Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Začínali na zničeném statku, dnes vyvážejí ryby i do zahraničí

aktualizováno 
„Je to hodně práce za nejisté peníze,“ říká o svém podnikání Jan Hofbauer, přesto svou práci miluje. Má ji v krvi. Jeho předkové se chovem ryb zabývali od 16. století. A on bude už patnáctým z rodinné dynastie rybářů ze Stříbce na Třeboňsku.

„Lásku k rybám mám v krvi,“ říká Jan Hofbauer mladší, který s otcem navázal na rodinnou tradici. | foto: Archiv Jana Hofbauera

Jen komunisté přerušili více než 400letou rodinnou tradici. V roce 1948 přišli do statku Vladimíra Hofbauera, zatkli ho a jako nežádoucího odsoudili k šesti letům v jáchymovských dolech. Provinil se tím, že byl významným podnikatelem v regionu.

Až po více než čtyřiceti letech dostala rodina majetek zpátky a navázala na tradici. Dnes ryby ve Stříbci chovají dva Janové, otec se synem. „Nic jiného bych dělat nechtěl. I táta, který původně podnikal v gastronomii a netušil, že se jednou stane zemědělcem, si dnes jinou práci už nedokáže představit. Je to vrozené,“ říká Jan Hofbauer mladší.

Jak to tedy bylo?
Máme sestavený rodokmen. První zápis je z roku 1568, kdy se na rodovém statku usadil Jiřík Dvoržak Stříbřecký, a začal zarybňovat vodní plochy. V tom samém místě, na těch samých rybnících, se udržovala přímá linie rybářů právě až do osudného roku 1948, kdy mému pradědovi Vladimírovi všechno vzali.

Co bylo dál? 
Můj děda, tehdy mu bylo 25 let, musel se svou maminkou statek opustit, a také celý jindřichohradecký region. Usadil se v Českém Krumlově. Tam začal pracovat na statku Kájov jako dělník a postupně se vypracoval na správce střediska. Zároveň pracoval u místní rybářské organizace, u sportovních rybářů. Měl k rybám vždy blízko, koneckonců jako my všichni. 

Jan Hofbauer musel rodinný statek ve Stříbci opustit ve svých pětadvaceti...
Vladimíra Hofbauera poslali komunisté v roce 1948 do jáchymovských dolů na šest...
Výlov kaprů je pro řadu lidí lákavá podívaná.

Po sametové revoluci vám majetek ve Stříbci vrátili. 
Hned po revoluci děda požádal o restituce a postupně mu vrátili statek i rybníky a další pozemky. Protože si tehdy, v tom roce 1948, udělal zcela podrobný seznam majetku, který komunistům předával, a celou dobu ho schovával, bylo vracení majetku jednodušší. Přesně věděl, kolik traktorů i lopat vzali.

Nebál se ani v důchodovém věku navázat na tradici. 
Statek byl v dezolátním stavu a i rybníky byly zanedbané. Přesto se děda okamžitě přestěhoval do toho mokrého a studeného místa a celý šťastný se pustil do práce. V hospodě si našel prvního zaměstnance a s ním a s těmi vrácenými stroji obsadili plůdkem některé rybníky. Na obsádku si půjčil a na jídlo měl z důchodu. A pak, když prodal první ryby, všechny peníze vložil zpět do podniku. 

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Další příběhy čtěte zde.

Později se k podnikání přidal i váš otec.
Táta se jako mladý věnoval sportu a později začal v Krumlově podnikat v gastronomii. Dědovi pomáhal ve volném čase hned od začátku a zhruba po pěti letech se do rybníkaření pustil naplno s ním. Do rodinné firmy vložil kapitál získaný z původního podnikání a tím se to celé posunulo o výrazný kus dopředu.

Kolik rybníků vlastně máte? 
V současnosti hospodaříme na 130 hektarech vlastních rybníků a na 40 až 50 hektarech pronajatých rybníků. Produkci máme 60 až 80 tun tržního kapra, a to výhradně na Vánoce.

Ale říkáte, že s rybami je nejisté podnikání. 
Vstupy jsou velké, musíme nakoupit krmivo, obilí a kukuřici, a zaplatit lidi. Zisk je nejistý, neboť nikdy nevíme, kolik ryb slovíme. Pořád jsme odkázáni na přírodu. Letos to nebude valné, bylo málo sněhu, a naše rybníky tak mají jen dvě třetiny vody. Je to jako kdybychom měli ze dvou třetin zaseté pole.

Ceny ryb si tvoříte sami? 
To je další věc, ceny ryb musíme přizpůsobit částkám, které stanoví největší producenti na trhu. I náš obchodní partner musí být konkurenceschopný a nemůžeme mu dát kapra dráž.

