Kdy je, a kdy není školení povinné?

Celý příští týden až do neděle budete na školení, oznámí šéf své účetní. Paní účetní se na to ale příliš přívětivě netváří. Může zaměstnavatel školení pracovníkům nařídit, a jak je to vlastně s jejich uvolňováním na ně či studium při zaměstnání?

V některých firmách velmi dbají na školení zaměstnanců, jinde se o ně musí starat pracovníci sami. Zákoník práce rozlišuje mezi zvyšováním kvalifikace, které může zaměstnavatel pracovníkovi umožnit, a prohlubováním nebo rozšiřováním kvalifikace, jež mu může zaměstnavatel nařídit. V každém případě musí firma zabezpečit zaškolení a zaučení zaměstnanců. Je bezplatné a zaměstnavatel je povinen o něm vydat zaměstnanci při skončení pracovního poměru potvrzení. Podobně je tomu i při zaučení zaměstnance, který přechází na nové pracoviště nebo na nový druh práce.

Prohlubování kvalifikace

Vedení firmy může nařídit pracovníkovi účast na školení či studium, ve kterém si prohloubí kvalifikaci pro práci sjednanou v pracovní smlouvě. To znamená, že účast na takovém školení je povinností vyplývající z pracovního poměru. Když se pracovník školení neúčastní nebo z něj předčasně odejde, lze to pokládat za porušení pracovní kázně a neomluvenou absenci, se všemi důsledky, které z toho plynou. Do této skupiny patří různá počítačová školení, jazykové kursy nebo školení nových předpisů, které potřebují znát zaměstnanci pro svou pracovní činnost, například školení mzdových účetních, doškolovací kursy pro řidiče, svářečské kursy a podobně. Školení se posuzuje jako výkon práce, a to znamená, že pokud trvá déle, než je pracovní doba zaměstnance, jde o práci přesčas. Když má pracovník nárok na příplatek za práci přesčas, náleží mu kromě mzdy i tento příplatek. Pokud se školení koná v jiném místě, než je pravidelné pracoviště zaměstnance, musí pracovník souhlasit s pracovní cestou. Jeho neochota by však mohla být důvodem k přeřazení na jinou práci odpovídající pracovní smlouvě nebo k výpovědi pro neplnění požadavků zaměstnavatele pro řádný výkon práce. V případě prohlubování kvalifikace nemůže požadovat zaměstnavatel, aby pracovník podepsal závazek o setrvání v organizaci, a nemůže po něm chtít ani finanční náhradu za náklady vynaložené na školení. Výjimku tvoří případy, kdy náklady na prohlubování kvalifikace dosahují alespoň 100 000 korun. Ale pak nemůže zaměstnavatel uložit zaměstnanci, aby se takového školení zúčastnil, nýbrž se s ním musí na účasti dohodnout. Podle novely zákoníku práce však může firma v těchto případech sjednat s pracovníkem konkurenční doložku (k pracovní smlouvě), a tím zaměstnance po stanovenou dobu zavázat k setrvání v organizaci po návratu ze školení. Tato doložka zabrání pracovníkovi, aby hned po získání nových poznatků neodešel ke konkurenci.

Zvyšování nebo získání nové kvalifikace

Když má zaměstnavatel zájem na dalším vzdělávání pracovníka, může s ním sjednat dohodu o zvýšení kvalifikace třeba studiem na vysoké škole. Účast na studiu je považována za překážku v práci na straně pracovníka a zaměstnavatel mu může poskytnout pracovní úlevy a hmotné zabezpečení podle platné vyhlášky. Pracovní úlevy se liší podle druhu studia, různým typům odpovídá různý rozsah úlev - čerpání pracovního volna, náhrada mzdy, případně výše studijního příspěvku. Zaměstnavatel musí kontrolovat průběh a výsledky studia. Pokud například pracovník delší dobu neplní bez vážného důvodu studijní povinnosti (například neskládá předepsané zkoušky), může mu přestat zaměstnavatel poskytovat úlevy a hmotné zabezpečení. Stejný dopad může mít také například náhlá zdravotní indispozice pracovníka, když přestane být dlouhodobě způsobilý pro výkon práce, pro kterou si zvyšuje kvalifikaci. V kolektivní smlouvě nebo ve vnitropodnikovém předpisu může zaměstnavatel stanovit pracovníkovi ještě výhodnější podmínky, než stanoví příslušné předpisy. Náhrada mzdy však nesmí překročit výši průměrného výdělku a náhrada cestovních výdajů nesmí být vyšší, než určují příslušné předpisy.

Školení jiných organizací

Uvolnění zaměstnance na školení pořádané například hasiči, Červeným křížem, Svazarmem a podobně je vždy závislé na dohodě se zaměstnavatelem. Ten může poskytnout zaměstnanci neplacené volno nebo mu umožní zaměstnanci poskytnuté volno napracovat či čerpat pro tento účel dovolenou. Výjimku tvoří pouze školení pořádaná odborovými organizacemi, která se pokládají podle vyhlášky číslo 172/1973 v platném znění za překážku v práci v obecném zájmu. Zaměstnavatel by měl ve všech případech rozlišovat, o jaký druh školení jde, a podle toho požadovat na pracovníkovi náhrady nebo trvat na jeho setrvání v organizaci i po skončení studia. Právě v těchto situacích nemají mnozí zaměstnavatelé jasno a často neoprávněně požadují na pracovnících úhrady vynaložených nákladů na školení nebo podpis dohody o dalším setrvání v podniku.

Musí se pracovník podílet na náhradě školení?

1) Zaměstnavatel uloží mzdové účetní účast na týdenním školení, které se týká nových daňových a právních předpisů souvisících s její činností. Zaměstnavatel na ní nemůže požadovat žádné úhrady nákladů školení ani závazek, že po určitou dobu setrvá v organizaci, protože náklady spojené se školením nedosáhnou částky 100 000 Kč.

2) Firma dohodne se zaměstnancem ve vedoucí funkci, že se zúčastní manažerského kursu pořádaného renomovanou zahraniční společností. Částka za školení, jehož součástí je i pobyt v zahraničí, je 100 000 Kč. V tomto případě může zaměstnavatel sjednat podle zákoníku práce se zaměstnancem písemně dohodu o setrvání v podniku.