Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na prvním obchodu vydělal 14 tisíc, teď se stará o majetek za 40 miliard

aktualizováno 
Jan Vedral patří k lidem, kteří uměli vystihnout dobu. Prakticky z ničeho se mu a jeho společníkům podařilo vybudovat investiční společnost Conseq, která v současnosti obhospodařuje majetek v hodnotě 40 miliard korun pro zhruba 200 tisíc klientů.

Jan Vedral má za sebou více než 20 let zkušeností s kapitálovými trhy. Zažil jejich obrovský růst i strmé pády. Přesto je optimista. | foto:  František Vlček, MAFRA

„Na počátku 90. let se nám svět otevíral a mě už na škole zajímal finanční svět a burzy,“ říká. Obchodování s cennými papíry bylo v tehdejším Československu velkou neznámou, pro Jana Vedrala to byla obrovská šance, kterou dokonale využil.

Když měl v roce 1992 možnost jít do Agrobanky a zabývat se cennými papíry a obchodováním na burze, neváhal. A to i přesto, že měl jinou finančně lepší pracovní nabídku. Toto rozhodnutí odstartovalo jeho vlastní podnikání a vyneslo na finanční výsluní, o kterém se mnohým může jen zdát.

Dnes má Jan Vedral za sebou více než 20 let zkušeností s kapitálovými trhy. Zažil jejich obrovský růst i strmé pády. Přesto je optimista. Věří, že kapitálové trhy budou fungovat a že nejhorší finanční krizí si naše generace již prošla.

Jan Vedral (1967)

  • Vystudoval zahraniční obchod na obchodní fakultě.

  • V roce 1992 nastoupil do Agrobanky Praha (dnes GE Money Bank) do oddělení cenných papírů. Jako makléř se podílel na formování českého kapitálového trhu.

  • V roce 1994 se stal spoluzakladatelem společnosti Conseq Finance, která začala od roku 1995 aktivně obchodovat s cennými papíry. V letech 1997 až 2002 se Conseq Finance stala co do obratu největším nebankovním obchodníkem s cennými papíry v ČR.

  • Nyní působí ve společnosti Conseq Investment Management jako hlavní investiční manažer a většinový akcionář. Spolu s Hanou Blovskou se podílí na rozhodování o obchodní politice firmy a jejím operativním řízení.

  • V roce 2013 koupila jeho společnost penzijní fond Aegon se 100 tisíci klienty.

Jako čerstvý absolvent vysoké školy ekonomické jste po nástupu do Agrobanky začal uzavírat milionové obchody. Jak se na to zpětně díváte?
V Agrobance jsem pracoval dva roky, bylo to intenzivní období. Tehdy nikdo nic pořádně neuměl, ani naši nadřízení, i když ti měli oproti nám alespoň zkušenosti. Když se na to zpětně podívám, vyvolává to úsměv až úděs. Měli jsme pravomoci nakupovat a prodávat za velké sumy, přitom jsme neměli ani zkušenosti ani stanovené limity. Risk management v podstatě neexistoval. Bylo to hodně vzrušující, ta práce mě naplňovala a připadala mi jako nejlepší a nejdůležitější na světě.

Byla to průkopnická doba ...
Přesně tak. Za půl roku toho člověk prožil a získal vjemů a zážitků jako teď za pět let. Po telefonu jsme uzavírali obchody, nakupovali dluhopisy a akcie, vyhledávali klienty. Pro všechny to bylo úplně nové. Expertiza zde nebyla, vše vznikalo samovolně.

Od koho jste se v 90. letech učili, jak obchodovat na finančních trzích?
V té době u nás začala působit nadnárodní investiční banka Credit Suisse, kde šéfoval Zdeněk Bakala, to pro nás byli velcí borci. Když jsem se s jeho makléři později bavil, přiznali, že oproti mně byli ve znalostech o cenných papírech zhruba tak o dva měsíce napřed (smích). Byli to rovněž mladí kluci, kteří se mihli v Londýně a ve Švýcarsku a byli o kus dál, než ostatní.

