Stěžují si, že ostatní chodí pozdě, v práci se flákají nebo si vyřizují své soukromé věci. Diví se a nadávají. Neuvědomují si, že oni byli první, kdo přišel pozdě, nebo že si v práci také řešili své soukromé věci. To, že je člověk šéf, ho neopravňuje k tomu, aby dělal něco extra. Tak to prostě nefunguje!
Počítejte s tím, že chcete-li, aby lidé chodili včas, a sami budete chodit pozdě, nepůjde to. Budete-li požadovat upřímnost, ale sami budete lhát, nepůjde to.
Budete-li chtít, aby vám ostatní naslouchali, ale vy jim naslouchat nebudete, zase to nepůjde. Manažeři, kteří vyhlásí nové pravidlo a jsou první, kdo ho poruší, jsou v Česku v naprosté přesile. Řeknou A a udělají B. Takovým lidem nikdo nevěří ani je nebere vážně. A protože zaměstnanci napodobují své šéfy, i oni považují za normální říkat A a dělat B.
Manažer, který nechápe svůj vliv (tedy, že si za to může sám), jim nevěří, lpí na dodržování směrnic a prohřešky tvrdě trestá. Odměnou mu je pasivita lidí, které takové chování a ani taková práce nebaví.
Velké změny v odškodňování pracovních úrazů. |
Až zase budete nadávat na své kolegy a podřízené, zastavte se na chvíli a zamyslete se, zda se náhodou nechovají přesně jako vy. Nebo jinak. Zamyslete se nad tím, jak chcete, aby se ostatní chovali, a začněte s tím jako první.