Prodej k zákazníkovi máte zprostředkovaný?
Prodáváme zhruba třem odběratelům, kteří od nás veškerou produkci vykoupí a prodávají v různých regionech, především pak na Ostravsku. S odbytem nemáme problém. Nabízíme totiž reprezentativního kapra. Při výlovu děláme vše ručně, kapr tak vypadá hezky, není vystresovaný, podřený. To velcí producenti nedocílí, když loví mechanicky. U nás se nestane, že kapr třikrát projede betonovým žlabem při nakládce do kamionu na sádkách.

Prodáváte i sami u stánků?
Máme vždy čtyři dny před Vánocemi stánky v Českém Krumlově a v Českých Budějovicích. Snažíme se, aby vypadaly pěkně. Zákazník si u nich může přečíst o historii rodiny a našeho podnikání, vidět staré fotky. Ukazujeme, že náš kapr je kapr s adresou a že má za sebou příběh. A také se snažíme upozornit na to, že právě třeboňská pánev má pro ryby ideální podloží, které určuje kvalitu masa.

A jak lidé reagují? 
Někoho to zajímá, někoho ne. Lidé si dávají kapra na Vánoce spíše ze zvyku, z tradice, než z nějakého potěšení. Trh ovládají řetězce, a ty propagují jiné druhy ryb. Navíc chápu, že lidé mohou mít s kaprem špatné zkušenosti. Na trh se dostávaly i ryby od malých „hobby“ chovatelů, a ti mohli kapry chovat například i v hasičské nádrži u silnice a krmit je jen zbytky od oběda a chlebem. Bohužel špatná zkušenost se odbourává těžko. Cesta k tomu, aby lidé na kaprovi ocenili kvalitu masa i estetiku, je sice dlouhá a trnitá, ale věřím, že má cíl. 

Proč jste se začali věnovat i chovu dobytka. Nebylo by lepší rozšiřovat rybníkářství? 
Rybníky nejsou nafukovací a koupit nové je příliš drahé. Hektarový rybník vás vyjde na statisíce korun a ne všechny jsou úplně vhodné. Chtěli jsme využít pozemků, které máme, proto jsme hospodářství rozšířili o chov hovězího dobytka. Naším modelem je vykrmovat telata a jako „zástav“ je prodávat dál. Nejčastěji do zahraničí k dalšímu výkrmu. A prodáváme též jatečný dobytek určený k porážce. Poptávka je slušná, náš dobytek je kvalitní a bio. 

Odběratele si za hranicemi hledáte sami? 
Ne, opět prostřednictvím obchodníků. Těch je u nás celá řada, protože zemědělci tráví většinu času v provozu, nejsou na internetu a neumějí cizí jazyky, a tak tu vzniklo mnoho obchodních firem, které se zabývají prodejem dobytka dál.

Prodáváte „ven“ i ryby?
Máme několik zahraničních partnerů, přes které prodáváme především líny a štiky do Itálie nebo do Rakouska. Zatím nejsme tam, kde byl můj praděda. Ten měl významné obchodní styky v Rakousku a otevřel si obchod ve Vídni na Mariahilfer Strasse. Vyplatilo se mu vést několik dnů kapry na voze a udržet je živé. Měl tam klientelu, která za ně byla ochotná zaplatit slušné peníze. Věděla, že jde o kvalitní maso.

Vedle ryb a krav máte další aktivity.
Jsme vybavení zemědělskou technikou, která si na sebe musí vydělávat. Takže naše stroje využíváme i pro služby dalším zemědělcům. Staráme se také o lesní hospodářství, které produkuje řezivo a příležitostně prodáváme palivové dříví. Také se orientujeme na turisty a kromě ubytování zprostředkováváme zájemcům výlovy. Poznají naše řemeslo na vlastní kůži. Všechny tyto ekonomiky se propojují a jedna doplňuje druhou.

Kolik lidí na to všechno zaměstnáváte? 
Dohromady máme osm zaměstnanců a z rodiny jsme tři, kteří tvoříme management hospodářství. Zaměstnanci jsou lidé ze vsi, nebo z okolí. Většinou jsme je znali, nebo jsme je přijali na doporučení. Vážíme si jich, každý z nich má jinou profesi, každý umí něco jiného, a je tak zodpovědný za svůj resort.

A jaké máte plány do budoucna? 
Náš statek je rozsáhlý a jeho část stále čeká na rekonstrukci. Chceme také podnik stabilizovat, aby už nevyžadoval velké investice a mohl stabilně fungovat. A uvažuji i o tom, že bychom začali zpracovávat vlastní výrobky a nabízeli je přímo zákazníkům.



Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.