Mezi ně patří zejména: poskytování příspěvků na stravování, podpora studia zaměstnanců, poskytování delší než zákonem stanovené dovolené, poskytování příspěvku na penzijní připojištění a úprava pracovní doby.
1. díl - stravování
Podle zákoníku práce jsou zaměstnavatelé povinni zaměstnancům umožnit ve všech směnách stravování, nikoli jej však zajišťovat. Povinnost umožnit stravování zaměstnavatel nemá, ani pokud zaměstnanec jede na služební cestu (zaměstnanci je vypláceno stravné podle zákona o cestovních náhradách). Zaměstnavatelé jsou právními a především daňovými předpisy motivováni, aby stravování zaměstnanců provozovali, nebo alespoň podporovali. Podle daňových předpisů jsou totiž daňově uznatelnými výdaji na straně zaměstnavatele prostředky, které dá na provoz vlastních zařízení závodního stravování. Za závodní stravování je považován i případ, kdy má zaměstnavatel sice vlastní provoz na závodní stravování, ale to v něm zajišťuje jiná osoba jako provozovatel.
Uznatelným výdajem jsou zároveň i příspěvky na stravování zaměstnancům, které jim zajišťují třetí osoby. Výše těchto příspěvků však smí činit maximálně 55 procent ceny jednoho hlavního jídla v průběhu pracovní směny, maximálně však 70 procent stravného při trvání pracovní cesty v délce 512 hodin podle zákona č. 119/1992 Sb. o cestovních náhradách (maximální stravné pro takovou pracovní cestu je 66 korun). Konkrétně je to maximálně 46 korun za jeden odpracovaný den. Stravenky poskytované zaměstnancům patří právě k příspěvkům na stravování zajišťované třetími osobami. Podíl, jakým zaměstnavatel přispěje na hodnotu stravenky, záleží na jeho uvážení. Aby byl příspěvek na stravenky pro zaměstnavatele stoprocentně daňově uznatelný, může zaměstnanci přispět do výše 55 procent hodnoty stravenky, nejvíce 46 korun na jednu stravenku. Zbylých 45 procent hradí zaměstnanec.
Maximální prospěch tedy získá zaměstnanec v případě, že zaměstnavatel poskytuje stravenky v hodnotě 80 korun a přispívá na ně do nejvyšší možné výše. Při poskytování stravenek je v zájmu zaměstnavatele sledovat, které dny byl zaměstnanec na služební cestě, a za tyto dny stravenky neposkytovat. Zároveň stravenky náleží zaměstnanci pouze za odpracované dny. Nesmí být tedy poskytovány za dny, kdy má neplacené volno, dovolenou nebo je nemocen. Hodnota příspěvku na stravenky a na stravování je na straně zaměstnance osvobozena od daně z příjmů a neodvádí se z ní sociální ani zdravotní pojištění.
