Takové situace na trhu běžně ne existují s výjimkou státní bezúročné půjčky, která se poskytovala na konci devadesátých let. Kdyby se nás někdo zeptal, jestli takovýto úvěr budeme chtít, asi bychom neváhali. (Když stát tyto půjčky nabídl, lidé nečekali na ujasnění pravidel a náležitostí žádosti, začaly se tvořit fronty a poskytování podpory bylo po několika měsících zastaveno.) Mít úvěr za 0 % se jistě vyplatí. Vrátíme pouze to, co jsme si půjčili, a máme možnost vrátit to později.
Kdybychom si mohli volit dobu splatnosti, asi bychom volili co možná nejdelší, abychom výhodných podmínek využili co možná nejdéle. Kdybychom nedostali nabídku úvěru za 0 %, ale za 1 %, asi bychom ji také považovali za výhodnou. Sice zaplatíme více, než jsme si půjčili, ale stejně je to výhodné, protože zaplacené úroky nepokryjí ani inflaci. V reálné hodnotě tak vrátíme méně, než jsme si půjčili. Při nabídce úrokové sazby 2 % bychom také půjčku asi brali.
Dokdy budeme půjčku považovat za výhodnou?
Jestliže úvěr nutně potřebujeme a neexistuje jiná možnost (nebo ji neznáme), neuvažujeme o ceně úvěru a úvěr čerpáme. Jestliže potřebujeme bydlet a nemáme dost vlastních peněz, musíme si půjčit, i kdyby sazby přesahovaly 10 % ročně.
Jestliže však máme jiné možnosti, poměřujeme cenu úvěru:
• s inflací,
• se zhodnocením vlastních prostředků, nebo
• s cenou jiných úvěrů.
Úroková sazba, která je nižší než míra inflace, bude vnímána příznivě. V reálné hodnotě peněz vrátíme méně, než kolik jsme si půjčili. Půjčené peníze se budou dostatečně rychle znehodnocovat. Úrokové sazby z úvěrů jsou bohužel nad mírou inflace, proto v praxi k tomuto jevu příliš často nedochází, i když efektivní úrok včetně státních podpor se inflaci může blížit. Může se stát, že jsme schopni uložit vlastní prostředky výhodněji, než si je půjčíme. To je na první pohled přinejmenším zvláštní.
Jak to, že se dají prostředky uložit výhodněji?
Banka si je přece sama půjčí z trhu, přidá k nim svoji marži, a potom je půjčí klientům. Tato „nelogičnost“ je vysvětlitelná ve dvou případech:
1. naše prostředky investujeme (spoříme) do produktů se státní podporou (např. do stavebního spoření),
2. naše prostředky investujeme do rizikovějších instrumentů, které dlouhodobě přinášejí vyšší zhodnocení (např. do akcií).
První možnost má různá omezení. Např. u stavebního spoření je vhodné spořit pouze 1 666 Kč měsíčně. Na vyšší částky nedostáváme státní podporu, a proto by spoření již nebylo tak výhodné. Této možnosti se budeme podrobněji věnovat v kapitole o kombinaci stavebního spoření a hypotečního úvěru.
HYPOTEČNÍ ÚVĚR SNÍŽÍ DANĚO kolik? Druhá možnost s sebou nese vyšší riziko. Investice do bezpečných dluhopisů (například do státních nebo do hypotečních zástavních listů) nemůže přinést vyšší výnos. Hypoteční zástavní listy jsou zdrojem peněz pro banky. Banka k nim přidá marži a půjčí je klientům v podobě hypotečních úvěrů. Proto výnosy dluhopisů jsou dlouhodobě nižší než úroky z hypoték. Investice do akcií s sebou nese vyšší riziko. Je zde celkem reálná možnost, že výnosy budou vyšší než náklady na hypoteční úvěr, ale také tomu tak být nemusí. Záleží na našem přístupu k investičnímu riziku a na našich zkušenostech s investováním.
Výhodnost hypotečního úvěru (nebo úvěru ze stavebního spoření) můžeme srovnávat také s cenou, kterou musíme platit za jiné úvěry. Na první pohled je to logické, ale mnoho lidí to nedodržuje. Je lepší vzít si vyšší hypoteční úvěr a vlastní peníze si ponechat na nábytek, auto, vybavení domácnosti, na rezervy při výstavbě a podobně. Je to určitě lepší řešení než na pořízení těchto věcí používat kreditní karty, spotřebitelské úvěry a leasing. Podle ceny úvěru se také rozhodujeme, který úvěr chceme splatit dřív.
Když máme volné peníze a máme možnost část úvěrů splatit, budeme volit ty nejdražší. To většinou bývají již zmiňované spotřebitelské úvěry nebo kreditní karty. Při porovnání ceny úvěru ze stavebního spoření a hypotečního úvěru se
musíme rozhodnout podle dané situace. Nedá se paušálně říci, který z nich je dražší. U hypotečního úvěru o ceně výraznou měrou rozhodují státní podpory, které ho zlevňují. Na druhou stranu ho zdražují poplatky za vedení účtu, které je také potřeba do výpočtu efektivního úroku započítat. Prostě je třeba zvažovat a počítat.
Úryvek je z knihy
"Financování vlastního bydlení"
vydané nakladatelstvím Grada Publishing,
více informací naleznete na www.grada.cz