Co bylo v obchodování s cennými papíry klíčové, aby se obchodník stal uznávaným?
Tehdy byla klíčová základní znalost finanční matematiky respektive teorie časové hodnoty peněz a selský rozum. Druhou důležitou věcí bylo získat si důvěru klientů a protistran, že obchod, který jste uzavřel po telefonu, bude skutečně vypořádán. Jakmile někdo nedodržel ústně uzavřenou dohodu, rychle se to rozkřiklo a nikdo s ním už nechtěl nic mít. To je na finančních trzích úplný základ, bez toho to nejde.

Dařilo se vám budovat důvěru a dobrou pověst?
Čestné jednání je pro mě důležité, myslím, že je to moje silná stránka. Když jsme zakládali v roce 1994 Conseq, neměli jsme žádný kapitál, jediné co bylo, byla dobrá pověst a to, že mě obchodníci v bankách a investičních společnostech znali a důvěřovali mi. Když jsem jim řekl – prodávám ti toto – věděli, že se obchod zrealizuje.

Firmu Conseq jste založil se svými spolužáky z VŠE, jak jste si rozdělili role?
Vymysleli jsme to tak, že já se měl věnovat obchodování a brokerské činnosti, kolega Aurel Teppervien využil zkušenost s finančním řízením firmy a Jiří Kaňák měl na starost investiční bankovnictví a poradenství při financování. Každý jsme vložili vklad a založili eseróčko. Později se k nám přidal čtvrtý partner Tomáš Sysel. I když nám na začátku prognózoval, že nás nikdo nezná, že jsme „no name“ firma a nikdo s námi nebude obchodovat, prognóza mu nevyšla. Zhruba do roka odešel z banky a stal se čtvrtým společníkem a podílem na tvorbě zisku klíčovým zaměstnancem Conseq Finance.

Fotogalerie

Prý jste začali ve skromných podmínkách v kanceláři s prošlapaným linoleem.
Přesně tak, určitě si mnozí pamatují, jak vypadaly kanceláře ve státním podniku. Získal jsem kancelář v podniku zdravotnického zásobování v Hybernské ulici v Praze. Nastěhoval jsem se do jedné menší místnosti, kde byl jeden telefon, pořídil si starou tiskárnu, počítač a začal. Postupně jsme se rozšířili a po roce a půl roce jsme se už mohli přestěhovat do lepších prostor.

Neměl jste tehdy strach, že to nevyjde?
Měl jsem strach. Ze začátku jsem si to však nepřipouštěl, až po prvních dvou měsících. Bylo odvážné založit neznámou firmu a začít obchodovat s cennými papíry. Tehdy jsem nechodil skoro domů. Pracoval jsem od rána do večera, soboty neděle. Ale bavilo mě to. Když docházely peníze, říkal jsem si: „Tak, už musíš udělat nějaké obchody, zvednout telefon a obvolávat protistrany. První obchody jsem dělal přes tehdejší Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou. Složil jsem tam kauci pro případ ztrát a banka vypořádávala obchody, které jsem uzavřel.

Na prvním obchodu jste prý vydělal 14 tisíc korun, je to pravda?
Ano, pamatuji si dokonce, od koho jsem nakoupil a komu prodal. Byl to obchod s dluhopisy Moravskoslezských tepláren v objemu 20 milionů korun.

Byly to pro vás velké peníze?
Moc ne (smích). Byl to normální obchod. Takových obchodů musíte udělat hodně, rozdíl mezi nákupem a prodejem byl v té době běžně 0,05-0,10 procenta.

Čím vás kapitálové trhy přitahují, co vás na nich láká?
Teď už nevím. Tehdy mě asi lákalo to, že můžete rychle vydělat peníze, že pro mě bylo všechno nové.

Když se vám začalo dařit, kolik obchodů denně jste byl schopný udělat?Ze začátku to byly tak dva až pět obchodů denně a později to byly i třeba dvě desítky obchodů denně. Na přelomu milenia jsme dělali tak padesát až sto obchodů denně.

