Časem se tyto doklady začaly používat k placení závazků jejich majitelů vůči jiným subjektům, ať již to byly daně státu nebo obchodní platby. Zákoník krále Chammurapiho pamatoval na regulaci těchto prvních bankovních obchodů. První známou bankou staré Mezopotámie je Igibi Bank, která byla založena v Babyloně v roce 575 před n. l.
Rozšířeným platidlem v té době byly vážené kousky zlata a stříbra, které měly různou váhu, ryzost a tvar. Staří Řekové používali jako peníze ocelové kroužky, Keltové používali měď, staří Britové čepele mečů. Tyto formy peněz však bylo snadné padělat a současně nebylo příliš praktické je používat k placení drahých nákupů, protože jich pak bylo nutné dopravit k místu placení velké množství.
Situace se změnila, až když v letech 561–546 před n. l. v Malé Asii v Lýdijském království zavedl král Croseus první mince. Říkalo se pak úsloví „bohatý jako Croseus“. První mince byly vyrobeny z elektronu – směsi stříbra a zlata. Tyto mince měly stejnou ryzost, váhu a tvar a na důkaz jejich pravosti na jednu stranu státní mincovna vyrazila obraz lva. Mince a mincovnictví se velmi rychle rozšířily do Řecka, Makedonie, Persie i Říma. Pro menší platby byly později zavedeny mince z obecných kovů.
Protože každé antické město nebo říše razily vlastní mince, byly zavedeny směnné kurzy mezi jednotlivými druhy mincí („měnami“). Směna cizích peněz se pak stala zdrojem příjmů kupců a zejména bank. Když vládcové zjistili, že mohou z hodnoty peněz ubrat část drahého kovu a nahradit ho méně hodnotným, aniž by to zpočátku ovlivnilo kupní sílu takové mince, začali mince pravidelně „zlehčovat“. Tento příjem zvaný seigniorage však mohl vést i k úplnému zhroucení měny. Pak bylo nutné zavést novou hodnotnou měnu, u které se seigniorage dříve nebo později vyskytlo znovu. Určitá obdoba tohoto znehodnocování platidla z podnětu panovníka se později objevila u inflačních emisí bankovek.
|
Vše o kauze OVB - Helvag: ukradené stamiliony. Chcete vědět, jak se vyvíjí kauza s klienty, kteří si koupili od OVB "výhodnou investici"? Klikněte ZDE. |
Směna peněz a bankovní převody
Směna peněz byla jednou z nejstarších bankovních služeb. Ke směně nejčastěji docházelo v chrámech, které sloužily jako první banky. Příkladem může být vyhnání kupců z chrámu Ježíšem, popisované v Novém zákoně (Matouš 21.12). Další důležitou službou byla lichva a půjčky na financování námořního obchodu nebo těžby nerostů.
Jak jsme již uvedli, ve starověku sloužily doklady o uložení obilí v chrámech jako platidlo. Ve starém Egyptě tyto stvrzenky sloužily k prvnímu platebnímu styku mezi různými vzdálenými účastníky. Za vlády Ptolemaiovců v letech 323–30 před n. l. byl vytvořen žirový systém s „centrální clearingovou bankou“ v Alexandrii.
 |
Prázdninové novinky v ČSOB – je o co stát? Více ZDE. |
Velké množství vojáků, jejich doprovodu, koní, zbraní a potravin muselo být převezeno do Svaté země. Pobyt křesťanských vojsk stál velké množství peněz a vyžadoval dlouhodobé zásobování, které obchodníci zajistili, jen pokud dostali zaplaceno. Musely být proto vynalezeny rozvinuté bankovní služby, mezi nimi písemné platební příkazy a směnky. Jako bezpečné úložiště peněz sloužily hrady a pevnosti rytířských řádů templářů a johanitů (pozdějších maltézských rytířů).
Bezpečný převoz peněz, zlata a dalších cenností zajišťovaly ozbrojené karavany rytířských řádů. Tito rytíři však brzy zjistili, že převážet peníze z jednoho místa na jiné a zpět je příliš komplikované, drahé a nebezpečné. Využili proto své důvěryhodnosti a sítě asi 9000 hradů, komend a dalších sídel v Evropě a Středomoří a vytvořili z nich první moderní bankovní sítě. Templáři zavedli systém bankovnictví, podobný tomu dnešnímu. Používali směnky, šeky, různé druhy úvěrů, přijímali vklady, prováděli platby do zahraničí. Půjčovali také anglickému i francouzkému králi na finacování jejich vzájemné války, radili králi Václavovi II. (Berthold z Gepzensteinu).
Byla to činnost velmi vzdálená jejich původnímu poslání, ale díky ní nejvíce bohatli. Kdo chtěl převést peníze např. z Paříže do Jeruzaléma, mohl složit potřebný obnos v pařížském Templu, kde dostal stvrzenku, a současně byl vydán písemný příkaz pro komendu templářů v Jeruzalémě vyplatit nebo na účet uložit stanovenou částku jmenovanému příjemci nebo doručiteli dokladu. S pádem Svaté země, likvidací řádu templářů roku 1312 a přesídlením ostatních rytířských řádů do Evropy však bankovnictví nezaniklo. Z jeho znalosti dlouhá staletí profi tovaly Benátky, Janov a některá další přístavní a obchodní města (Řím, Norimberk aj.).
|
Ukázky z knihy | |
reklama
Úryvek je z knihy "Encyklopedie platebních karet" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Finanční a komoditní deriváty v praxi
Finanční matematika pro každého, 5.vydání
