal dělat to a to..."

Jste třeba ve věku třicátníků až padesátníků - a kolem vás v práci se nikdo řádně neučí angličtinu, nebo to učení jen tak "lechtá" - jednou či dvakrát týdně navečer dvě hodinky, pár poctivých návštěv ve fázi počátečního nadšení, pak ochabnutí zájmu, vyšumění... Všichni kolem vás zhruba takto, vy tedy také takto... a najednou - jakoby přes noc - je zde doba, kdy anglicky musí umět každý. Vedení vaší firmy či instituce to zavede, nařídí, nebaví se.

Mladí umějí; ti už mohli jet na půl roku či na rok vysoké nebo i střední školy studovat do zahraničí. Nebo jako au pair. A najednou jsou ti mladí zaměstnavatelům milejší než vy a vaše mnohaleté zkušenosti. Jako by ty vaše schopnosti, loajalita, roky poctivé služby nebyly ničím. Život s vámi právě tvrdě smýká.

To je nespravedlivé, že? Ano - z určitého hlediska jistě je. Hudebník a humorista Ivan Mládek řekl: "Nejtěžší je žít mladý v socialismu a starý v kapitalismu." Spisovatel Mark Twain zase tvrdil: "Hledáš-li pomocnou ruku, najdeš ji jedině na konci svého ramene." Prvním krokem, jak vzít život do vlastních rukou a nenechat se tolik vláčet, jsou pravidelné schůzky se sebou samým. Třeba na hodinku o každém víkendu.

Přemýšlejte o uplynulém týdnu například takto:

  • Co se vám v práci nejvíce povedlo a jak to zase zopakovat.
  • Co se nejvíce nepovedlo a jak to využít k vlastnímu učení; jak se tomu propříště vyhnout.
  • Kdo vás nejvíce předčil - a jak ho napodobit.
  • Koho vám bylo pro jeho nešikovné jednání nejvíce líto - a jak se od něj co nejvíce odlišit.
  • Kudy jdou trendy doby - a v jaké oblasti je třeba chovat se a konat jinak než většina.