Jaké to bylo vydělávat najednou hodně peněz?
Byli jsme nadšení, člověk si na to zvykne. Firma vydělávala, ale první půl roku jsem si nevyplácel vůbec plat, až později a ne moc vysoký. Tehdy jsem byl hodně tvrdý i na kolegy, kteří měli už rodinu a chtěli si vyplácet peníze z firmy jako společníci. Já byl svobodný a neměl žádné závazky, takže jsem byl k potřebám ostatních necitlivý. Zbytečně tvrdý jsem byl i k první partě zaměstnanců.

Hádal jste se s kolegy?
Byli jsme v permanentní hádce (smích). Každý ze společníků měl vlastní vyhraněné názory, byli jsme mladí. Firmu jsme založili na základě kamarádství a nikoliv zkušenosti ze společné spolupráce. Ze začátku to bylo kreativní a bez nich by Conseq nikdy nevyrostl, ale naše ega na sebe postupně začala tak narážet, že to začalo být neúnosné. Takže na začátku tisíciletí se naše cesty rozešly a ve vlastnické struktuře zůstal z původní party jen Aurel Teppervien. Ale všichni jsme zůstali přáteli.

Jaký jste byznysmen, jste spíš sólový hráč?
I když si ze mě dělají ve firmě legraci, že chci stejně o všem vědět, myslím, že přehánějí. Tým je pro mě důležitý. Konec konců na dnešní podobě Consequ má minimálně stejný podíl jako já i Hana Blovská, která k nám přišla v roce 2000. Ve firmě nám jde hodně o vztahy, abychom byli firma spokojených a nestresovaných lidí. Dnes se konfliktům hodně vyhýbám, byly mi vždycky nepříjemné, ale dnes mi jde hodně o to, aby byla ve firmě pohoda, abychom si vyhověli. Nejde nám primárně o růst a zisky. Chceme, aby se firma chovala slušně, aby zaměstnanci i klienti byli spokojení.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

Další příběhy čtěte zde

Když se podíváte na dnešní kapitálové trhy, co se u nás změnilo?
V 90. letech se kapitálový trh hodně rozvíjel, dnes spíše umírá.

V čem to je?
Určitě v politické nepodpoře a velké nedůvěře v kapitálové trhy ze strany politiků, kteří nedovolili privatizovat velké státní firmy prostřednictvím burzy. To je jedna věc, která se na tom podepsala. Atmosféra nedůvěry je založená i na bouřlivých 90. letech, kdy skoro všechny státní podniky privatizované v kupónové privatizaci byly nějakým způsobem vytunelované a v rozptýleném vlastnictví (na burze) zůstalo pár firem. Případů s dobrým koncem, kdy majoritu získal vlastník tím, že zaplatil férovou cenu minoritním akcionářů, bylo jen málo. A do třetice se na tom podepsala i krize po pádu americké investiční banky Lehman Brother, kdy došlo ke střemhlavému propadu cen všech aktiv.

Vaše původní brokerská firma Conseq Finance je dnes neaktivní, utlumila činnost a od roku 2001 ji začal nahrazovat Conseq Investment Management a další související firmy. Proč? Byla to reakce na vývoj kapitálového trhu?
Jako brokeři jsme byli živi z poplatků za obchody a z marží mezi nákupem a prodejem při market makingu (tz. péče o kurz). Hodně jsme dělali obchody pro investiční společnosti, penzijní fondy, malé banky, kterých bylo na konci devadesátých let spousty. Na začátku milénia ovšem postupně zanikaly, nebo zfúzovaly do velkých bankovních skupin, které si své obchody začaly dělat samy. Tím se pro nás prostor výrazně zúžil.

Na začátku milénia navíc výrazně spadly české úrokové sazby, takže se značně utlumil i zájem zahraničních investorů o české dluhopisy. Proto jsme se rozhodli postupně brokerskou činnost utlumit a soustředili jsme se na investiční management, který je stabilnější a dlouhodobější. Dnes obhospodařujeme portfolia v celkovém objemu okolo čtyřiceti miliard pro zhruba 200 tisíc klientů.

