I hádky bývají užitečné
Když se například střetnou dva názorové proudy, argumenty, které z dohadování vzejdou, mohou posunout problém dál. Tuto situaci je přesnější nazývat spíš než hádkou výměnou názorů.
Kolegové na sebe třeba i zvýší hlas, ale věci se vyjasní a vyřeší bez následků a zášti či osobních antipatií, život jde dál. Důležité je, aby dohadující se odešli od "čistého stolu" a nezačali přenášet pracovní problémy do oblasti běžné lidské komunikace. Jinak řečeno, aby hádka o podobu zpracování výkazů byla v kuchyňce při vaření kávy zapomenuta a "rivalové" byli schopni popovídat si a zavtipkovat třeba na účet včerejšího televizního seriálu.
Zapomeňte na zášť
Problém je, když se do sporu vloudí osobní rozměr, konflikt doutná, začíná žít svým životem, ve vlastním světě, s vlastními pravidly a nemá racionální základ. Takový typ hádek, které zamořují pracovní prostředí jako jedovatý plyn, je pro firmu naopak vyčerpávající až zničující.
Kolektiv přestane táhnout za jeden provaz. Jeho členové si dělají naschvály, často se rozdělí na několik táborů, příznivců jednoho z názorů, které byly na počátku předmětem sporu. Stává se dokonce, že první spor vyšumí, je zapomenut, ale nevraživost zůstává.
"V malé společnosti, kde jsem pracovala, vznikl spor kvůli tomu, zda na určitou práci najímat externí firmu, nebo ji dělat vlastními silami. Majitelé nebyli schopni se dohodnout. Navíc zaměstnanci, kterým by přibylo úkolů, se začali bouřit, že nejsou ochotni za stávajících podmínek učit se nové věci. Někteří dokonce hrozili odchodem," vzpomíná Jana Novotná. Ve firmě vzniklo dusno. V té době se Jana rozhodla z firmy odejít. Ve společnosti to prý nakonec dopadlo docela dobře. Na práci byli přijati noví zaměstnanci a ovzduší se uklidnilo.
Pomůže mediátor
Spory vznikají často i mezi manažery. Vře to například ve chvíli, kdy si jeden - mladší a méně zkušený - myslí, že mu do jeho práce nesmí nikdo mluvit. Naopak starší, zkušenější cítí potřebu poučit, respektive prosadit svůj názor. Konflikt je na světě. Někdy nesmiřitelný.
Řešením, jak z toho ven, může být mediace, tedy způsob řešení sporů prostřednictvím třetí, nestranné osoby, takzvaného mediátora. Tato metoda vznikla ve Spojených státech amerických v 70. letech minulého století původně k řešení sporů mezi manžely. Osvědčila se a později pronikla také do firem. Slouží jako pomocník při řešení hádek, které se dostanou do fáze, z níž už obě dohadující se strany neumějí najít cestu ven, často proto, že spolu úplně přestanou komunikovat.
. Seznam mediátorůnajdete například na webových stránkách Asociace mediátorů http://www.amcr.cz/, v sekci Akreditovaní mediátoři http://www.amcr.cz/mediace/akreditovani-mediatori/seznam.php |
Mediátor je prostředník, to znamená, že spory za zúčastněné neřeší a nemá pravomoc jako soudce rozhodnout, na čí straně je pravda. S nadsázkou řečeno, „čistí vzduch“. To znamená, že nestranně „kočíruje“ proces tak, aby hádající se přesvědčil vzdát se emocí, kvůli kterým nevidí řešení přijatelné pro obě strany.
Mediátoři se využívají hlavně při chronických sporech, které doutnají pod povrchem a hrozí přerůst ve velký požár. Často jsou to hádky mezi nadřízeným a podřízeným nebo dokonce mezi šéfem a celým jeho pracovním týmem. Podle průzkumů až osmdesát procent sporů s mediátorem najde řešení.
