Všechny vzdělávací programy musí projít schvalovacím řízením na ministerstvu školství, a pokud se škola přihlásí k některému z nich, stává se pro ni závazným. Kromě tří základních: obecná, základní a národní škola existují i další tzv. alternativní programy, například škola hrou, komunitní škola, waldorfská škola.
Obecná škola
Prioritou chápání dítěte v tomto vzdělávacím programu je rozvoj dítěte jako občana. To znamená jeho zakotvenost v místě bydliště, ve společnosti i v čase. Dítě je centrem veškeré pozornosti i východiskem postupů a záměrů. Jeho výchova by měla směřovat k tomu, aby se z něho stal spolehlivý životní partner, schopný spolupracovník a dobrý soused. To je základem filozofie obecné školy, kde tím nejdůležitějším není osobnost učitele, ani objem učiva. Toto pojetí má přitom zcela praktické každodenní důsledky pro učitelovo jednáni ve třídě, během vyučovacích hodin i při hodnocení práce žáků. Úplně jinak si vede učitel, v jehož zorném úhlu je především plnění požadavků jednotlivých vědních oborů - matematiky, biologie, fyziky aj. A jinak si vede učitel, který neustále vnímá Hanku ve třetí lavici jako budoucí zahradnici milující květiny a Vaška z první lavice jako zaníceného matematika.
Základní škola
Obsah základního vzdělání je považován za prostředek rozvoje osobnosti žáka, za nástroj jeho orientace v kultuře a ve společnosti. Ale neřeší už postavení žáků v procesu vzdělávání a stejně tak postoje učitelů včetně jejich poslání.
Národní škola
Základní myšlenkovou osou programu Národní školy je respektování dětství jako plnohodnotného období života, program by měl poskytnout dětem globální pohled na svět, základem demokratické společnosti je svobodný člověk schopný nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Učitel zde hraje především roli pozitivního příkladu s důrazem na to, že pokud chce vychovávat svobodné občany, musí on sám být svobodným občanem. Pomáhá dětem nalézt cestu při začleňování se do společnosti. Vztahy a výchova jsou založeny na lásce a úctě s tím, že by učitel měl mít rád své žáky se všemi jejich chybami i přednostmi.
Zdraví ve škole
Vedle vzdělávacích programů existuje ještě Program podpory zdraví ve škole. Je výsledkem celosvětových snah o ozdravění školství, je to společný projekt Světové zdravotnické organizace, Rady Evropy a Evropské unie. Koordinací projektu v ČR je pověřen Státní zdravotní ústav v Praze, který od roku 1992 uděluje certifikáty školám, jež se po obhájení svého vlastního projektu stávají školou podporující zdraví. Jde o zdraví tělesné, sociální (prostředí bez stresů, bez pocitů ohrožení a strachu, vytvoření podmínek k získání sebeúcty a sebeuplatnění) a o zdravé způsoby práce.
Obecná škola
Prioritou chápání dítěte v tomto vzdělávacím programu je rozvoj dítěte jako občana. To znamená jeho zakotvenost v místě bydliště, ve společnosti i v čase. Dítě je centrem veškeré pozornosti i východiskem postupů a záměrů. Jeho výchova by měla směřovat k tomu, aby se z něho stal spolehlivý životní partner, schopný spolupracovník a dobrý soused. To je základem filozofie obecné školy, kde tím nejdůležitějším není osobnost učitele, ani objem učiva. Toto pojetí má přitom zcela praktické každodenní důsledky pro učitelovo jednáni ve třídě, během vyučovacích hodin i při hodnocení práce žáků. Úplně jinak si vede učitel, v jehož zorném úhlu je především plnění požadavků jednotlivých vědních oborů - matematiky, biologie, fyziky aj. A jinak si vede učitel, který neustále vnímá Hanku ve třetí lavici jako budoucí zahradnici milující květiny a Vaška z první lavice jako zaníceného matematika.
Základní škola
Obsah základního vzdělání je považován za prostředek rozvoje osobnosti žáka, za nástroj jeho orientace v kultuře a ve společnosti. Ale neřeší už postavení žáků v procesu vzdělávání a stejně tak postoje učitelů včetně jejich poslání.
Národní škola
Základní myšlenkovou osou programu Národní školy je respektování dětství jako plnohodnotného období života, program by měl poskytnout dětem globální pohled na svět, základem demokratické společnosti je svobodný člověk schopný nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Učitel zde hraje především roli pozitivního příkladu s důrazem na to, že pokud chce vychovávat svobodné občany, musí on sám být svobodným občanem. Pomáhá dětem nalézt cestu při začleňování se do společnosti. Vztahy a výchova jsou založeny na lásce a úctě s tím, že by učitel měl mít rád své žáky se všemi jejich chybami i přednostmi.
Zdraví ve škole
Vedle vzdělávacích programů existuje ještě Program podpory zdraví ve škole. Je výsledkem celosvětových snah o ozdravění školství, je to společný projekt Světové zdravotnické organizace, Rady Evropy a Evropské unie. Koordinací projektu v ČR je pověřen Státní zdravotní ústav v Praze, který od roku 1992 uděluje certifikáty školám, jež se po obhájení svého vlastního projektu stávají školou podporující zdraví. Jde o zdraví tělesné, sociální (prostředí bez stresů, bez pocitů ohrožení a strachu, vytvoření podmínek k získání sebeúcty a sebeuplatnění) a o zdravé způsoby práce.
