Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Získat práci je dřina. Jak ji zvládnout, radí kuchařka pro nezaměstnané

aktualizováno 
Čas od času se každý dostane do situace, kdy si hledá práci. Je to nepříjemná zkušenost a těžká zkouška psychické odolnosti. O tom, jak získat práci, se už napsalo hodně. Článků i knih. Ale přesto existují ti, kterým neporadily.

Pro získání práce není důležité, zda je pracovních míst málo nebo moc. Důležité je sladit vzájemné požadavky a potřeby. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Kniha Jak získat práci by mohla pomoci těm, na které manažerské poučky zapomněly. Tedy čerstvým absolventům bez praxe, maminkám, které se vrací po rodičovské do pracovního procesu, ale také těm, kteří nemohou najít práci třeba pro svůj věk či nějaké pracovní omezení.

Jaroslav Jandura

  • Těsně po revoluci vystudoval elektrotechniku, oboru se však nevěnoval.
  • Řídil stavbu výpočetního centra, dělal marketing a prodával software, točil pivo, vyvinul vlastní systém pro řízení času, dával do pořádku jednu konzultační firmu.
  • Ve firmě Kapatex nejprve prodával froté ručníky, pak uvedl do života několik obtížných projektů, což mu vysloužilo místo výkonného ředitele. Nyní je spolumajitelem firmy.
www.jakziskatpraci.cz

www.jakziskatpraci.cz

„První kapitoly mi začaly růst v rukách, když jsem viděl, jak jsou moji blízcí doslova paralyzovaní tím, že se jim nedaří najít práci. Vůbec si neuvědomili, že k úspěchu nestačí umístit jeden životopis na několik pracovních portálů a pak sedět doma a čekat, že se jim někdo ozve. Neozve! Čas totiž běží proti nim a oni se postupně uzavírají do své skořápky. Podle statistik ztratí člověk za prvních šest měsíců bez práce návyk do ní chodit a vůbec chuť cokoliv dělat,“ varuje autor knihy Jaroslav Jandura s tím, že kdo si říká, že práci nemůže najít, ten ji skutečně nesežene.

Autor má jednu nespornou výhodu. Vyzkoušel si totiž obě pozice. Nezaměstnaného, který hledá práci a snaží se uspět, a také zaměstnavatele, který hledá vhodné pracovníky do své firmy. Na vlastní kůži tedy poznal pocity obou stran. Proč je to důležité? Možná byste nevěřili, ale teprve když budete přesně vědět, co po vás budoucí zaměstnavatel chce, jak na něj zapůsobí to, co uděláte, nebo neuděláte, můžete uspět.

„Jako příklad bych chtěl uvést třeba to, že někteří uchazeči nejsou následující dny po pohovoru na telefonu. Tím, že jej ve správný čas nezvednou, vyřadí se sami. Málokdo totiž ví, že se vybraným uchazečům nepíšou SMSky ani e-maily, ale jednoduše se jim telefonuje. Pokud nejsou na příjmu, přijde na řadu další vybraný uchazeč. Píše se jen těm neúspěšným,“ říká Jaroslav Jandura.

I v období největší nezaměstnanosti mají firmy nedostatek kvalitních lidí. Z určitého pohledu je podle Jaroslava Jandury přijímání nových pracovníků v období s vyšší nezaměstnaností náročnější než v jiných letech. Zvládnout abnormálně velký počet zájemců je složité, zvláště u malých firem, které na to nemají speciálně určené lidi. A uchazeč pak bývá zaskočen, že pohovor neprobíhá podle příruček. Není to chyba publikací, ale rady v nich často dávají personalisté, kteří se v malých firmách nevyskytují.

V knize Jak získat práci se dozvíte, na co si dát pozor, proč se věci dějí tak, jak se dějí, co se stane, když něco uděláte, nebo třeba také neuděláte. Najdete zde spoustu rad a příkladů, jak se nenechat zaskočit a zaujmout natolik, aby si vybrali právě vás. Jako ochutnávku přinášíme pár postřehů, které jste se možná jinde nedočetli. 

Nemáte pro mě nějakou práci?

Hledáte novou práci?

Na jobDNES.cz můžete vybírat každý den ze žhavých pracovních nabídek.

Chcete uspět? Vybočte z řady a zaujměte profesionálním CV. Vytvoříte jej zdarma na jobDNES.cz.

Tak tato věta je tabu. Žádná nějaká práce totiž neexistuje. Nikdy už se nikoho takhle na práci neptejte. Ušetříte sobě i všem okolo spoustu času. Neříkejte také, co byste dělat nechtěli. Výčtem všeho, co nechcete, se nikdy nedostanete k popisu práce, kterou hledáte. Firmy mají jasnou představu o pozici, na kterou chtějí někoho nového vzít, i vy proto musíte vědět, co chcete dělat.

  • Vypište si všechny činnosti, které umíte a které vás baví dělat, ve kterých jste dobří, při kterých se cítíte dobře. Když budete o sobě vědět vše, znát své silné stránky, můžete se probrat i k vysněné práci, o které jste předtím třeba neměli ani tušení.

