Pro účely důchodového pojištění se doba nezaměstnanosti, kdy je občan veden jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce, považuje za takzvanou náhradní dobu pojištění. Doba nezaměstnanosti se před rokem 1996 započítává v plném rozsahu. V případě nezaměstnanosti po roce 1995 se za náhradní dobu pojištění považuje vždy doba, po kterou se pobírá hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání (takzvaná podpora v nezaměstnanosti), a maximálně v rozsahu tří let doba nezaměstnanosti, po kterou se hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nepobírá.
Tato doba tří let nekrytá pobíráním hmotného zabezpečení se přitom zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na starobní důchod. Výše procentní výměry starobního důchodu se stanoví tak, že za každý celý rok doby pojištění (to je za 365 dní) náleží 1,5 procenta výpočtového základu. Do doby pojištění se zahrnují náhradní doby včetně doby nezaměstnanosti započitatelné v popsaném rozsahu (před rokem 1996 jde o celou dobu nezaměstnanosti a po roce 1995 jde o dobu pobírání hmotného zabezpečení a dále o nejvýše tři roky nekryté pobíráním tohoto zabezpečení).
Pro výši důchodu se však náhradní doby pojištění (s výjimkou doby péče o děti a bezmocné osoby a doby vojenské služby) berou v úvahu jen v rozsahu 80 procent. Například bylo-li získáno pět roků náhradních dob, které podléhají tomuto omezenému zápočtu, budou pro výši důchodu vzaty v úvahu jen čtyři roky. Při tomto omezování je již nerozhodné, zda jde o doby před rokem 1996 nebo po roce 1995.
Za dobu nezaměstnanosti se nestanoví žádný základ pro výpočet důchodu, avšak doba nezaměstnanosti hodnocená jako náhradní doba pojištění se považuje v plném rozsahu za takzvanou vyloučenou dobu při výpočtu osobního vyměřovacího základu. To znamená, že vlivem doby nezaměstnanosti nedochází k rozmělnění osobního vyměřovacího základu, který se zjišťuje z dosažených příjmů v rozhodném období, které počíná rokem 1986.
Autor je právník
