Rodák z Nového Veselí u Ždáru nad Sázavou se původně na Vysočině vyučil řezníkem. Zkoušky složil v časech tuhého komunismu, v létě roku 1950. Bylo mu 19 let a o své budoucnosti měl jasno.
„Věděl jsem, že komunismus není něco, v čem bych chtěl vyrůstat. Ale nevěděli jsme, jak dlouho potrvá, zda padesát, sto nebo sto padesát let. Jestli když odejdu, někdy ještě uvidím rodiče, sourozence. Takže lehké rozhodování to nebylo,“ vzpomíná Josef Chromý ve videodokumentu, který zveřejnil na svých webových stránkách.
Ještě v roce 1950 se rozhodl pro ilegální přechod hranic. „Přes hranici utíkal se dvěma kamarády. Jednoho postřelili, druhého chytili. Byl jediný, komu se podařilo hranici překročit,“ říká Chromého manažer Jan Pešl ve videu natočeném pro Playtvak.cz.
Josef Chromý se nakonec rozhodl začít nový život v Austrálii. „Považoval jsem ji za dost vzdálenou od komunistů a taky za mladou zemi se spoustou příležitostí,“ vzpomíná.
Své první peníze si vydělal v tasmánské továrně na azbest a snažil se ušetřit nějaký kapitál pro rozjezd vlastního podniku. „Byl jsem tu dva roky, neuměl jsem jazyk, neměl jsem peníze. Našetřil jsem si 270 liber (australská libra byla předchůdce dnešního australského dolaru – pozn. red.) a myslel si, že jsem s tím připravený začít podnikat. Tak jsem si pronajal malý krámek,“ vypráví Josef Chromý.
Ve skromných poměrech začal s řeznickou výrobou. U zákazníků měly úspěch jeho receptury na moravské uzené a pražskou šunku. Postupně se stal největším soukromým zaměstnavatelem v Tasmánii. Dával práci 530 lidem, zpracovával 700 tun masa týdně, roční obrat dosahoval 80 milionů dolarů.
V roce 1993 uvedl svou společnost Blue Ribbon na australskou burzu. Tehdy mu bylo 63 let a výnos z akcií by mu zajistil klidný důchod. Josef Chromý se však peníze rozhodl investovat. Jeho zrak padl na upadající tasmánské vinařství.
To tehdy nebylo zrovna v dobré kondici. Malé firmy bojovaly s náklady i kvalitou a obtížně hledaly odbyt. Josef Chromý malé podniky skupoval, ekonomicky ozdravoval, konsolidoval a – prodával.
Po sérii transakcí si nakonec ponechal jediné vinařství. To, které nese jeho jméno: Josef Chromý Wines. Zaměřuje se na odrůdy Rulandské modré (Pinot Noir), Chardonnay, Ryzlink rýnský, Rulandské šedé a Sauvignon. A kromě lva na etiketách je odkaz na jeho rodnou vlast patrný i z názvů produktových řad jeho vín.
Základní vína nesou jméno Pepik. Ta prestižní Josef Chromy. A vybraná řada z nejlepších hroznů vybraných ročníků připomíná jeho rodné město. Vlastně se jmenuje Žďár, ale v přepisu pro lepší anglickou výslovnost je na etiketě napsáno Zdar. Což je slovo, které mimochodem vystihuje zároveň i úspěch podnikatele Josefa Chromého.