Životopis: buďte jiní

Představte si na chvíli, že jste na druhé straně, tedy ten, který je odpovědný za výběr nového pracovníka. Přijde vám každý den několik desítek žádostí a vy se jimi musíte probrat. Nechcete mu to jako uchazeč ulehčit? Pro budoucího zaměstnavatele musíte být maximálně čitelní a zajímaví.

  • Začíná to e-mailovou adresou. Vždy by měla obsahovat vaše jméno a příjmení, když do životopisu vložíte kontakt například drsnak@... či slimáček@..., nebude to na zaměstnavatele působit vůbec roztomile. Naopak si tak můžete lehce zavřít dveře k možnému pohovoru.
  • Důležitá je také vaše korespondenční adresa. Tu zaměstnavatel nepotřebuje, aby vám psal, ale podle ní posoudí čas, který případně budete absolvovat každý den na cestě z práce a do práce.
  • Fotku vložte do pravého horního rohu, tam je její místo. Proč? Je to jednoduché. Pokud zalistujete balíkem životopisů (když se vžijete do role personalisty), tak si většinou do levé ruky vložíte balík papírů a pravou si v nich listujete. Sami si můžete vyzkoušet, na které místo padne oko nejčastěji. 
  • To, co vás odliší od ostatních, je uvedení pracovní náplně, neboli toho, co jste v jednotlivých etapách pracovního života skutečně dělali. Název pozice téměř nikoho nezajímá, oni chtějí vědět, co jste opravdu dělali a hlavně, za co jste zodpovídali. Že za nic? To není pravda, každý má nějakou odpovědnost. Jeden příklad za všechny: Skladník by místo - vydával jsem zboží podle výdejek a uklízel sklad, měl správně napsat - byl jsem odpovědný za fyzický stav skladu, musel mi souhlasit účetní a fyzický počet kusů všech sledovaných položek.
  • I zdánlivé maličkosti pomohou. Často vykonáváte nějakou činnost a vůbec si neuvědomujete, kolik toho děláte mimo své základní práce. Zapátrejte v paměti a projděte všechno, co jste dosud dělali. Například pomocný kuchař mohl vystavovat objednávky, šička prováděla základní údržbu strojů, kadeřnice byla odpovědná za rezervační systém. Jsou to dovednosti, které jste si osvojili, a mohou být pro budoucího zaměstnavatele užitečné. Jen z názvu pozice se o nich nedozví.
  • Zabodovat můžete i u výčtu zájmů a koníčků. Jsou činnosti, které se k vypisovaným pozicím hodí a dokládají, že vy jste ta správná osoba. Například pro většinu prací v kanceláři je vhodné dělat cokoliv, při čem využijete pečlivost, nebo trpělivost (zahrádka, pletení, vaření, sběratelství, chovatelství…), nebo pro práci v týmech jsou to skupinové sporty, nebo i počítačové hry, kdy spolupracují týmy hráčů po síti. Pro manuální práci jsou zase vhodné výkonnostní sporty nebo kutilství. Nevyjadřujte se v úředničině. Popisujte schopnosti jako své a ne nějakého robota.
  • Životopis vždy doplňte nějakým komentářem. Průvodní či motivační dopis by vás měl prodat, stručně shrnout důvod, proč chcete dělat právě tuto konkrétní práci. Vyvarujte se jakýchkoli slov začínajících na NE, nepopisujte žádné nevýhody nebo své nedostatky. Musíte protistranu povzbudit, aby vás pozvala na pohovor. To by měl být hlavní důvod pro sepsání průvodního dopisu. Nic víc, nic míň.

V palbě otázek: buďte připraveni

Na pohovor nesmíte přijít pozdě. I pár minut zpoždění je risk, že nejen ztratíte pár bodů, ale že se vůbec k pohovoru nedostanete. Před ješitným majitelem firmy nebo manažerem jste mrtvola.

  • Pohovor nezačíná první položenou otázkou, ale prvním kontaktem, který s firmou uskutečníte. I vrátný či recepční mohou mít na vaše přijetí vliv.
  • Jednou z otázek, na které se vás budou ptát, je: co se vám nelíbilo v některé z předchozích firem? Tady pozor. Jejím hlavním cílem je zjistit, jak budete v budoucnu mluvit o firmě, kde se nyní ucházíte o práci. I kdyby vás z předchozí práce vyhodili na hodinu za něco, co nebyla vaše vina, fňukáním nebo nadáváním si nikoho na svou stranu nenakloníte.
  • Obzvláště v menších firmách se vás pravděpodobně zeptají i na to, na co by neměli. Přestože odpovídat nemusíte, odpověď byste mít připravenou měli. Mezi ně patří například takové, které se ptají na zdravotní stav či na to, kolik máte dětí. Děti nezapírejte a nemoci také ne. Vyplatí se pravdomluvnost a stručně nastínit, jak vyřešíte případné kolizní situace. Každý nemá po ruce hlídací babičku, ale způsob, jak dokážete věci zvládat, může být sympatičtější než nějaké mlžení.
  • Také otázka, jestli kouříte, nepatří mezi povolené. I tady se však nevyplatí zapírat. A pozor na to, jestli kouříte a na pohovoru jste byli za zapřisáhlého nekuřáka, nezapalujte si hned před dveřmi firmy. Ten, kdo vás zpovídal, se určitě dívá z okna.


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.