Kdo je silnější

Proč kolega sedí na vysoké židli, poplácává vás po rameni a hledí vám přímo do očí? Jde o přesilové hry, bez kterých se neobejde snad žádné jednání.

Silný drtí slabšího. Nebo mu naopak „velkoryse“ pomáhá a nechává ho k sobě vzhlížet. Slabý se snaží silnějšího sejmout, aby sám posílil, anebo se k němu přidá, aby těžil z jeho postavení.

Chodí to tak v přírodě i mezi lidmi. „Je to základní instinkt nás všech. Každý živočich si chce vybudovat dobré místo ve skupině. Ani člověk to neumí zcela potlačit. V práci k tomuto boji zneužíváme své postavení, a proto ho právě tady vnímáme jako nerovný a neetický,“ říká Martin Heger, jednatel personální společnosti Heger & Partner.

Kdo hraje přesilovku?
K posílení své pozice nepoužíváme zuby nebo zbraně, ale skrytou manipulaci. Psychologie mluví o „přesilových hrách“. „Jde o taktiky v mimoslovní komunikaci, kterými se druhého snažíme vmanipulovat do nevýhodného postavení,“ vysvětluje personální konzultant Tomáš Libert ze společnosti Force 1. Příkladem takové manipulace může být zabírání osobního prostoru druhého, zastrašování, či naopak podlézání.

„Hry se tomu říká proto, že akci většinou střídá protiakce a záleží na pevnějších nervech či odhodlání, kdo nakonec zvítězí,“ doplňuje Tomáš Libert.

Že podobné „hry“ nehrajete? Z omylu vás možná vyvede následující přehled typických situací:

Slovní hry
„Tak inteligentní člověk jako vy s tím přece musí souhlasit.“ „Myslel jsem si, že jste lepší.“ „Pokud se vám to nepovede, tak za mnou nechoďte.“ Všechny tyto věty mají něco společného - cíl s druhým manipulovat. V prvním případě jde o odvedení pozornosti, ve druhém o výčitku, třetí je výhrůžka. O snaze druhého „převálcovat“ a dostat ho tam, kam potřebujeme, svědčí i vnucování vlastních postojů („bez tebe se to nepovede“), urážky či zlehčování jeho slov („kdo ví, jak to vlastně je“). Manipulaci lze snadno vyčíst také z intonace - i neutrálním větám lze dát podbízivý, pohrdlivý či autoritativní význam.

Hry gest
Jestliže někoho při podání ruky chytnete za rameno nebo podané ruce přiklopíte svou levou dlaní, dáváte tím najevo, že dotyčného „máte v hrsti“.

Kdo je v dané chvíli dominantní, je patrné i z očí. Ten silnější neuhýbá pohledem, respektive udrží pohled do očí delší dobu. Uhne-li, tak jen do strany. Sklopení očí je gestem podřízenosti.

Prostorové hry
Šéf sedí na vysoké, bytelné židli, vy v nízkém křesle. On má za stolem prostor velikosti celé vaší kanceláře, vy se tísníte u stěny blízko dveří. Z rozmístění kanceláře je patrné, kdo má právě převahu.

K manipulaci slouží také narušování osobního prostoru. Kdo vás chce oslabit, sedne si za váš stůl nebo naruší vaši intimní zónu (v okruhu asi půl metru od těla) a tím vás buď znejistí, či vám jinak vnikne do soukromí.

Časové hry
Koho na sebe necháme čekat, tomu dáváme najevo svou převahu. K některým lidem si nedovolíme přijít pozdě, u jiných je to pravidlem. Nechat podřízeného čekat před vraty kanceláře je obvyklou součástí silové hry některých šéfů. Ještě dříve, než se s vámi setkají, dají vám najevo svou nadřazenost.

Majetkové hry
Majetek je symbolem společenského úspěchu. Kdo přijede v novém, luxusním autě, má větší šanci, že získá převahu. Podobně funguje oblečení či mobilní telefon. Manažeři či třeba podomní prodejci, kteří jsou pro jistý druh manipulace cíleně školeni, proto vždy chodí v perfektně padnoucích oblecích.

K manipulaci máme sklon, pokud dáváme luxusní předměty druhým záměrně na odiv.

Tři základní pravidla, jak se bránit manipulaci:
- Být diplomatický,
- být upřímný a nesnažit se být konfliktní.
- oponujte stručně, jasně, ale hlavně stále slušně.

, ,