Snížením státní podpory a prodloužením vázací doby spoření poklesla stavebnímu spoření jeho původní atraktivita. Kdo stihl uzavřít stavební spoření do 31.12.2003 včetně, má podmínky stavebního spoření zajištěny ještě před změnou zákona, a to se mu nezmění až do ukončení smlouvy.
Při založení stavebního spoření platí účastník vstupní poplatek a v jeho průběhu pak poplatky za vedení účtu.
Každý účastník má nárok pouze na jednu státní podporu ve výši 4500 Kč, respektive 3000 Kč za rok. Zjednodušeně se tento princip vysvětluje tak, že na jedno rodné číslo je pouze jedna státní podpora. Výjimku tvoří dědictví smlouvy. Pokud dojde k dohodě mezi dědici zemřelého účastníka stavebního spoření, může převzít smlouvu jeden z dědiců i s nárokovanou státní podporou. V tomto případě může mít jeden účastník dvě nárokované státní podpory.
Záměrem vzniku tohoto produktu byla podpora výstavby a rekonstrukcí bydlení. Střadatel si může spořit vlastní prostředky, ke kterým mu pravidelně přibývají státní příspěvky. Jedná se tedy o státem podporovaný produkt. Dalším záměrem vzniku stavebního spoření byla možnost získání úvěrů na již zmíněné rekonstrukce bydlení, či vlastní výstavbu. Většina účastníků stavebního spoření má však stavební spoření především kvůli výhodnosti zhodnocení vlastních prostředků. Stát tedy nepřímo podporuje výhodné zhodnocení pro mnoho rodin a jednotlivců.
Z druhého hlediska tím ale zajišťuje přísun prostředků do stavebních spořitelen, které mohou tyto prostředky poskytovat ve formě úvěrů. Když se uvažovalo o změně zákona, ke které nakonec došlo od 1.1.2004, mezi původními návrhy bylo i omezení státní podpory pouze pro původně zamýšlené účely. Snížila by se tím ale atraktivita natolik, že by se narušil systém přísunu peněz do stavebního spoření. Proto došlo pouze ke snížení státní podpory a prodloužení doby spoření. Tím poklesla atraktivita tohoto produktu z hlediska výnosu. Stavební spoření však i přesto zůstává velmi zajímavým spořícím nástrojem ve srovnání s ostatními spořícími produkty, které jsou na trhu.
