Kancelář v obýváku?

Ještě nedávno byly pod pojmem domácí práce chápány téměř výhradně ženské aktivitu, nezbytné pro bezproblémový chod domácnosti. To však dnes neplatí. Se vstupem personálních počítačů do domácností se rozšiřuje i práce na dálku, odborně nazývaná telework, a nové technologie mění bydliště v domácí kancelář

Práce doma je v podstatě otevřena pro každého, kdo vlastní počítač a telefon. Mnoho profesí funguje na principu výměny informací, služeb nebo zboží a není přitom nutné, aby odpovědný pracovník trávil čas v kanceláři. Řada zaměstnavatelů zejména v Americe už pochopila, že pokud jeho zaměstnanci mohou pracovat doma, šetří on i oni. Ani někteří tuzemští zaměstnavatelé nevyžadují striktně stálou přítomnost zaměstnanců u kancelářských stolů, a kde to charakter úkolů dovoluje, tolerují práci doma. Nemusí platit za pronájem kanceláří, kupovat počítač. "Rozumný zaměstnavatel ocení výsledky, a ne čas proseděný v kanceláři," říká personální konzultantka Michaela Krčmová z Prahy. Rodinný obývák se stává pracovištěm pro právníky, poradce, účetní, projektanty, dá se z něj řídit cestovní kancelář i marketingová firma. Domácí kancelář má některé speciální nároky nejen na prostor, vybavení i mezilidské vztahy. Musí se jí přizpůsobit nejen pracovník, ale i jeho rodinné zázemí a jisté pochopení musí projevit i sousedé. Někteří si totiž dokážou stěžovat na hluk i u toho nejmodernějšího počítače nebo jako obyvatelé jednoho vinohradského činžáku - "že se jim po domě courají cizí lidé", i když jde jen o několik návštěv za týden. Pro část populace odchované reálným socialismem je ještě dnes poněkud podezřelý člověk, který nechodí do pravidelného zaměstnání a přitom nevypadá, že by byl na hranici bídy.

Práce doma má výhody

Spojení pracoviště s bydlištěm má mnoho kladů pro jednotlivce, zaměstnavatele i společnost. Zkušenost lidí, pracujících doma je v tom směru jednoznačná. Práce na dálku totiž umožňuje přizpůsobit pracovní aktivitu osobním dispozicím, potřebám a zvykům: není třeba vstávat do temného rána, denní rytmus práce je možné přizpůsobit rodinnému a volným dnem nemusí nutně být sobota a neděle. Šetří se čas, který jinak pohltí přesuny na pracoviště a zpět, snadnější je i soustředění, protože nevyrušuje kolega, který si přišel popovídat právě ve chvíli, kdy jde práce od ruky. Na domácích pracovních místech vydělává celá společnost také proto, že tímto způsobem může zařadit do pracovního procesu i skupiny, které by pro svou situaci byly zaměstnávatelní jen obtížně, což se týká zdravotně handicapovaných a také matek, které nemají komu svěřit dohled nad dětmi. Ve Švýcarsku podobně řeší zaměstnávání obyvatel horských samot a ve Švédsku lidí z řídce osídleného území kolem polárního kruhu, pro které jsou pravidelné cesty do zaměstnání nedostupné pro přírodní podmínky.

Opravdu to nemá chybu?

"To se tak někdo má," říkají si ostatní, kteří po pět dní v týdnu zaplňují dopravní prostředky při cestě do zaměstnání. I domácí kancelář však má svá úskalí. "Schází mi nejvíc stálý kontakt s lidmi, protože jsem byla zvyklá pracovat v kolektivu a srovnávat své výsledky s ostatními," říká Vlasta Čížková z Brna. Socioložka Jana Dufková, která se ve výzkumu zabývala prolínáním pracoviště a bydliště, upozorňuje, že minimalizace sociálních kontaktů se může stát sociální pastí a vyústit až v poruchy komunikace a pocity osamění. Pravidlem nemusí být ani větší možnost věnovat se rodině, protože počítačový workholik nakonec tráví u počítače víc času, než kdyby dojížděl do zaměstnání,. Ve vyřizovatele vzkazů, opatrovatele domácích zvířat a příjemce pošty se může ochotný člověk stát pro sousedy, kteří jdou do "opravdového" zaměstnání - je totiž vlastně doma a má čas. Výhoda klidu domácího pracoviště je pak pro něho ztracena.

Pro každého práce doma není

Z mezinárodních studií je zřejmé, že lepší koncentrace na pracovní úkoly zvyšuje produktivitu domácí kanceláře až o šedesát procent a v průměru se za dvacet pět pracovních hodin doma udělá stejně, jako na normálním pracovišti za čtyřicet. Domácí kancelář není řešením pro všechny. Nehodí se pro ni ten, kdo potřebuje být kontrolován, nevěří svým schopnostem, neumí si sám práci zorganizovat. Pro programátora Lubora Bendu bylo důležité zvyknout si spoléhat jen sám na sebe - nikdo mu nesežene zakázky, nezaplatí daně ani pojištění. Musel se rozloučit s pravidelným měsíčním příjmem a s finančními prostředky, musí hospodařit v horizontu nejméně jednoho roku, je však svobodnější, samostatnější a spokojenější. Většina těch, co už doma pracují, by neměnila. "Už bych se nechtěla vrátit, i když pracuji vlastně víc než mí bývalí kolegové, kterým běží plat, i když u kávičky probírají televizní program nebo sportovní výsledky," říká Jana Neumanová. Práce doma, zdánlivě tak pohodlná, vyžaduje velkou sebekázeň a pracovní disciplínu, i když příjemné pracovní podmínky přímo svádějí k jejímu porušení. Odkládat pracovní úkoly, "až se bude chtít", a potom těsně před termínem "nestíhat" je velmi neprozíravé. Nedostatek seriózního přístupu je možné snad dlouhodobě zamaskovat při práci v týmu, ale ne když člověk pracuje jenom sám za sebe. "Nejdřív jsem si musela stanovit časový rozvrh a naučit se ho dodržovat - v určitou dobu se soustředit na práci a nenechat se rozptylovat domácností, zahrádkou nebo telefony," uvádí Ivana Kollmannová z Prahy.