Je nejvyšší čas naplánovat dovolené

  • 3
Dlouho před začátkem léta, tedy právě v těchto dnech, by měl zaměstnavatel vybídnout podřízené, aby zapsali do připraveného harmonogramu svou představu, ve kterém termínu si chtějí letos vzít dovolenou.

Šéf, který zanedbá plánování dovolených, se vystavuje hned trojímu nebezpečí. V létě se mu může stát, že:

1) bude v jednom termínu postrádat více podřízených, než je pro chod oddělení, či dokonce celé firmy únosné

2) kolegové se krutě pohádají o nejzajímavější část prázdnin

3) stane se pro své podřízené navždy nepřítelem, když jim v hodině dvanácté odmítne dát dovolenou v požadovaném termínu

Nárok na dva týdny vcelku

Snad všichni zaměstnanci už dnes vědí, že o poskytnutí dovolené a jejím termínu rozhoduje vždy zaměstnavatel. Nemohou si tudíž diktovat, kdy a jak dlouho budou v létě odpočívat. Jedinou výjimku z této zásady představují ženy, jimž zaměstnavatel musí vyhovět, když požádají o dovolenou, která by přímo navazovala na skončení mateřské dovolené.

V podobné výhodě jsou ženy i muži na rodičovské dovolené. U ostatních pracovníků by měl zaměstnavatel při určování termínů dovolených přihlížet k úkolům, před nimiž podnik stojí, ale také k zájmům zaměstnance. Navíc musí respektovat zákoník práce a umožnit, aby každý pracovník čerpal nejméně jednou za rok dovolenou na zotavenou v rozsahu nejméně čtrnácti po sobě jdoucích kalendářních dnů. Není tudíž možné zaměstnancům rozkouskovat celoroční dovolenou po týdnech, pokud s tím výslovně nesouhlasí. Odporovalo by to smyslu dovolené, která se poskytuje "na zotavenou", tedy na řádný odpočinek při celoroční práci.

Pedagogové mají víc volna

Dovolená na zotavenou trvá ročně přinejmenším čtyři týdny, pokud zaměstnanec ve firmě pracoval celý kalendářní rok a odpracoval nejméně 60 dnů. U podnikatelských subjektů umožňuje zákoník práce tento zákonem garantovaný nárok na dovolenou o celé týdny zvýšit, což zaměstnavatel zakotví v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu. Důležité je, že nárok na delší dovolenou nelze ničím podmiňovat, týká se všech zaměstnanců podniku. U nepodnikatelských subjektů, například v úřadech veřejné správy, sice neexistuje možnost zvýšit zákonem daný nárok na dovolenou, ale už přímo v zákoně je zakotven nárok na pět týdnů dovolené ročně. Pedagogové a akademičtí pracovníci vysokých škol mají v kalendářním roce dokonce osm týdnů. Jestliže se někomu stane, že neodpracuje celý kalendářní rok, smí čerpat jen poměrnou část dovolené.

Počet dnů dovolené náležící člověku, který nesetrvá u podniku celý rok

roční nárok        4 týdny   5 týdnů   6 týdnů  8týdnů
na dovolenou
1                          1,5          2            2,5          3,5
2                          3,5          4            5             6,5
3                          5             6            7,5          10
4                          6,5          8,5        10           13,5
5                          8,5        10,5       12,5        16,5
6                          10         12,5       15            20
7                        11,5        14,5       17,5        23,5
8                        13,5        16,5       20           26,5
9                        15           18,5       22,5        30
10                      16,5        21          25           33,5
11                      18,5        23          27,5        36,5
12                      20           25          30           40
Za každý odpracovaný kalendářní měsíc mu náleží 1/12 dovolené za kalendářní rok. Ale i tady platí, že nárok na poměrnou část dovolené mají jen ti, kdo v podniku odpracují nejméně 60 dnů za rok. Pokud zaměstnanec nestihne odpracovat nejméně 60 dnů, například kvůli dlouhodobé nemoci, týká se ho "jen" dovolená za odpracované dny. Ta činí jednu dvanáctinu ročního nároku za každých 22 odpracovaných dnů. Například ten, kdo odpracoval za rok jen 40 dnů, má při čtyřtýdenní dovolené, obvyklé ve firmě, nárok jen na 1/12 z 20 pracovních dnů, tedy na půl druhého dne.

Umožnit vybrání dovolené

Bez ohledu na délku dovolené má zaměstnavatel povinnost oznámit pracovníkovi termín nejméně 14 dnů před jejím začátkem. Tuto lhůtu lze zkrátit jen se souhlasem odborů. Platí však, že když podnik oznamovací lhůtu nedodrží, musí pracovník stejně odejít na dovolenou v určeném termínu. Z popudu nespokojeného zaměstnance pak může zaměstnavatel dostat za porušení zákona až čtvrtmilionovou pokutu od úřadu práce. Vedoucí pracovníci by měli ve vlastním zájmu dbát na to, aby splnili zákonem danou povinnost určit zaměstnanci čerpání alespoň čtyř týdnů dovolené v roce, pokud na ně má nárok.

Když tak neučiní, musí mu firma takzvanou zaručenou část dovolené poskytnout v příštím roce. Jestliže ji zaměstnanec nevyčerpá ani pak (například kvůli rychlému ukončení pracovního poměru, pro překážky v práci na straně zaměstnance či prostě jen proto, že mu ji šéf opět nenařídil), vzniká mu nárok na proplacení "staré" dovolené. Finanční náhrada odpovídá stejně jako v případě řádné dovolené průměrnému výdělku.

Jaký je problém např. težce vydělávajících manažerů?....Umění si dostatečně odpočinout. Více v přiloženém článku ZDE