Je vhodné, aby měl podřízený lepší hodinky nebo auto než šéf?

- Dobře se ví, že například tenista z první desítky světového žebříčku by se neměl ubytovat, kde ho napadne. Sluší se, aby byl v pětihvězdičkovém hotelu, stejně jako jeho podobně úspěšní kolegové. Naopak ten, který je na dně takového pořadí, by ve stejně luxusním hotelu působil jakoby nepatřičně. Platí podobná nepsaná pravidla i v zaměstnání, ve vztahu podřízeného a nadřízeného? Odpověď není jednoznačná.

Na podnikovém parkovišti stojí nejčastěji starší škodovky a zahraniční vozy. Řadový účetní si pořídí nové BMW. Co to udělá se vztahy na pracovišti? V Čechách taková situace vyvolá často vlnu závisti a pochybností, kde na to ten člověk vzal. V zahraničí si naopak lidé spíš řeknou, že je šikovný, když se mu tak daří. "Je zajímavé, že sto tisíc korun uložených v kvalitních knížkách závist nevyvolá, ale když se promění stejná suma na značkové hodinky, je to jiné," říká jednatel personálně - poradenské společnosti Catro Martin Vosecký. "Společenské rozdíly ve vzdělání, postavení a příjmech se v tuzemsku navenek velmi zřetelně demonstrují. Zejména tituly, drahá auta, osobní známosti s vlivnými lidmi, jsou ty nejčastější symboly, které Češi dávají na odiv svému okolí," uvádějí autoři knihy Interkulturní komunikace v řízení a podnikání Ivan Nový a Sylvia Schroll. Svoje mínění dokládají zkušeností rakouského obchodníka s potravinami: "Jsem často překvapen, jak se v Čechách presentuje bohatství. Jednou jsem se setkal se zákazníkem, který se mne hned zeptal: No, jakýpak máte služební vůz? Hádejte, co mám já?

A ukázal hrdě na nový německý luxusní vůz, zcela osamělý na parkovišti." Takové chování, typické pro manažery počátku devadesátých let, kteří si mnohdy nechávali na rukávech nášivky značek drahých obleků, už naštěstí hodně pominulo. "Znám hodně vysoce postavených lidí, kteří sakům, značkám aut či hodinek nepřikládají vůbec žádnou důležitost. A taky už mám za sebou tu zkušenost, že lidé, kteří jezdili v drahém autě a neměli na to, na to nakonec dojeli," uvádí psycholog Slavomil Hubálek.

Tendence přisuzovat věcem větší význam, než si zaslouží, začíná už ve školních lavicích. "Posunování hodnot od skutečně důležitých věcí k nedůležitým sledujeme už u dětí. Vyčleňují z kolektivu spolužáky třeba jen proto, že jim rodiče nemohou koupit drahé boty. Takové chování považuji za velmi špatné a myslím, že rodiče by měli důsledně vést děti k tomu, že je důležitější, co člověk nosí v hlavě než na hlavě," říká Slavomil Hubálek.

Ve společnosti se však projevuje spíše u starších lidí také druhý extrém. "Tendence neodlišovat se, neukazovat ani trochu skutečný majetek je pozůstatek socialistického rovnostářství," vysvětluje socioložka Jitka Havlová.

Jak je to v cizině?
Nedá se říct, že by se materiálním věcem přisuzovalo důležitější postavení výhradně jen v tuzemsku. "Když k nám přijeli na pracovní cestu zahraniční partneři, vzali jsme je také na návštěvu do rodin. Kolega z ciziny nemohl pochopit, že bydlím v rodinném domku ve vilové čtvrti a šéf jen v panelovém domě," vzpomíná vedoucí oddělení jednoho strojírenského podniku, který si nepřál být jmenován. "Můj zahraniční známý na manažerské pozici ve velkém koncernu si pořídil lepší auto než šéf koncernu. Pak se začaly dít věci - i drobnost zavdala příčinu k nepříjemnosti, raději auto po dvou měsících prodal a zařadil se," vzpomíná Martin Vosecký. Opačné zkušenosti má psycholog Slavomil Hubálek: "Těsně po revoluci jsem s ministrem zdravotnictví jako jeho mluvčí projel řadu zemí a setkal jsem se s mnoha vysoce postavenými lidmi. Překvapilo mě, jak v době, kdy v tuzemsku kdekdo dával na odiv svoje příjmy drahými hodinkami a obleky, nás tam přijímali neformálně oblečeni."

Dobrý šéf nezávidí
To, jak nadřízení nesou například nákladnější odívání nebo lepší auta podřízených, vůbec nezáleží na velikosti, původu nebo zaměření firmy, ale výhradně jen na kvalitách šéfů. "Neslyšela jsem, že by ve firemních manuálech bylo něco o tom, jaké obleky mají nosit šéfové a jaké podřízení. Bývá tam ale zmínka o tom, že je potřeba obleky nebo v případě žen kostýmky nosit, protože například v bankovnictví je oblečení pracovníků hodně formalizováno," uvádí personální konzultantka Michaela Krčmová. "Boty, hodinky, auta jsou jen vnějším výrazem určité sociální pozice. Potřebují ji manifestovat často jen takoví vedoucí pracovníci, kteří si jinak nejsou jistí svou šéfovskou autoritou vyplývající ze znalostí a schopností," vysvětluje Jitka Havlová. Pro profesionála v pravém slova smyslu nejsou lepší hodinky než má on na ruce jeho podřízeného žádným problémem, u neschopných to je naopak. "Mizerní šéfové se tak vyžívají na pronásledování a potírání naprostých ptákovin, místo aby se soustředili na to k čemu jsou - k vedení lidí, budování týmů a dosahování výsledků," říká Martin Vosecký. "Šéfovi Dominka Haška je jistě úplně jedno co má Hašek na sobě, či jakým extravagantním sporťákem jezdí, on potřebuje aby nepouštěl góly, družstvo vyhrávalo, protože pak přijdou sponzoři a s nimi peníze i sláva," dodává