V žádném zákoně není ani psáno, že jste povinni denně vybírat vzkazy z e-mailové schránky či SMS na svém mobilu. Pokud máte k ruce milou asistentku či sekretářku, může velkou část vaší korespondence zvládnout sama.
Je určitě méně náročné, když budete jen podepisovat asistentkou napsané odpovědi, než když je budete muset číst sami a ješte formulovat odpověď. Jiné je to s informačními sděleními od nejbližších lidí - pracovně i osobně.
Nejvyšší kastě tří až sedmi osob dejte možnost sehnat vás kdykoliv. Třeba druhým mobilem, jehož číslo znají jen oni. Nebo smluveným slovem v nadpisu e-mailu. A domluvou, že budou v určitých pracovně náročných obdobích s nezbytným nerušeným soustředěním volat či psát opravdu jen v nouzi.
Stejně tak patří k image úspěšného člověka důsledné a včasné odpovídání na vyžádanou poštu - a to od kohokoliv. Různým lidem záleží na jedné a téže záležitosti různě. "Pošli pozvánku, pošli osnovu, pošli podrobnou informaci," utrousíte na půl úst někomu, kdo vám naznačil potenciálně zajímavou nabídku.
Vyžádaná informace přijde a vás nezaujme. Když nereaguji, jistě si on domyslí, že nemám zájem," pomyslíte si s jistotou. Ale jak pozná odesílatel, že vám jeho text vůbec došel, že se neztratil někde cestou? A jak víte, že mu na doručení textu záleželo méně než životně? Vidíte do jeho hlavy?
Ignorování zdánlivě bezvýznamného textu se může za čas vrátit jako bumerang. Zvlášť důsledný odesílatel může z vašeho mlčení bez omluvy usoudit, že jste ohrozili jeho životní zájem - a po pár měsících nenávisti vůči vám třeba s chutí pomůže vaší firmě ke značným potížím, ba k zániku.
Závěr je jasný: žádejte po svém okolí jen tolik informací, na kolik jste schopni reagovat. Z těch nežádaných vyberte dvacet procent nejužitečnějších - ty podle Paretova pravidla obsahují osmdesát procent toho, co vás může zajímat. A zbylí autoři oněch osmdesáti procent neprioritních nevyžádaných textů - ti vás můžou mít rádi.