Jsou Češi vůči kapitálovým trhům a investování na nich stále ostražití, nebo se to již zlepšuje?
Myslím, že se to zlepšuje. Někteří Češi se ale pouštějí do dobrodružství, které nejsou podle mě rozumné. Tím, že jsou na spořicích účtech nízké úrokové sazby, jsou ochotní investovat velké částky do různých vysoko úročených dluhopisů, což je na jednu stranu fajn, ale jen pro malou část majetku. Firmy v nižší ratingové kategorii nepřestanou krachovat a přijde-li recese, ne všechny dluhopisy, které jsou dnes vydávány, budou splaceny. Investici je potřeba diverzifikovat, rozložit riziko a nedávat do jedné investice podstatnou část svého majetku.

Co brát do úvahy, pokud se dnes někdo rozhodne investovat na finančních trzích?
Hlavně je důležité, aby každý znal to riziko a počítal i s negativním scénářem. Aby si uvědomoval, co se stane, když nastane negativní scénář – jestli je schopen se obejít bez peněz, které investoval na kapitálových trzích, nebo ne.

Kapitálové trhy jsou i o tom, že někdo musí prodělat, aby jiný vydělal. Jak to vnímáte?
Ono to tak úplně není. Vydělat by měli všichni. Dlouhodobý investor na tom, že koupí nějaký cenný papír, který generuje výnos – úrokový výnos u dluhopisů, dividendu u akcií.

Zde to není nulová hra, že jeden vyhraje a druhý prohraje. Cena dluhopisů a akcií je odvozená od budoucích zisků společností. Hra s nulovým koncem může být například u zlata nebo u komodit.

Když nastala krize, ti kteří nevydrželi, přišli o velké peníze. Dotklo se to i vás?
Určitě nás to hodně zabrzdilo a vrátilo zpět tak o dva roky. Ale já jsem optimista, myslím, že kapitálové trhy budou fungovat. Kdo si v roce 2007 pořídil diverzifikované portfolio, které doporučujeme, a investici neprodal, nebo dál pravidelně investoval a přikupoval cenné papíry, tak netratil. K dnešku jeho investice vydělala třeba 2,5procenta ročně, což sice není nijak závratné, ale v porovnání s dnešním úročením vkladů to není nejhorší. Je přitom třeba si uvědomit, že jsme prošli nejhorší finanční krizí za celou generaci.

Věříte, že taková další závažná krize nepřijde?
Já se jen bojím, že centrální banky a jejich politika nulových a záporných sazeb přivádí na trhy změny, které potlačují tržní síly a ovlivňují investory. Podporuje to růst cen některých aktiv, což se v reálné ekonomice může projevit nějakým průšvihem. Když přišla Evropská centrální banka s odkupem státních dluhopisů, neměl jsem z toho radost. I když to podpořilo trhy, je to podle mě krátkodobé řešení. Takováto politika centrálních bank potlačuje tržní síly a na ekonomiku to má mnohem menší vliv, než je prezentováno.

Zažil jste nějakou vlastní osobní krizi, kdy jste si říkal, chtěl bych něco jiného?
Pár chvil takových bylo, ale nic dlouhodobého. Firma je kus mě, když bych tento kus neměl, něco by mi chybělo. Nedokážu si představit, že bych už nic nedělal. Moc rád bych trávil v práci méně času, ale nejsem tak skvělý manažer, který si umí řídit svůj čas. Neumím se rozhodovat rychle a vše naplánovat. Hodně se teď věnuji synovi, na rodinu si čas udělám, ale na sebe a své koníčky stále nemohu najít čas.

Dnes jste bohatý člověk.
Ano, hmotnou nouzí netrpím. Peníze nevedou ke štěstí, to je otřepaná fráze, ale na druhou stranu usnadňují život. Můžete si dovolit to, co potřebujete. O penězích nemohu říci nic špatného, ale od určitého momentu přestávají být tou nejvýraznější motivací.

A co vás dnes motivuje?
Myslím, že to, co hledáme všichni – hledáme štěstí, vnitřní klid, přátelské vztahy ve firmě, aby to fungovalo v rodině, mezi přáteli, aby byl život hezký.

Autor:


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.