Klamete tělem? To se však musí umět!

Gesta a výraz tváře. Jsou chvíle, kdy si je člověk zvlášť uvědomuje a pokouší se je pečlivě kontrolovat; například u pohovoru s personalistou při výběrovém řízení, při důležitém firemním či obchodním jednání. A snaží se jich využít samozřejmě ve svůj prospěch. Jenže tady většina lidí narazí. Ovládat řeč těla a rozumět jí, to není tak snadné, jak se na první pohled zdá.

Mnutí nosu, protírání očních víček či uhýbání pohledem prý prozrazuje lháře, nebo alespoň uhýbavost. Zkřížené paže před tělem zase vytvářejí bariéru v komunikaci, člověk se tak distancuje od toho, co je mu sdělováno, zaujímá odmítavé stanovisko. Není však omylem takto člověka podle jednotlivých gest hned soudit? „Většina lidí dělá často tu chybu, že si v příručkách o řeči těla vyberou jeden prvek, ať je to gesto rukou, nebo výraz tváře, jehož význam pak přeceňují. Jeden prvek totiž nemá takřka žádnou výpovědní hodnotu,“ říká psycholog Vladimír Täubner, který vyučuje řeči těla. „Gesta i mimiku je třeba vnímat komplexně s ostatními projevy těla a řeči,“ zdůrazňuje.

Podle něho řeč těla člověk obvykle ovlivňuje minimálně nebo vůbec. Dost dobře ji lze ovládnout pouze dlouhodobým výcvikem a schopností regulovat své emoce. Projev těla je tím přesvědčivější, čím více člověk věří tomu, co říká.

Jsou gesta, kterých je lepší se vyvarovat

Nejeden personalista přiznává, že pokud za den hovoří s pěti i více uchazeči o práci, v paměti mu zůstanou ti, kteří měli osobní šarm, vyzařovali určité kouzlo a byli v souladu sami se sebou. Jejich tělo a slova říkaly zkrátka totéž. Je známo, že při 

Na většinu lidí jednoznačně působí

…pozitivně

* kývání hlavou, vyjádření zájmu a souhlasu
* upřímný úsměv
* neustálý, ale přerušovaný oční kontakt
* jasný, zřetelný, klidný hlas (spíše hlubší než pisklavý)

…negativně

* bariéra paží zkřížených na prsou
* probírání se vlasy, hraní si se šperky
* pohled úkosem nebo svrchu, těkání pohledem
* u cizích lidí narušení intimního prostoru (vzdálenost 15 až 45 centimetrů)

prvním setkání z celkového projevu člověka na toho druhého nejvíce zapůsobí gestikulace, mimika, oblečení, a to zhruba ze 60 procent. Tempo řeči a výška hlasu pak ovlivňují výsledný dojem z více než 30 procent, význam slov je důležitý ze sedmi procent. Trvalejší úsudek si personalista vytvoří o člověku víceméně během dvou minut.

 Jaké mají studenti možnosti, pokud chtěji získat zpět zaplacené daně? Čtěte ZDE.

Alespoň tehdy je proto na místě zbavit se gest, která bývají vnímána při prvním setkání u drtivé většiny lidí negativně, a je jedno, zda za nimi stojí nesmělost, neupřímnost nebo i tik. Jde o uhýbání pohledem, podanou ruku na způsob leklé ryby, okousávání nehtů, prolamování prstů, bubnování prsty či klepání nohou, v dalším sledu pak drbání na hlavě. „Uchazeč o místo má u pohovoru většinou strach, trému. I přesto je velmi důležité udržovat oční kontakt, neschovávat ruce úplně pod stůl, nehrát si s tužkou. Některá děvčata často dokonce pod stolem žmoulají kapesník, to také nebudí dobrý dojem,“ říká Pavel Šebek ze společnosti Personal Image Design. Dodává však, že přesto je dobré při vyhodnocování konkrétních vysílaných signálů brát v úvahu například zdravotní stav osoby, kterou sledujeme, vnější podmínky či prostředí. „V odborné literatuře se třeba uvádí, že pokud si někdo mne špičku nosu, znamená to, že je nejistý. Ale co když ho prostě jen něco kouslo a teď ho často svědí hojící se místo?“

Když chcete dělat ramena, neuhýbejte očima

Najdou se tací, kteří se skutečně snaží klamat tělem. Někteří velmi úspěšně, jiní méně. „Náš šéf nás každé ráno po příchodu do práce hlasitě pozdravil, pokývl hlavou a usmál se. Přesto jsme z toho nikdy neměli pocit, že by to bylo vstřícné gesto nebo výraz přátelství. Nevycházeli jsme s ním špatně, ale vždycky, když takhle přišel, řekli jsme si: 'A jéje, maska,'“ říká PR manažer Radek Hrbáč z Prahy.

„Úsměv je opravdu vnímán jako jednoznačně pozitivní, ale jen ten pravý - ústy i očima. Ne ten profesionální, kdy jsou okolní svaly ztuhlé. Z pravého úsměvu je znát uvolnění,“ vysvětluje Täubner a dodává, že dalším pozitivně vnímaným gestem je kývání hlavou jako vyjádření porozumění a souhlasu. Ovšem ne to mechanické, bez zájmu.

V zahraničí pracuje jeden až dva tisíce českých lékařů.
Jaká je jejich motivace a šance pracovat v západní Evropě?
Čtěte ZDE.

Neupřímnost se někdy nevyplácí. Třeba kandidát na místo stylizující se do někoho jiného nebo nejistý pracovník předstírající sebevědomí začnou nevědomky vysílat různorodé signály. „Mohou mít z příruček nastudováno, jak podávat ruku, kam se dívat. Mohou se naučit reagovat na určité otázky správně, tedy tak, jak by měli odpovídat. Jenže gesta i mimika nikdy nejsou vnímány samy o sobě. Proto se tak těžko zamezuje tomu, aby tělo nemluvilo za nás: ovládnete jedno gesto, jiné, o kterém v knihách nepíšou a vámi není potlačené, vyjadřuje totéž,“ upozorňuje personalistka Alena Chlumská z poradenské společnosti Billanc Partners. Navíc ten, kdo je během komunikace s druhým příliš svázán kontrolou svých gest a mimiky, přestane dávat pozor na to, co vlastně říká.