A kdo na ně poukazoval a hlasitě protestoval, měl značné potíže, byl šikanován. Ten známý po jisté době protestů raději sám dal výpověď. Ale co se nestalo?
Řekli mu: „Kdo sám dá výpověď, bude znemožněn v ostatních firmách a už se nemůže nikdy vrátit zpět.“ No, dobře. Ale byli tam jiní zaměstnanci, kteří byli vedením po zásluze propuštěni pro velké chyby. Ti se ovšem vrátit mohli, pomlouváni nikde nebyli. Známému to vrtalo hlavou: „Já, který chyby nedělal, zpět nesmím, ale ti neschopní ano.“ Tato zdánlivá podivnost má svou logiku. Není morálně omluvitelná, je však vysvětlitelná.
Ten, kdo odešel sám, na vlastní žádost, projevil samostatnou vůli, dovolil si využít své zákonné právo a na jeho základě se „protivit panstvu“ ve vedení firmy. Odmítl jim dělat šaška. Kdežto ti vyhození byli propuštěni na základě aktu vůle tohoto „panstva“.
 |
Nikdy neřeknu šéfovi ne. Přinést šéfovi poštu v zubech, protože se mu to líbí? |
Neprotivili se - a neupadli tudíž v takovou nemilost. Taková situace hodně vypovídá právě o managementu oné firmy. Dá se o něm prakticky s jistotou říci, že jeho členové trpí zastydlými vlastnostmi partajníků: arogantní povýšeností, neochotou ke svobodné výměně názorů, preferováním subjektivních známostí před objektivními pravidly.
Pro vás zaměstnance platí rada: Nelitujte námahy a vyhněte se takovým na sto honů. Vybírejte si k sobě své optimální nadřízené celý svůj pracovní život. Ano - oni vás platí, oni vám tedy nakonec až do výše vašeho platu poroučejí; ale až po svobodné diskusi. A v rámci předem stanovených jasných pravidel - i kdyby jim uplatnění těchto pravidel mělo přinést i hodně velké obtíže.
Střezte se těch, kteří místo vlastní následné klidné protiargumentace raději volí cestu umlčování vašich argumentů - dělají to jen ti, kteří sami rozumné protiargumenty nemají. A neztrácejte naději - kdo usilovně hledá férovou práci, ten nakonec najde.
